Bendl: Klíčová je reforma SZP a úspory

Ministr zemědělství Petr Bendl byl jmenován do funkce v polovině letošního října a změna na postu šéfa resortu zemědělskou veřejnost překvapil, zejména v době, kdy probíhá zásadní debata o podobě reformy Společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP). Proto jsme ministra oslovili a zeptali se nejen na jeho priority a nejbližší cíle, ale také na jeho názor na nedávno předložený návrh reformy SZP z pera Evropské komise a na další postup naší agrární diplomacie, který by měl zabránit přijetí takové reformy, jejíž aspekty by v budoucnu poškodily naše zemědělce.

Jaké jsou vaše hlavní priority ve funkci ministra zemědělství? Priority jsou dané aktuální situací. V Evropě je to reforma Společné zemědělské politiky, tedy klíčová věc pro financování podpory zemědělství na roky 2014 až 2020, a s tím samozřejmě souvisí i hledání partnerů v Evropě k prosazování našich zájmů.
Druhá priorita je dána skutečností, že Česká republika dnes nemá na růžích ustláno a i resort zemědělství musí hledat finanční rezervy a šetřit na provozních výdajích. Takže mým dalším hlavním cílem je najít způsob, jak ušetřit na provozních nákladech a při tom neomezovat výdaje, které se například týkají rozvoje venkova či jednotlivých podpor, jež organizuje ministerstvo zemědělství z vlastních zdrojů. Mezi moje priority patří také prosazování kvalitních domácích potravin, ať už je to podpora značek Klasa, Regionální potravina či jiné projekty.
Důležitým problémem, který určitě patří mezi mé priority, je udržení vody v krajině. To je oblast, které se musíme věnovat, i když jede o obtížně komunikovatelnou záležitost, nicméně všichni víme, že je zejména pro zemědělství klíčová. Budeme muset hledat ve spolupráci s obcemi řešení, jak vodu v krajině udržet. S tím souvisí i půdní eroze a úbytek kvalitní půdy u nás. To je problém, který se na poradách ministra objevuje prakticky každý týden.
Zásadní je pro mne také fungování samotného úřadu. Ministerstvo zemědělství musí být přátelské vůči zemědělcům a zemědělství a o to se budu maximálně snažit.

Evropská komise představila svůj návrh reformy Společné zemědělské politiky v příštím finančním období; jak tento návrh hodnotíte?
Pokud bych měl jmenovat jen ty pro nás nejproblematičtější body ze zmíněného návrhu Evropské komise, tak je to zastropování přímých plateb, povinné uvádění půdy do klidu a tzv. greening, tedy ozelenění společné zemědělské politiky.
U návrhu na zastropování přímých plateb považujeme za velký úspěch, že se do něj počítají i osobní náklady, což by v případě jeho přijetí u nás situaci poněkud zlepšilo. Ale zásadně ho odmítáme, protože specielně české zemědělství by toto opatření, kvůli vysoké průměrné výměře zemědělské půdy, kterou obhospodařují naše podniky, velmi citelně poškodilo.
Podobné je to i s návrhem na povinné uvedení sedmi procent obhospodařovaných pozemků do klidu. To by nám velmi znepříjemnilo život. Je to něco, co si vůbec neumíme představit a obecně to snižuje konkurenceschopnost nejen našeho, ale celého evropského zemědělství. Považuji to za faul vůči zemědělství a naprosto s tím nesouhlasíme.
Dalším problémem je ozelenění. Navrhovaná povinnost třiceti procent ozelenění by našemu zemědělství nesmírně komplikovala situaci, takže prosazujeme, aby greening byl dobrovolný. Do určité míry si ozelenění dokážu představit například v podhorských oblastech, ale v oblasti s intenzivní zemědělskou výrobou rozhodně ne. Opět by to výrazně snižovalo konkurenceschopnost tamních farmářů.
Za velmi důležité považuji zachování podpory citlivých komodit, a hledáme způsob, jak tyto komodity podpořit i po roce 2014.

Jsou ještě další oblasti v rámci agrární diplomacie, které bude třeba v dohledné době řešit? Co jde jakoby mimo společnou zemědělskou politiku, ale aktuálně se jí dotýká, je problematika obohacených a neobohacených klecí pro nosnice. Chov drůbeže u nás prožívá v současnosti těžké období a naši chovatelé doplácejí na to, že některé země v Evropské unii i přes zákaz stále používají neobohacené klece, a tak mají podstatně nižší náklady na produkci vajec, což nás na společném trhu jednoznačně poškozuje. Tlačíme proto na Evropskou komisi, aby vůči zemím nedodržujícím směrnici, která upravuje chov slepic v klecích, zavedla nějaké sankce a pomohla v hlídání našeho trhu. O součinnost na jsme požádali i generální ředitelství cel, a to zejména o kontrolu pohybu kamionů převážejících vejce, především z Polska. Jde o to, aby nedocházelo k dovozu vajec, jejichž cena bude likvidovat naše drůbežáře jenom proto, že jsme se přizpůsobili unijním normám a splnili evropské nařízení.
Diskutovanou otázkou je také, i když jde pro nás o minoritní záležitost, debata na téma podpory hladovějících, kde naše země spolu s dalšími členskými státy drží minoritu a blokuje výdaje do této oblasti. Ne snad proto, že bychom nechtěli řešit situaci sociálně slabých v Evropě, ale proto, že chceme, aby prostředky, které jsou v Evropské unii určeny na zemědělství, sloužily opravdu zemědělcům, podpoře výroby, podpoře konkurenceschopnosti, a aby své sociálně slabé v souladu s unijními pravidly řešil každý stát ve svém vlastním systému. To je ten princip, který razíme.
To že se nám podařilo tuto minoritu dát dohromady a že jsou v ní Němci, tedy stát s výrazným vlivem v Evropě, to bychom chtěli využít také k debatě o tom, jak má vypadat společná zemědělská politika v následujícím období. Měl jsem v této věci několik bilaterálních jednání s řadou svých resortních kolegů a německá ministryně zemědělství byla jednou z nich. Společně jsme se ujistili, že stále držíme blokační minoritu proti zastropování přímých plateb, přestože na nás Evropská komise i Polské předsednictví extrémně tlačí. Měl jsem i dvoustranné jednání s polskou stranou. Způsob jakým s námi při tomto setkání zacházeli, byl možná již poněkud za hranou, nicméně přesto mohu potvrdit, že minoritu proti zastropování stále držíme. A věřím, že nám jednání kolem této minority do budoucna pomohou i v komunikaci s Evropskou komisí ke zmírnění nebo k odstranění některých dalších opatření z jejího návrhu na reformu Společné zemědělské politiky, o kterých jsem se zmínil.
Na domácí půdě pak oceňuji schopnost našich nevládních agrárních organizací dohodnout se vzájemně i s ministerstvem zemědělství na jednotné pozici k návrhu reformy Společné zemědělské politiky. Máme v podstatě totožný názor na kritická místa návrhu. Velmi jsem přivítal jejich snahu působit v Bruselu i po vlastní linii a zesilovat tak tlak na evropské politiky. Věřím, že bychom společně mohli dokázat změnit některé pro nás nevýhodné body návrhu.

Jako jeden z hlavních cílů svého působení na ministerstvu zemědělství jste uvedl úsporu provozních nákladů, jak konkrétně budete tento záměr realizovat? Já vkládám velké naděje do jednání Antibyrokratické komise, kde spolu se zástupci nevládních organizací hledáme způsob, jak zbavit na jedné straně zemědělce zbytečné byrokracie a na druhé straně také, jak omezením některých institucí a jejich výkonů ušetřit. Antibyrokratická komise je regulérním připomínkovým místem, kde se z pohledu byrokracie posuzuje, zda nově vznikající legislativní nařízení nejsou nadbytečná. U nás jsme, jak je známo, často papežštější než papež a někdy jdeme nad rámec evropských nařízení, což považuji za velkou chybu. V tomto ohledu se budu maximálně snažit, abychom nedělali nic navíc, než to, co nám evropská legislativa nařizuje.
Druhá věc je, že máme příliš kontrolních organizací, příliš ředitelů. Tyto jednotlivé organizace přitom mezi sebou žádné kontroly nekoordinují, takže se stává, že kontrolují jedno a totéž v průběhu několika dní, čímž zemědělce zdržují a obtěžují. Tím samozřejmě nechci říct, že by kontrola neměla být. Často je u nás ale nesmyslná, a proto moje úvahy vedou směrem k redukci těchto institucí ze současných šesti na tři. Jedna bude působit v oblasti rostlinné výroby, jedna v oblasti živočišné a jedna v sektoru potravin. Antibyrokratická komise má za úkol tento návrh posoudit. Tak, jako dnes existuje rozhodnutí vlády o sloučení pozemkového fondu a pozemkových úřadů, mohli bychom jít do budoucna tímto směrem i u dalších organizací. To totiž znamená nejen úsporu provozních výdajů, ale zejména snížení byrokracie a zvýšení efektivity kontrol. Systém bude propojený a budeme o sobě vědět.

Podaří se vám získat v letošním roce prostředky na financování doplňkových přímých plateb, tzv. top-up?
V oblasti doplňkových přímých plateb zatím letošní rozpočet zůstává otevřený a já jednám s ministrem financí, aby to, co v minulosti slíbil, také dodržel. Na platby top-up potřebujeme částku kolem 1,3 miliardy korun. Tyto platby jsou v letošním roce naposledy, a tak se snažím
přimět ministerstvo financí, aby nám v této věci pomohlo. Od ministra Kalouska mám přislíbeno, že do jednoho dvou týdnu by měla být otázka těchto plateb rozhodnuta. Doufám, že ku prospěchu zemědělců. Potřebujeme minimálně 800 milionů korun, abychom situaci kolem tom-up sanovali. Dalších zhruba 400 milionů korun máme naakumulováno v resortním rozpočtu z minulého období.
Co se týká prostředků na rozvoj venkova, budu navrhovat, aby se použily prostředky z pozemkového fondu, tak abychom zde doplnili zhruba jednu miliardu korun.

Jaký je rozdíl vnímat zemědělství očima středočeského hejtmana a resortního ministra? Jako hejtman Středočeského kraje jsem přicházel se zemědělstvím do styku relativně často, ne třeba přímo se zemědělskou výrobou či fungováním kontrol a inspekcí v jednotlivých podnicích, ale zejména v oblasti rozvoje venkova, v oblasti vody, lesů či staveb, které ovlivňují zemědělství, zkrátka v řadě věcí. Určitou představu jsem tedy měl, ale to, co dnes vnímám více, je riziko, do kterého zemědělec každý rok jde. To, co nezemědělská veřejnost občas tak trochu zesměšňuje, tedy často deklarovanou závislost farmářů na povětrnostních podmínkách, je při bližším pohledu doslova hmatatelné riziko. Podnikání v oblasti, kde jsou do budoucna nepředvídatelné podmínky, je opravdu těžké, takže role a podpora ministerstva zemědělství, tedy státu je v tomto odvětví nezastupitelná.

Nakupujete také na stále velmi populárních farmářských trzích? Na farmářských trzích nakupuji. To je, myslím, téměř povinností ministra zemědělství, aby farmářské trhy obecně podporoval a upozorňoval naše domácí kuchařky, že i když je možná ta regionální potravina o něco dražší, můžeme jako ministerstvo zemědělství garantovat její kvalitu.
Na podporu regionálních potravin a domácích potravin vůbec máme vyčleněny finanční prostředky a tuto podporu považuji za velmi důležitou. Samozřejmě lze podporovat pouze v rámci mantinelů unijní legislativy, což také ve formě propagačních akcí typu Česká ryba nebo Regionální potravina také děláme. Co se týká regionálních potravin, velmi rád bych v této věci spojil síly s kraji, bez ohledu na to, že jsme v krajích oranžoví a na ministerstvu zemědělství modří. Přál bych si, abychom našli v propagaci regionálních potravin společnou řeč, případně se sjednotili i na podpoře určitých akcí a naše snahy koordinovali.