Bez chemie na poli i na zahradě

Ekologická produkce zeleniny má v České republice zatím velmi malou tradici, první zelináři začali podnikat po roce 1990 a dodnes je jich jako šafránu. Zatímco poptávka po biopotravinách a speciálně po ekologické zelenině stále roste, zejména ve velkých městech, zelinářů příliš nepřibývá a jejich produkce nestačí. Část biozeleniny se k nám dokonce dováží ze zahraničí, především z Rakouska.

V západní Evropě se ovšem ekologické, resp. biodynamické pěstování zeleniny praktikuje už od konce druhé světové války. Já sám jsem několik let pracoval v Německu v zahradnictví hospodařícím touto metodou již od roku 1954. Technologie produkce ekologické zeleniny je tak v západoevropských, resp. jihoevropských zemích, ale i v Izraeli nebo USA velmi dobře zvládnuta a je založena nejen na ruční práci, ale stále více také na používání špičkové techniky: od moderních skleníků a fóliovníků přes přesné secí stroje, traktorové nosiče nářadí, sklízeče zeleniny a prací linky až po klimatizované sklady.
Velkou tradici zde má rovněž integrace handicapovaných lidí v zelinářských podnicích. Jedná se často o komunitní typy zařízení pro postižené, napojené na zemědělský statek a zahradnictví. V Německu, Švýcarsku, Nizozemsku či Velké Británii jsou jich desítky a fungují často již od 60. let minulého století.
Zkušenosti ukazují, že i když má pracovní terapie v zahradnictví řadu úskalí a není vždy snadné a někdy ani možné skloubit požadavky na rentabilitu a produktivitu práce na jedné straně a na terapeutickou účinnost práce na druhé straně, přesto má kontakt s půdou, rostlinami a zvířaty pro lidi s postižením obrovský význam.
Velké pole působnosti pro tyto lidi se také nabízí v následném zpracování výpěstků, jejich zavařování, sušení a podobně.
Česká cesta
Vraťme se ale do České republiky. Začít s produkcí biozeleniny u nás je z mnoha důvodů obtížnější než na západ od našich hranic: chybí kvalifikované síly (v západní Evropě existují speciální učiliště pro biozahradníky a zemědělce), osiva, mechanizace, skladovací prostory atd.
Naší výhodou je převis poptávky nad produkcí a malá konkurence. Zvolit můžeme různé technologie pěstování:
l v záhonech s použitím traktorových nosičů nářadí,
l v řádcích s víceméně jednotnou meziřádkovou vzdáleností 45 nebo 50 cm.
V listopadu roku 2003 jsme se s naším desetihektarovým polem přihlásili do systému ekologického zemědělství. Pole se nachází v úrodné „zahradě Čech“, ve vsi České Kopisty na Litoměřicku. Náš statek je v jedné věci neobvyklý: slouží jako malý domov pro lidi s mentálním postižením. Ekologické zahradnictví jsme uváděli do provozu hned ze tří důvodů:
– jako možnost pracovní terapie pro postižené,
– jako zdroj zeleniny, bylin a postupně i ovoce pro domov,
– jako doplňkový zdroj příjmů z prodeje biozeleniny.
Použili jsme druhou variantu s meziřádkovou kultivací traktorovou plečkou v kombinaci s ručním plečkováním, okopávkou a ručním pletím. K ručnímu plečkování lze použít strojní či mechanickou plečku, my jsme vsadili na mechanické plečky zvané v tomto regionu šintovačky.
Vzhledem k tomu, že jsme neměli k dispozici závlahu a region Litoměřicka se nachází ve srážkovém stínu Českého středohoří a Krušných hor, zvolili jsme sortiment zeleniny, který se obejde bez zavlažování. Naše pole se nachází v bezprostřední blízkosti Labe a spodní voda je zde pro rostliny dobře dostupná. Pěstovali jsme – i přes nemožnost závlahy – poměrně široký sortiment zeleniny a bylin, a to z několika důvodů:
l pro snížení pěstitelského rizika,
l pro pestré zásobení komunity zeleninou,
l pro zajištění široké nabídky zeleniny zákazníkům.
Soustředili jsme se zejména na kořenovou zeleninu, tj. rané brambory, cibuli, mrkev, petržel, pastinák, červenou řepu, celer, dále listovou zeleninu: mangold zelený a červený, pór, špenát, novozélandský špenát (čtyřboč), kedlubny, a plodovou zeleninu: cukety, patizony, dýně, rajčata.
Naší specialitou byly čerstvé byliny, ať už kuchyňské: bazalka, saturejka, naťová petržel, pažitka, libeček, yzop, nebo čajové: máta, meduňka, šalvěj, tymián, levandule, dobromysl. Celkem jsme zeleninu pěstovali na dvou hektarech, zbytek pole jsme oseli pestrou směsí na zelené hnojení.
Zelené hnojení, péče o ekosystém
Zelené hnojení je v ekologickém zemědělství důležitým opatřením pro regeneraci půdy, zlepšování půdní struktury, zvyšování obsahu humusu a aktivaci živin. Na jaře 2006 nás postihla povodeň, kdy se naše pole ocitlo hluboko pod rychle proudící labskou vodou. Voda v Labi je dnes překvapivě čistá – na poli jsme po povodni našli dokonce i několik raků. Rychlý proud se však podepsal na stavu půdy a půdní struktura byla v tomto roce špatná, s velkými místními rozdíly. V takovém případě je zelené hnojení přímo nenahraditelné. Hořčice jako samoosev není v zelinářství příliš vhodná, a to vzhledem ke své příbuznosti s košťálovinami a ředkvičkami. Osvědčila se nám pohanka, svazenka, peluška, oves, přimíchali jsme i trochu měsíčku a slunečnice. Důležitá je přítomnost kvetoucích rostlin – nejen jako pastva pro včely, ale i pro ostatní hmyz, a tím i celkovou větší rozmanitost ekosystému.
Péče o ekosystém je totiž vedle péče o půdu jedním z pilířů, na nichž pěstování bez chemie stojí. Z ekologie je známý zákon, který říká, že čím větší je rozmanitost ekosystému, tím větší je jeho stabilita, kterou zajišťuje vzájemná provázanost jednotlivých druhů. Proto se vyplatí „obětovat“ část produkční plochy pro stabilizaci ekosystému – např. na zelené hnojení, pásy kvetoucích bylin, keře atd. Švýcarští poradci například na základě výzkumů institutu FiBL doporučují ekozelinářům vyčlenit 20 % orné půdy na jetelotravní směsku pro zúrodňování půdy a dokonce i konvenční zemědělci zde mají povinnost obhospodařovat několik procent půdy jako takzvanou ekologickou kompenzační plochu.
Prodej biozeleniny
Vypěstovanou produkci jsme prodávali částečně ze dvora, z větší části jsme ji dováželi do Prahy, kde jsme zásobovali několik prodejen biopotravin a několik skupin spotřebitelů.
Přímý prodej spotřebitelům umožňuje na jedné straně realizovat nejvyšší ceny, na druhé straně je ale dost náročný na logistiku. Znamenalo to pro nás rozeslat e-mailem jednou týdně (ve středu) aktuální nabídku, shromáždit přes víkend objednávky, v pondělí zeleninu a byliny sklidit, oprat a zabalit a v úterý rozvést. Naše odběratelské skupiny fungovaly tak, že jsme zabalili zboží pro jednotlivé spotřebitele nebo rodiny podle individuálních objednávek a hromadně je pak složili na jedno odběrné místo, kde si je zákazníci rozebrali a zaplatili. Jinou možností je složit na místě zboží i bez předchozího objednání, přičemž si ho pak zákazníci postupně rozebírají a platí. V tomto případě už ale vzniká jakýsi malý obchůdek a musí u toho být člověk, který se tomu věnuje. Tento způsob jsme praktikovali jen výjimečně, např. u dýní hokkaido. Dýně hokkaido byly vůbec naším nejúspěšnějším artiklem – tyto nevelké, asi 1 až 2 kg těžké oranžové plody původem z Japonska si u zákazníků získaly velmi vysoké renomé díky své vynikající chuti i zdravotní prospěšnosti.
Podobný způsob prodeje, který jsme v primitivní formě praktikovali i my, je běžný v západní Evropě. Jde o systém předplacených bedýnek rozvážených jednou týdně (nebo častěji) až do domu; takové systémy zde fungují ve většině velkoměst.
Existují ale samozřejmě i jiné formy odbytu a každá z nich má své výhody a nevýhody. Ekozelinář Petr Weidenthaler z Velehradu se například specializuje na prodej na tržnici, zatímco třeba Štěrbovi z Deblína na Tišnovsku zásobují biozeleninou supermarkety. V podstatě se tedy můžeme setkat s těmito formami odbytu biozeleniny:
l prodej ze dvora (např. Dostálkovi z Veselky v jižních Čechách),
l prodej na tržnici,
l rozvoz nebo zasílání zeleniny spotřebitelům (Vymětalovi z Břestu u Kroměříže),
l prodej přes biovelkoobchod, resp. maloobchod s biopotravinami (zahradnictví firmy Country Life v Nenačovicích na Berounsku),
l dodávky do obchodních řetězců.
Ochrana rostlin
Konvenční zelináři, ale i zahrádkáři mají někdy zbytečné obavy ze škůdců a chorob v případě, že by nemohli používat pesticidy. Je třeba si uvědomit, že napadení chorobou či škůdcem bývá často důsledkem oslabení rostliny a extrémních vnějších vlivů, např. povětrnostních. K oslabení rostliny ovšem dochází i nevyrovnanou výživou, zejména nadbytečným hnojením dusíkem. Správnou péčí o půdu, kultivací prováděnou za přiměřeného vlhkostního stavu půdy, zabezpečením vyrovnaného přísunu vláhy apod. se dá mnohým problémům předejít. Naše zkušenost byla, že kořenová i listová zelenina stejně jako byliny byly ve výborném zdravotním stavu a zákazníci oceňovali chuť i trvanlivost. Ty jsou, jak bylo i experimentálně ověřeno, nepřímo úměrné obsahu N v rostlinách: čím více dusíku (zejména dusičnanů), tím horší (méně výrazná, vodnatá) chuť a nižší skladovatelnost. Závažnějším problémem byl výskyt mandelinky bramborové, který jsme řešili postřikem bakteriálním přípravkem Novodor, povoleným v ES. Dále to byl výskyt plísně bramborové na rajčatech; tady jsme nenašli účinnou obranu (na zkoušení rostlinných výluhů jsme neměli kapacitu) a smířili jsme se s tím, že sklidíme jenom tolik, kolik nám příroda dá.
(Pokračování na str. 12)
(Dokončení ze str. 11)
Prvky přírodní zahrady
Část produkce bylin probíhala přímo v areálu statku. Na nádvoří zdevastovaném působením JZD (družstvo statek násilně zabralo v r. 1953 a do r. 1989 zde hospodařilo) jsme založili bylinkovou a květinovou zahradu, na níž jsme uplatnili různé prvky přírodní zahrady. Naším cílem přitom bylo vytvořit zde jakousi oázu, v níž by se cítily dobře rostliny, živočichové i lidé. Jsou to prvky, které může využít každý zahrádkář, ale i zemědělec k oživení dvora či statku a koneckonců i k posílení ekologické rovnováhy v tomto prostoru.
– Jezírko: vyhloubili jsme jámu, vystlali ji rybniční fólií, napustili do ní vodou a osázeli ji rostlinami – vznikl tak zajímavý biotop, který velmi záhy obsadila řada živočichů (potápníci, vodoměrky, znakoplavky, vážky, žáby, objevila se i užovka). Jezírko zároveň slouží jako napajedlo pro včely, vosy, sršně, ptáky i kočky.
– Bylinná skalka: zeminu vybranou z výkopu jezírka jsme vytvarovali a osázeli kameny a bylinami. Byliny jako teplomilné rostliny využívají teplo kumulované v kamenech a velmi dobře se jim zde daří. Skalka s porostem bylin zároveň slouží jako úkryt pro stínky, pavouky, škvory a různý dravý hmyz, jako jsou střevlíci atd.; kvetoucí byliny poskytují pastvu včelám (včetně samotářských druhů), pestřenkám apod.
– Hotýlek pro blanokřídlý hmyz: aby v zahradě měly tyto hmyzí druhy životní prostor, navrtali jsme několik dřevěných hranolů, které jsme zavěsili na stěny. Do děr si včely nanosí pyl, nakladou vajíčka a zazátkují je; vylíhlá larva se živí shromážděným pylem; jakmile se z ní stane dospělec, prokouše zátku a příbytek opustí; hotýlku využívají i parazitické vosičky, které si sem donesou ochromenou kořist, jíž se pak v „pokojíku“ živí larva.
– Pergola: z hrubých trámů jsme za pomoci dobrovolníků zhotovili rustikální typ zahradní pergoly a k podpěrným sloupkům jsme vysázeli pnoucí rostliny. Za několik let, až se rostliny rozrostou, zde vznikne velmi příjemné posezení se spoustou hmyzích spoluuživatelů, už dnes je však pergola vyhledávaným zákoutím.
– Zelená střecha: střechu vodárny na nádvoří jsme odizolovali fólií, na kterou jsme nasypali malou vrstvu substrátu (zemina a písek v poměru 1 : 1). Do substrátu jsme vysázeli sukulentní rostliny odolné vůči suchu, tzn. netřesky a rozchodníky; ty se záhy rozrostly a střechu do jednoho roku pokryly; vytvořil se tak prostor pro různé živočichy a zvýšila se potravní nabídka pro hmyz živící se nektarem a pylem. Tímto způsobem se také snižuje odtok dešťové vody, a vlastně tak přírodě vracíme to, co jsme jí vzali zastavěním příslušné plochy.
Naším záměrem bylo vždy s přírodou nebojovat, ale pokud možno spolupracovat. Využívat přirozených regulačních mechanismů, podporovat přirozenou úrodnost půdy a přírodě také dávat. Stejně důležitý pro nás ovšem byl i sociální rozměr: vedle prostoru pro pracovní terapii lidí s handicapem jsme dávali také možnost školním třídám k polním praxím, stejně jako různým dobrovolným pomocníkům od nás i ze zahraničí. Moc jsem si vážil toho, když nám jedna německá dívka po svém třetím pracovním pobytu u nás řekla, že České Kopisty jsou nejkrásnější místo, které v Česku zná. K tomu je třeba dodat, že znala naši zemi docela dobře, protože zde již delší dobu studuje český jazyk.
V roce 2006 jsme vysázeli také větší množství jahod, keřů bobulovin a ovocných stromů. Rádi bychom naše ekozahradnictví rozvíjeli, hledáme proto zkušeného zahradníka, který by se tohoto úkolu rád ujal. Ve spojení péče o postižené a ekologického pěstování zeleniny vidíme stále velkou budoucnost.

Ing. Radomil Hradil
Camphhill České Kopisty