Bez investic to prostě nejde

Promyšlené investice, účelná struktura zemědělské techniky k technologii vhodně zvolené pro konkrétní pozemky a samozřejmě kvalifikovaní pracovníci. To jsou podle ředitele Agrodružstva Brázdim Luďka Němečka, hlavní pilíře, na kterých stojí vítězství tohoto podniku v soutěži Zemědělec roku 2012 ve Středočeském kraji. Agrodružstvo Brázdim, které letos oslaví dvacet let svojí existence, není v této soutěži nováčkem, již v roce 2009 se v ní totiž umístilo v rámci České republiky na druhém místě.

Podnik má v současnosti 24 vlastníků, hospodaří v úrodných nížinách nedaleko Prahy a zabývá se výhradně rostlinnou výrobou, což je podle jeho ředitele zejména v dnešní době určitá výhoda. Celková výměra obhospodařované plochy se pohybuje kolem 1200 hektarů orné půdy. Hlavními plodinami jsou obilniny, tedy pšenice, která se zde stabilně pěstuje na výměře zhruba 450 hektarů, a sladovnický ječmen, částečně pro Sladovny Soufflet a částečně pro volný prodej, na ploše kolem 330 hektarů. Dalšími nosnými plodinami jsou pak řepka olejná a cukrovka, u níž již druhým rokem družstvo dosahuje výnosů přes 80 tun z hektaru.

Nezbytné investice
„Naším úkolem je přesvědčit majitele, aby se nebáli rozumně investovat, protože bez investic to v žádném případě nejde,“ říká Němeček. Tou první zásadní investicí, na níž se již jako nastupující ředitel podílel, byl v roce 2010 nákup kombajnu Case s jedenáctimetrovou lištou, který družstvu zajistil soběstačnost při sklizni obilovin. Předtím část sklizně realizovalo pomocí služeb. Loňské žně tak byly již druhé v jeho vlastní režii. Šlo o předváděcí kombajn pořízený zhruba za sedm milionů korun od firmy Agri CS.
Další, neméně významná investice mířila vloni do posklizňové linky. „Měli jsme sice relativně uspokojivě vyřešené skladování, ale problémem byl pomalý příjem a čištění obilí. Vloni jsme tedy přistoupili k pořízení nových dopravních cest a nové čističky. Naše sila měla na příjmu výkon 60 tun, ale výkon čističky byl poloviční, což komplikovalo přísun obilí, které se hromadilo na vstupu a druhotnou manipulací pak vznikaly ztráty. Teď je celý systém sladěný, takže není problém během hodiny změnit plodinu a celý proces jede kontinuálně,“ vysvětluje ředitel.
Podnik je dnes schopen uskladnit dlouhodobě ve vlastních silech kolem tří tisíc tun pšenice a až dva tisíce tun ječmene. Přesto je část úrody obilí nucen expedovat v průběhu žní a to se týká i řepky. Ročně jí zde sklízejí více než 800 tun, které hned po sklizni končí ve výkupu v nedalekých Měšicích. Součástí rekonstrukce posklizňové linky bylo také pořízení přístroje na rozbor úrody. Podnik tak má aktuální přehled o kvalitě sklízených partií obilovin, což usnadňuje nejen expedici, ale také jednání s obchodními partnery. Ještě letos na jaře družstvo plánuje v areálu posklizňové linky rekonstrukci komunikací a vzhledem k tomu, že druhou nejvýnosnější plodinou je v Brázdimi cukrovka, uvažují i o nákupu nové sečky.

Šetřit na správném místě K dobrým ekonomickým výsledkům ale nestačí pouze výkonná technika. „Můžete mít dokonalou techniku, sebelepší navádění, ale když nebudete mí lidi, kteří to dokáží využít, nebude vám to k ničemu,“ konstatuje Němeček.
V rostlinné výrobě, která je nosná z hlediska tržeb, v družstvu pracuje sedm lidí, z toho je pět traktoristů, jeden pracovník vede celoročně opravárenskou dílnu a další má na starosti posklizňovou linku, podle potřeby však vykonávají i další činnosti. Podle ředitele družstva jde vesměs o lidi, kteří nedělají svou práci mechanicky, ale přemýšlejí o ní, což je také na konečném výsledku vidět.
„Pro podnik je důležitá vlastní iniciativa pracovníků, ale samozřejmě musí mít také odpovídající příjem. Na lidech se šetřit nedá stejně jako na péči o půdu a porosty,“ říká Němeček.
Zásadní je podle jeho slov pro podnik přínos agronoma družstva Ing. Josefa Macha, který se své práci věnuje na „dvě stě procent“ a jejich vzájemná spolupráce se odráží i na úsporách podniku. Při stoupající ceně nafty se tak družstvu vloni podařilo snížit náklady na pohonné hmoty.
„Je to částečně změnou technologie, částečně změnou operací. Snažíme se volit optimální osevní postup pro konkrétní pozemky a velmi přemýšlíme o vhodnosti technologie, abychom mohli s rozumem vynechat některé operace,“ dodává ředitel. Současné úspěchy podniku však stojí podle něj také na pevných základech z minulý let. „Podnik byl zkrátka rozjetý správným směrem,“ dodává.
Díky spolupráci s firmami zaměřenými na zemědělskou techniku využívá družstvo možnosti vyzkoušet si přímo na svých polích nové stroje, což je podle Němečka velmi důležité při rozhodování o dalších investicích.

Půda je základ
Část poměrně rozlehlého areálu, kde má družstvo svoje sídlo, slouží také k uskladnění zemědělské techniky, je zde dílna a také čerpací stanice, kde podnik prodává naftu. Tento prodej podniku ročně přinese do rozpočtu kolem 400 tisíc korun. Další necelé dva miliony korun pak podnik získá z pronájmů budov a prostranství, které nevyžívá. Pracovníci, kteří zajišťují prodej nafty současně plní i funkci ostrahy areálu.
Z celkové výměry obhospodařované půdy družstvo vlastní zhruba 450 hektarů a zbytek si pronajímá. Část pozemků se však nachází v těsné blízkosti hlavního města, a tak vzhledem k častým spekulacím není v oblasti snadné další půdu pro hospodaření získat. Přesto ale ředitel soudí, že je pro družstvo důležité stabilizovat půdní držbu. A to nejen z pohledu rozsahu pozemků, ale také z hlediska jejich kvality.
„Šetřit na hnojivech je nesmysl. Pokud na to firma má a pokud se jí to vrací, je třeba půdu doplňovat. Ve vztahu k pozemkům chceme mít naprosto čisté svědomí, proto provádíme pravidelné rozbory půdy a snažíme se udržovat dostatečně vysoké hladiny fosforu a drasla,“ vysvětluje ředitel.
Podle jeho slov je třeba, aby se zemědělský podnik dokázal maximálně využít lokální podmínky dané oblasti pro zemědělskou výrobu a přizpůsobil jim svoji strategii nezávisle na dotačním systému. „Měli bychom se stále chovat tak, jakoby dotace byla jen nadstavba,“ říká a zřejmě i tento přístup má svůj podíl na úspěchu družstva v soutěži Zemědělec roku 2012.