Bezprecedentní krok ministra

Nedávno ministr zemědělství Ivan Fuksa zastavil administraci žádostí o podporu z Programu rozvoje venkova na výstavbu bioplynových stanic. Důvodem tohoto kroku jsou podle ministerstva mimo jiné vývoj v agropotravinářském sektoru, riziko neúměrného nárůstu výkupu dotované energie a úspora finančních prostředků. Na názor na tento krok ministra jsme se zeptali ředitele divize PHM, biopaliva a obnovitelných zdrojů energie společnosti Agrofert Holding Martina Kubů.

Jak hodnotíte tento krok? Agrofert považuje pokyn premiéra Petra Nečase k ukončení podpory výstavby zemědělských bioplynových stanic ze schváleného Programu rozvoje venkova za bezprecedentní poškození zájmů českého zemědělství a vítězství lobby oligomonopolů typu ČEZ. O tom, že se jedná o naprosto ojedinělý krok svědčí i to, že se od roku 2001 nestalo, aby v rámci dotačních titulů byl jakýkoliv zdroj podpory do zemědělství přerušen až při administraci přihlášek. Navíc jde o program, který čerpá pouze 25 procent z rozpočtu ČR a 75 procent z příspěvku EU. Přiznám se, že situace, kdy se český stát dobrovolně vzdá prostředků z fondů unie, mi připadá absurdní. Stejně tak se zdají být absurdní i všechny argumenty, kterými byla odůvodněna snaha o přerušení této podpory. Například že masivní výstavba bioplynových stanic není v souladu se zájmy ČR. Republika má přitom schválený Národní akční plán pro obnovitelné zdroje do roku 2020, který byl notifikován Evropskou unií a je ve dvouletém cyklu kontrolován. A podle tohoto plánu ani současný vývoj ve výstavbě bioplynových stanic nedosahuje očekávaných čísel. V České republice dochází meziročně k nárůstu instalovaného výkonu bioplynových stanic asi o 20 až 30 megawattů (MW). Mezi lety 2010 a 2011 došlo však k nárůstu instalovaného výkonu jen u fotovoltaických elektráren o přibližně 1 500 MW! Přitom podpora výroby elektrické energie z bioplynové stanice je asi 5,5krát levnější než u fotovoltaiky. Podle zdrojů z Energetického regulačního úřadu byl k letošnímu 1. červenci instalován výkon v zemědělských bioplynových stanicích asi 127 MW, fotovoltaik (solárních elektráren) je v ČR ke stejnému dni instalováno 1968 MW výkonu. Je to spravedlivá politika vůči zemědělství při očekávaném ročním růstu výkonu v bioplynových stanicích o 20 až 30 MW ročně? Navíc v zemi, která má pro bioplyn ideální podmínky v rámci celé EU a velmi sporné podmínky pro solární energetiku?
Hrozilo také, že dojde k neregulovanému počtu nárůstu bioplynových stanic podobně jako u fotovoltaiky, případně zneužívání tohoto titulu? Rozhodně nikoli. Jsem přesvědčen o tom, že tento dotační titul je jeden z nejpropracovanějších titulů v celém dotačním rámci pro zemědělství – udělení dotace je podmíněno využitím ploch ze zemědělské prvovýroby, preferuje se využití odpadů ze živočišné výroby díky povinnosti doložit počet dobytčích jednotek na projekt. To je totiž klíčové - bioplynové stanice, využívající z podstatné části právě odpady ze živočišné výroby, produkované nepřetržitě a vyžadující stále přísnější a nákladnější způsoby likvidace, by tak zůstaly jako v jedné z mála zemí Evropské unii bez investiční podpory.
Jeden z argumentů pro zastavení administrace žádostí o podporu byla i přetíženost elektrizační soustavy. Přitom bioplynová stanice je díky celoročnímu provozu nejstabilnější zdroj energie z obnovitelných zdrojů. V bioplynových stanicích se nedá podnikat bez živočišné a zemědělské výroby. A to vypadá, že je trnem v oku energetickým lobby v ČR.
Hovoří se i o tom, že jde pouze o pozastavení této podpory a bude se o její další existenci ještě jednat? Máte již představu o tom, jaké ztráty to přinese investorům? Pokud bude tento projekt přerušen na rok nebo na dva, kapacitu elektrizační soustavy obsadí projekty jako fotovoltaika nebo větrné elektrárny. Na nejoprávněnější, nejstabilnější zdroj energie z obnovitelných zdrojů energie tak nezbude připojovací kapacita – a o to tady asi jde, nahrát další možnosti velkým energetickým subjektům a omezit efektivní projekty, jako jsou bioplynové stanice. Pro zemědělství se i pozastavení fakticky rovná ukončení.
Pozastavení přidělení dotací přinese, bohužel, i nemalé přímé škody. Na podání dotace bylo potřeba získat stavební povolení, a protože stát ukládá zpracování auditu, získání územního rozhodnutí, jsou to náklady, které musel investor vložit do projektu ještě před podáním žádosti. Představte si, že směřuje zemědělec na Státní zemědělský intervenční fond a nese s sebou tyto složky k žádosti, na které musel vynaložit mezi milionem až dvěma miliony korun a pak mu sdělí: Bohužel, tento program je uzavřen. Při asi sto žádostech, které fond eviduje, tak vznikla přímá škoda českým zemědělcům 100 až 200 milionů korun. Z mého pohledu je to nesrozumitelné, místo miliard z Evropské unie přímá, nenávratná škoda.