Bio versus nebio (komentář)

Nedávná biookurková aféra u nás rozvířila debaty o tom, zda jsou produkty ekologického zemědělství zdravější ve srovnání s těmi vypěstovanými konvenčně, či nikoli. Zastánci biopotravin a jejich odpůrci proti sobě stojí v pevně sevřených šicích a nehodlají ustoupit ani o píď. Tyto spory zřejmě hned tak neutichnou a zcela jistě budou pokračovat i v příštích letech podpořené na obou stranách seriózními vědeckými argumenty.

Vlastně se není co divit. Jako vždy, jde i tady v první řadě o peníze a jakákoli negativní informace, které se objeví v médiích o té či oné straně, má vliv na jejich příjmy. Jedny o peníze připraví a těm druhým možná finančně prospěje. Slůvko „možná“ je zcela na místě, protože poslední aféra kolem španělských biokurek neprospěla nikomu. Pokles prodeje, byť dočasný, zaznamenali jak ekologičtí, tak i konvenční zelináři. Řada bioproducentů je ovšem přesvědčena, že v případě biookurek mohlo jít o cílenou kampaň proti biopotravinám, jejichž prodej stále stoupá a které začínají pomalu konkurovat potravinám konvenčním. Zatím opravdu jen pomalu, protože množství produktů vypěstovaných v režimu ekologického zemědělství nedosahuje ani dvou procent celkové zemědělské produkce v zemi. Podíl ekologicky obhospodařované zemědělské půdy je však řádově vyšší a vyšší jsou i podpory vyplácené na hektar takto obdělávaných pozemků. To samozřejmě může dělat zlou krev. Nicméně růst těchto ploch je do značné míry důsledkem nastavení společné zemědělské politiky EU, které vedlo k racionálnímu chování některých podnikatelských subjektů. Tím rozhodně nezpochybňuji ani další, často ušlechtilé pohnutky, které je přivedly k produkci biopotravin. Ekologické zemědělství však musí stejně jako to konvenční přinášet zisk. A jsme-li u těch ušlechtilých pohnutek, určitě by stálo za to se minimálně zamyslet nad tím, zda je k životnímu prostředí šetrnější koupit biookurky ze Španělska nebo ty konvenčně vypěstované u nás.