Biopaliva budí nadšení i otázky

Rostoucí ceny ropy, potřeba energetické bezpečnosti a alespoň částečné nezávislosti na tradičních zdrojích tohoto fosilního paliva, omezení emisí skleníkových plynů i hledání nepotravinářského využití zemědělské produkce byly mezi důvody, které vedly některé státy k podpoře výroby biopaliv.
Podle bruselské legislativy by v roce 2020 měl jejich podíl v pohonných hmotách v Evropské unii dosáhnout deseti procent.

 V posledních letech se však objevují i skeptické otázky: Mají ale biopaliva opravdu jen pozitivní vliv na životní prostředí? Nevytlačují suroviny pro jejich výrobu z polí potravinářské plodiny? Nebyl růst jejich produkce jednou z příčin nedávné potravinové krize? Může unie dosáhnout svého cíle jen prostřednictvím vlastní zemědělské produkce nebo bude závislá na dovozu biopaliv ze třetích zemí? Neprodukují se v těchto zemích biopaliva na úkor vyklučování lesů a rozorání pastvin, tedy ploch, které díky své vegetaci poutají velké množství oxidu uhličitého? Právě možné nepřímé dopady změn ve využívání půdy jsou problémem, který by měla Evropská komise rozlousknout do konce letošního roku. Závěry má přinést ve zprávě pro Evropský parlament a radu.
Loni přijatá směrnice o obnovitelné energii stanovuje kromě desetiprocentního cílového podílu biopaliv v pohonných hmotách za deset let také minimální úspory skleníkových plynů, které musí používaná biopaliva prokázat, aby je bylo možné do zmíněného podílu zahrnout. V loňském roce to bylo 35 procent a toto číslo se postupně zvyšuje až na 50 procent v roce 2017. Směrnice také uvádí, z jakých pozemků nesmí suroviny pro biopaliva pocházet.
Komise se obrátila na odborníky
Komise zadala několik studií, které se týkají dopadů biopaliv do různých oblastí. Autoři zpráv používají různé modely možného vývoje. Ty však mohou být zatíženy určitou chybou. V úvahu berou různé suroviny na výrobu bioetanolu a bionafty a také to, že vedlejší produkty se využijí jako krmiva v živočišné výrobě. Je třeba také počítat s tím, že biopaliva nebude používat pouze EU či USA, Brazílie a jiné země, které je přidávají do pohonných hmot již dnes, ale i další státy. Je také nutné uvážit, zda se budou suroviny pro biopaliva pěstovat extenzivně či intenzívně. Nejde jen o výnosy, ale také o emise oxidu dusného, které se mohou uvolňovat do atmosféry z dusíkem hnojených nových polí. Skleníkový efekt oxidu dusného je několikanásobně vyšší než oxidu uhličitého.
Mezinárodní obchod
Jeden ze scénářů studie zaměřené na dopad cíle EU ve spotřebě biopaliv na mezinárodní obchod například předpokládá, že do roku 2020 by se spotřeba biopaliv v EU zvýšila o 17,8 milionu tun ropného ekvivalentu (Mtoe). Nárůst spotřeby bionafty by přitom měla unie krýt převážně z vlastních zdrojů, zvýšení potřeby bioetanolu hlavně dovozem z Brazílie. Reálný příjem Brazílie by se měl zvýšit jen minimálně – o 0,06 procenta, v ostatních regionech bude jeho růst ještě menší. Výměra orné půdy by se měla podle tohoto předpokladu rozšířit o 0,07 procenta, přímé úspory emisí z biopaliv studie odhaduje na 18 milionu tun (Mt) oxidu uhličitého. Ale v souvislosti s rozšířením orné půdy vzniknou další emise oxidu uhličitého, a to hlavně ve zmíněné Brazílii. Měly by být asi na úrovni asi 5,3 Mt oxidu uhličitého. To znamená, že úspora emisí by se pohybovala kolem 13 Mt oxidu uhličitého.
Odstranění cel na dovoz biopaliv, zejména bioetanolu mírně zvýší nepřímé účinky změny využití půdy, přičemž může podnítit nárůst orné půdy, a to opět zejména v Brazílii. Ale brazilský bioetanol se vyrábí z cukrové třtiny a při jeho výrobě vzniká daleko méně emisí, než pokud je surovinou obilí. Proto by se celosvětové dopady změny využití půdy na emise skleníkových plynů neměly moc prohloubit.
Vliv na ceny potravin
Podle modelů by měl být vliv politiky unie v oblasti biopaliv na ceny potravin jen omezený. Jejich cena by mohla vzrůst nejvýše o půl procenta v Brazílii a o 0,14 procenta v Evropě. Biopaliva by neměla mít ani vliv na reálné příjmy v EU. Mírný pokles, a to o 0,11 až 0,18 procenta by se mohl projevit u reálných příjmů exportérů ropy a o 0,12 procenta u zemí subsaharské Afriky. Výsledky silně ovlivňuje podíl bionafty a bioetanolu (ve zmíněné studii jde o 45:55 procentům). Přitom z hlediska uvolňovaných emisí, a to i v souvislosti se změnou využití pozemků, se jeví jako nejvýhodnější bioetanol vyráběný z cukernatých surovin, tedy zejména z cukrové třtiny.
Růst podílu ovlivní udržitelnost biopaliv
Nicméně simulace spotřeby biopaliv v EU do pohonných hmot nad 5,6 procenta podle zmíněné studie naznačuje, že emise související se změnou využití pozemků se mohou rychle zvyšovat a mohou ohrozit environmentální udržitelnost biopaliv. Jde samozřejmě o závěr jednoho z modelů jedné ze studií. Podle jiné studie má z plodin nejmenší vliv na změnu využití půdy (vyjádřeno v toe/ha) cukrová třtina.
Záludnost modelů Další práce mapující dostupné literární prameny poukazuje na záludnost modelů a také na nedostatek spolehlivých vstupních údajů. Upozorňuje na to, že modelování vlivu biopaliv na využití půdy je novinkou, která se poprvé objevila v roce 2007. Údaje dostupných databází se někdy dost liší. Například celosvětová výměra obdělávané půdy se podle různých zdrojů pohybuje od 1,2 do dvou miliard hektarů. Žádný z modelů neuvažuje, že by se biopaliva nepoužívala vůbec. Žádný tedy nehodnotí změny, jaké přináší aplikace biopaliv sama o sobě, tedy bez politiky unie, která je podporuje.
Pokud vzroste výnos, bude pro produkci biopaliv zapotřebí méně půdy. Je samozřejmě otázkou, o kolik se výnos zvýší a zda je vůbec možné s jeho nárůstem počítat. Přitom vysoký odhad výnosu snižuje množství půdy potřebné pro produkci biopaliv až o 15 procent ve srovnání s tím, pokud se předpokládá výnos nízký. Skutečnost je ovšem taková, že do výnosů se mohou promítnout klimatické změny, které jej omezí, nebo naopak používání geneticky modifikovaných plodin, jenž může jeho hodnotu podstatně zvednout. Některé plodiny se v některých oblastech také mohou sklízet víckrát za rok. Rychlejší růst výnosů může podstatně snížit potřebnou přeměnu využití pozemků, a to o 27 až 80 procent.
Problémy jsou také s definováním podílu surovin, z nichž se bude bioetanol či bionafta vyrábět. Tlak na změnu využívání pozemků by měla omezit také skutečnost, že vedlejší produkty z výroby biopaliv (výpalky, šroty, pokrutiny apod.) se používají jako suroviny pro krmiva. Tím klesá potřeba produkce odpovídajícího množství krmných plodin, a tedy i půdy pro jejich pěstování. Toto snížení potřebného množství půdy může opět kolísat v širokém rozmezí, a to mezi osmi a 64 procenty. Některé modely také předpokládají, že pozemky přeměněné na ornou půdu nutně musí poskytovat nižší výnosy. Ani to však nemusí být pravda.
EU také jasně říká, z jakých pozemků nesmějí biopaliva, která se budou počítat do zmíněného desetiprocentního podílu v pohonných hmotách, pocházet. Ne všechny modely s tímto omezením počítají. Na druhou stranu je pravda, že tím unie nebrání, aby suroviny pro biopaliva nevytlačily z existující orné půdy potravinářské plodiny na nově zoraná pole právě z těchto pozemků. Pokud se uvažuje o růstu emisí z půdy přeměněné na pole, pak je také třeba vzít v úvahu, o jakou půdu se jedná. Například je známo, že největším pohlcovačem oxidu uhličitého jsou rašeliniště a že lesy poutají tohoto plynu více než pastviny. Jedna ze studií se zabývala tím, zda stejná surovina pro biopaliva pěstovaná v různých oblastech má stejný dopad na změny ve využívání půdy. Podle jejích závěrů jde o nemalý vliv.
Problém je i ve srovnávání emisí s tradičními fosilními pohonnými hmotami. Počítá se totiž s průměrnou hodnotou emisí ze současných zdrojů ropy. V úvahu by se podle zmíněné studie ovšem měly brát i marginální zdroje, které se mohou do roku 2020 začít používat, pokud se investice do nich vyplatí. To by ovšem ve skutečnosti mohlo odhad úspory emisí, kterou přinesou biopaliva, výrazně změnit.