Ministr zemědělství Petr Gandalovič věří, že biopaliva budou částečnou alternativou pro zemědělce, energetiku i pro snižování skleníkvých plynů. Podle něj Česká republika by proto neměla podléhat výkyvům, panujícím ve vztahu k nim a dále by měla pokračovat v rozumné míře jejich využívání.
Na semináři Centra pro ekonomiku a politiku, který se konal minulý týden v Praze, ministr připomněl, že diskutovat by se mělo i o různých způsobech daňových úlev. Podle něj ministerstvo má připravený materiál o podpoře vysokoprocentních biopaliv, ale vláda ho zatím neprojednávala. Připomněl, že závazek desetiprocentního přimíchávání biopaliv do pohonných hmot do roku 2020, který si stanovila Evropská unie, nikdo nezrušil. „Pokud s tím něco neuděláme, tak limit přimíchávání nesplníme,“ míní ministr, který v diskusi s účastníky semináře. Jeho oponenti, ke kterým se řadil nejen ekonom z Vysoké školy ekonomické Ladislav Tajovský, ale i ekolog Ivan Brezina a Jan Rovenský z Greenpeace, upozornili na studie, podle kterých mají biopaliva ve světovém měřítku ve více negativních než pozitivních přínosů, ať již z hlediska ekonomiky, tak vlivu na životní prostředí. Ministr poznamenal, že ČR se zasazuje o to, aby kvóta přimíchávání nebyla povinná, ale pouze indikativní.
Předseda Svazu lihovarů ČR a předseda představenstva společnosti Cukrovary a lihovary TTD Dobrovice Oldřich Reinbergr již dříve při jiné příležitosti poznamenal, že problémem v této oblasti je nepřehledná legislativa. Otázku biopaliv řeší zákon o ochraně ovzduší, zákon o lihu a zákon o spotřební dani. Navíc do stávajících norem jsou podle Reinbergra zaváděny nové podmínky. „Považuji za nefér měnit podmínky za pochodu a nemyslím si, že by ČR vytvářela dobré podnikatelské prostředí, ať už je to v čemkoliv,“ prohlásil šéf Svazu lihovarů. Zdůraznil také, že jednotlivé typy biopaliv nejsou podporovány stejně. „Například bioplyn není zdaňován, kdežto biolíh je zdaněn 12 korunami na litr,“ podotkl. Elektřina z bioplynových stanic je vykupována za výhodnější cenu než z tradičních zdrojů, biolíh a metylester řepkového oleje je podporován pouze tím, že se určité procento biopaliva povinně přimíchává do pohonných hmot. Za problém producentů biolihu Reinbergr označil i vysoké finanční částky, které musí výrobci skládat jako celní jistinu.
Připomněl, že v současné době probíhají diskuse týkající se biopaliv 2. generace. Zatím však u nás výrobci nemohli vyhodnotit ani produkci biopaliv první generace. Takže podle něj nemají na co navazovat. „Z hlediska potravinové bezpečnosti výroba biopaliv nepředstavuje pro ČR žádné ohrožení, neboť pro naplnění závazku ve výši 5,75 procenta biopaliv v roce 2010 bude zapotřebí vypěstovat obilí a cukrovou řepu na celkové ploše 72 tisíc hektarů, což představuje pouze 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy v ČR,“ prohlásil s tím, že při výrobě bioetanolu vznikají i vedlejší produkty, které se používají jako krmivo.
