Biosummit o budoucnosti

V polovině listopadu proběhla v Praze prestižní konference Biosummit 2011 zaměřená na ekologické zemědělství a prodej biopotravin v České republice a dalších zemích, která měla za cíl propojit klíčové osobnosti z oblasti politiky, obchodu, zemědělských a zájmových organizací a poukázat na důležitost vzájemné spolupráce při podpoře ekologického zemědělství a produkce biopotravin ve společné zemědělské politice.

Biosummit 2011 tentokrát hostil v prostorách Poslanecké sněmovny PČR Podvýbor pro ochranu přírody a krajiny Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a jeho program navazoval na souběžnou dvoudenní 3. mezinárodní vědeckou konferenci ekologického zemědělství, která se uskutečnila na České zemědělské univerzitě v Praze a prezentovala aktuální poznatky vědy a výzkumu v oblasti ekologického zemědělství pro region střední a východní Evropy. Výsledky svého bádání na ní představili kromě dalších účastníků například předseda České technologické platformy pro ekologické zemědělství (ČTPEZ) a hostitelkého podvýboru poslanecké sněmovny Bořivoj Šarapatka, Carlo Leifert z britské univerzity v Newcastlu či Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko–technologické v Praze.
Účastníci konference se mimo jiné snažili vyvrátit některé mýty o českém ekologickém zemědělství a současně odpovědět na aktuální otázky, například zda skutečně potřebují Česká republika a Evropská unie biopotraviny, jak je to s jejich kvalitou či jaká bude role ekologického zemědělství ve světě a v Evropě v příštích letech.
Na tiskové konferenci, která předcházela Biosummitu vystoupil také vedoucí oddělení ekologického zemědělství MZe Jan Gallas, který uvedl, že podle zásad ekologického zemědělství v České republice hospodařilo letos v srpnu 4022 zemědělců, zatímco na začátku letošního roku jich bylo 3517. Ekozemědělci obhospodařují pozemky o celkové výměře přes 483 tisíc hektarů, tedy zhruba 11,4 procenta zemědělské půdy v zemi. „Jedním z cílů je, aby se do roku 2015 tato plocha zvýšila na 15 procent,“ uvedl Gallas. MZe také dnes eviduje 650 producentů biopotravin.
Jedním ze stěžejních témat konference byla i argumentace pro striktní odmítnutí umělých hnojiv v ekologickém zemědělství, s níž vystoupil Carlo Leifert, který na problematice umělých hnojiv nastínil podle jeho slov nepříliš růžovou budoucnost konvenčního zemědělství.
Jak uvedl dusíku k hnojení plodin může být ještě nějakou dobu relativně dost, jeho výroba z fosilních zdrojů z něj učiní velmi drahé hnojivo. Nehledě na to, že právě při výrobě průmyslových hnojiv dochází k velké produkci kysličníku uhličitého a znečišťování ovzduší. Daleko dramatičtější situace může již brzy nastat u fosforu. „Podle odhadu má lidstvo k dispozici při pesimistické vizi zásoby fosforu na 30 až 40 let, při optimistickém pohledu na 60 až 90 let. Důsledkem toho je, že zatímco v roce 2000 se výnosy obilovin dostaly kvůli maximální intenzifikaci umělými hnojivy ke svému maximu kolem devíti tun na hektar, počátkem 22. století může nedostatek fosforu srazit výnosnost u konvenčního zemědělství na čtyři tuny na hektar. Jako první bude muset pravděpodobně čelit nedostatku surovin pro výrobu umělých hnojiv Čína,“ soudí Leifert. Ekologické zemědělství, které nevyužívá průmyslových minerálních hnojiv, v současné době produkuje podle Leiferta ve vyspělých zemích přibližně šest tun ozimé pšenice na hektar, což je asi o čtvrtinu méně než u intenzivního zemědělství. Cena za tento rozdíl je však, jak řekl, pro konvenční zemědělství vysoká. V posledních 40 letech sice došlo k dvojnásobnému zvýšení produkce, ale také k pěti až sedminásobnému zvýšení použití dusíkatých hnojiv, což znamená, že na produkci kilogramu potravin je třeba dvakrát až třikrát více dusíkatých hnojiv než dříve.
Účastníci akce diskutovali mimo jiné také o dotacích ekologického zemědělství a v této souvislosti i o reformě společné zemědělské politiky EU po roce 2014. Další informace z vystoupení účastníku biosummitu i vědecké konference přineseme v některém z dalších čísel našeho týdeníku.