Bohužel se lišíme (komentář)

Minulý týden proběhl v Nabočanech u Chrudimi již dvanáctý ročník dvoudenní celostátní přehlídky odrůd zemědělských plodin Naše pole, odborné akce, kterou každoročně navštíví značné množství zájemců nejen z řad zemědělské veřejnosti. O dva týdny dříve se konal první ročník slovenské verze této odborné přehlídky ve Dvorech nad Žitavou.

Češi i Slováci jsou si díky blízkosti svých jazyků a desetiletím společného soužití v jednom státě v mnohém podobní. Do devadesátých let vstupovali se stejnou zkušeností z dob totality a budování kapitalismu provázely v obou zemích podobné dětské nemoci. Více méně stejnou výchozí pozici mělo české i slovenské zemědělství, jednotně zkolektivizované v padesátých letech minulého století, a de facto obdobné problémy dnes řeší v obou zemích velké zemědělské podniky i drobní farmáři. Také agrární diplomacie obou zemí jsou zajedno ve svých námitkách proti návrhům reformy společné zemědělské politiky Evropské unie a na slovenských maloobchodních pultech se stejně jako u nás objevují stále častěji základní potraviny z dovozu. V čem jsme ale zcela jiní, to je pohled na svoje zemědělství. Slovenská veřejnost na rozdíl od té většinové české si tohoto odvětví váží a venkovský život a hospodaření na půdě jsou pro ni stále živé a důležité. To se jasně ukázalo právě na obou polních výstavách. Tu slovenskou zahájil předseda vlády za účastí tří zpravodajských štábů hlavních slovenských televizí, informaci o akci přinesly celostátní deníky i rozhlas a videozáznam ze slavnostního zahájení je dokonce ke shlédnutí na internetových stránkách slovenské vlády. Naše politiky dnes něco podobného ani nenapadne. Za účast na slavnostním zahájení jim nestálo ani letošní brněnské Techagro, takže nějaké Naše pole v Nabočanech je zcela pod jejich rozlišovací schopnost a to se týká i médií. České veřejnosti to zřejmě nevadí, pro český agrární sektor je to ale velmi špatná zpráva.