Pokyn, který vysvětluje, jak se mají splnit hlavní požadavky potravinového zákona (nařízení č. 178/2002), uveřejnila na svých internetových stránkách Evropská komise. Podle zmíněného nařízení jsou členské státy mimo jiné povinny od počátku letošního roku zajistit sledovatelnost (traceability) v celém řetězci výroby potravin a krmiv "od farmy po vidličku".
Zveřejněný materiál podrobně rozebírá plnění jednotlivých požadavků na zhruba 30 stránkách textu. U sledovatelnosti je podle něj nutné, aby každý subjekt, který je součástí potravinového (nebo krmivového) řetězce, přesně věděl, od koho nakoupil (suroviny či výrobky) a komu výrobky dále dodal.
Zemědělec tedy musí vědět, kdo mu dodal krmivo a komu prodal jím krmená zvířata či jejich mléko nebo vejce, výrobce krmiv od koho má obilí pro danou výrobní šarži a komu právě tuto šarži krmiva prodal. Masokombinát musí znát, od koho nakoupil zvířata a kam prodal maso či z něj udělané masné výrobky. Velkoobchod musí registrovat dodavatele daného zboží a do kterého maloobchodu toto zboží prodal. Pouze konečný prodejce musí sice vědět, kdo mu potravinu dodal, těžko ale bude přímo znát konečného spotřebitele. Každý subjekt z tohoto řetězce (včetně těch, které zajišťují dopravu) musí mít systém, který mu dovolí, aby tyto informace poskytl na požádání kontrolním orgánům. Podle zmíněného nařízení se sledovatelnost týká každé látky, o níž se předpokládá nebo očekává, že se stane součástí potraviny nebo krmiva. Podle pokynu však jde pouze o látky či výrobky, které se stanou součástí potraviny či krmiva během jejich výroby, přípravy nebo zpracování. Týká se to tedy všech používaných surovin a přísad. Pokud se například obilí použije k výrobě krmiva či potraviny, sledovatelnost se na něj vztahuje. Nepodléhá jí však obilí, které slouží jako osivo. Zásadám sledovatelnosti daným zmíněným nařízením podle pokynu komise nepodléhají veterinární léčiva, hnojiva, prostředky na ochranu rostlin a obalové materiály. Ty se řídí speciálními nařízeními a směrnicemi. Sledovatelnost v řetězci výroby krmiv a potravin se podle pokynu týká pouze území Evropské unie. Na dovážené výrobky se tedy vztahuje jen v části řetězce od importéra po konečného spotřebitele. Přitom ovšem platí, že dovážené potraviny a krmiva musí odpovídat hygienickým a jakostním požadavkům platné unijní legislativy. Pokyn nepředepisuje přímo povinnost zavést vnitřní sledovatelnost v subjektech, které jsou součástí potravinového nebo krmivového řetězce. Uvádí však, že je výhodná hlavně pro cílené a přesné stahování nebezpečných výrobků z trhu. Proto zavedení systému vnitřní sledovatelnosti doporučuje. Pokyn dále uvádí všechny informace, které musí podnik registrovat i dobu, po kterou je musí pro výrobky s různou dobou spotřeby uchovávat. Velmi podrobně se dále zabývá též otázkou stahování závadných potravin a krmiv z trhu,odpovědností jednotlivých subjektů i platností nařízení pro exporty a importy potravin.
