25.01.2013 | 11:01
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Budoucnost pěstování cukrovky v Evropě

Současná situace v odvětví cukrovka – cukr je velmi složitá, protože se vyjednává budoucí podoba společné zemědělské politiky po roce 2013 a nové rozpočtové období na období 2014 až 2020. Cukrovky se to velmi dotýká z pohledu setrvání či zrušení národních kvót cukru a z pohledu setrvání či zrušení důležité podpory ve formě kompenzační platby.

Jaký je momentální stav?
Prozatím posledním rokem s jistotou podpory cukrovky (SSP je oddělená platba na cukr) bude rok 2013. Očekáváme, že i letos by měla být oddělená platba vyplacena v plné výši na kvótu cukrovky A z roku 2005/2006.
Kvótový systém oproti tomu by měl končit v polovině roku 2015, tudíž poslední možný osev cukrovky pod kvótou je rok 2014, ovšem prozatím bez jistoty podpory ve formě oddělené platby.
Doposud se všechny významné nevládní organizace pokouší ovlivnit kroky ministerstva zemědělství tak, aby hájilo pro pěstitele a cukrovarníky tu nejvýhodnější variantu – tedy prodloužení Společné organizace pro trh s cukrem (SOT-C) do roku 2020 včetně všech dosavadních nástrojů – a připojilo se tak k názoru gigantů v cukrovarnickém průmyslu v Evropě, Francii a Ně­mecku.
Následující argumenty dokladující význam cukrovarnictví a řepařství pro Českou republiku snad pomohou při rozhodování našich vrcholných zástupců.
Snad neskončíme nakonec výrokem jako v jistém českém kultovním filmu: „Na zimu sklidím, kravku prodám a na jaře už nezaseju“.
Cukrovka je totiž „strategická a energetická plodina“, která dokáže nejlépe znásobit vloženou energii.
Navíc dlouhodobě navyšuje výnosy následně pěstovaných plodin v osevním postupu svým vlivem na půdní úrodnost.

Nesoběstačná Evropská unie
 
Vstupem do Evropské unie se nás týkala reforma v roce 2006, která omezila kvótu výroby cukru v EU o 30 % (o 5,1 milionu tun), způsobila snížení počtu pěstitelů o 19 % (o 150 000 pěstitelů) a o 41 % zpracovatelů (o 83 cukrovarů).
Tím se Evropská unie stala nesoběstačná v produkci cukru. Omezením produkce si snížila EU svoje postavení na světovém trhu s cukrem a nyní se odvíjí světová cena od poptávky především po třtinovém cukru.
Přitom nelze srovnávat světovou cenu surového třtinového cukru s cenou řepného rafinovaného cukru v EU, protože světová cena je bez nákladů na dopravu, skladování, pojištění a náklady na rafinaci.
Proto nelze spojovat existenci kvót pro výrobu řepného cukru v EU s vysokými spotřebitelskými cenami cukru.
Cena cukru se odvíjí od světové ceny třtinového cukru. Růst cen nyní se odvíjí od důsledků reformy cukru v EU po snížení kvóty o 5,1 milionu tun, a tím změny pozice EU z exportéra na dovozce (soběstačnost 85 %).
Stávající cukrovary musely zaplatit za další existenci kvóty miliardy eur.
Po reformě v roce 2006 se v Evropské unii pěstuje cukrovka na 1,5 až 1,6 milionu hektarech. Konkurentem řepnému cukru v současné době je cukr z cukrové třtiny, který představuje 84 % celosvětové produkce cukru. Zatím jsou náklady na produkci nižší, neboť se jedná o víceletou plodinu a zpracování je ovlivněno nižšími náklady na ochranu životního prostředí a na sociální nároky pracovníků.
Cukernatost třtiny je nižší než řepy. Vývoj však ukazuje na nárůst nákladů třtiny (Brazílie za sedm let uvádí 65 %) a výrazný nárůst výnosů a cukernatosti cukrovky, které v dohledné době sblíží nákladovost.
Přínosem od reformy je nárůst výnosů cukrovky o 10 %, cukernatosti a u cukrovarů zvýšená efektivnost prodloužením kampaně o 22 %.

Cukr – základní komodita, zdroj pracovních míst

Cukr pro svůj charakter je jednou ze strategických komodit, jehož postavení je dáno trvalým nárůstem spotřeby obyvatel ročně asi o 2 %, tj. o 3,9 milionu tun a nárůstem spotřeby pro obnovitelné zdroje energie. Předpokládaná produkce cukru v sezóně 2012/2013 je 177 milionů tun.
Díky svým vlastnostem (nenáročné skladování, využití v nepotravinářské produkci) a výkyvům v produkci pro klimatické vlivy u cukrové třtiny je velká volatilita cen.
Je potřeba prodloužit SOT cukru a oddělených plateb pro cukrovku z důvodu docílit vyrovnání konkurenceschopnosti s třtinovým cukrem (zejména z Brazílie a Thajska).
V českých zemích má řepařství dlouholetou tradici, cukrovka patří zatím mezi plodiny zvyšující zaměstnanost a zlepšující saldo zahraničního agrárního obchodu. V prvovýrobě je zdrojem zaměstnání asi pro 1450 pracovníků, v cukrovarech pro 1429 zaměstnanců a dále ve službách od září po dobu pěti měsíců pro 800 osob.

Řepařství v ČR a EU se stále zlepšuje 
Na rekordní řepařský ročník 2011, resp. kampaň 2011/2012 zřejmě dlouho nezapomeneme. Sešlo se hned několik faktorů, které způsobily po několika letech zaslouženou spokojenost s pěstováním cukrovky jak po stránce finanční – ekonomické, tak po stránce výnosové – agronomické. Zejména vysoké výnosy jsou chloubou agronoma, dobré finanční ohodnocení produkce je zase zásluhou úspěšných jednání pěstitelů s odběratelem cukrovky a dobrých prodejních cen cukru, to vše se sešlo.
Rekordní výnosy byly způsobeny zejména rovnoměrným rozložením srážek v průběhu celé vegetace, precizní agrotechnikou a včasným založením porostu, což protáhlo délku vegetační doby a cukrovka mohla lépe využít výnosový potenciál. Dlouhá vegetační doba nám přinesla minimálně + 5 až 10 t/ha na výnosu. Nutné je zmínit i kvalitní poradenskou činnost agronomů cukrovarů a zástupců osivářských a chemických firem, na které se pěstitelé během vegetace obraceli.
Velmi dobré podmínky pro pěstování byly bohužel v celé Evropě, proto se ČR nestala sama rekordmanem ve výnosu cukrovky, a tím i cukru/ha, ale většina států zaznamenala doposud nepřekonané rekordy.
Kampaň 2012/2013 ještě není u konce, ale cukrovka z osevu 2012 by měla zaznamenat opět velmi dobré výsledky z pohledu ČR i celé EU. V ČR se bude jednat zřejmě hned o druhý nejlepší ročník po tom předchozím.
V roce 2012 však byly výrazné rozdíly mezi evropskými státy, způsobené průběhem počasí v jednotlivých oblastech Evropy. Byla vidět velmi úzká závislost mezi počasím a výnosy, jak dlouhodobě deklarují výsledky výzkumu (prof. Petr).
Tabulka 1 ukazuje na skvělé výsledky v ČR v řepařství v průběhu posledních deseti kampaní. Výnosové zlepšení o téměř 58 % za deset let nevykáže žádná jiná plodina v ČR, ani v EU, docílit toho se daří jen u cukrovky.
V celé Evropě bylo v roce 2011/2012 dostatečné množství řepy pro výrobu kvótového množství cukru 13,1 mil. t, navíc výroba nad 5 mil. t nadkvótového cukru opravdu ukázala na rekordní sklizeň, celkem tedy bylo v Evropě vyrobeno nad 18,2 mil. t cukru. Současné podmínky pro pěstování znovu oživují chuť do cukrovky a její plocha v Evropě rok od roku stoupá.
Ekonomika pěstování po roce 2013 bez podpor není udržitelná!
Musíme zmínit také fakt, že cukrovka je vysokonákladová a vysoce riziková plodina s náklady na 1 ha v rozmezí 45 až 50 tis. Kč ve srovnání s obilninami a řepkou, kde jsou celkové náklady méně než poloviční (20 tis. Kč).
Je proto naprosto oprávněné požadovat od cukrovky dosažení hrubých marží a ziskovosti minimálně na stejné úrovni jako u ostatních plodin a při ekonomických kalkulacích vycházet z průměrných ročníků a víceletých průměrů. Orientačně lze vycházet z následujících výnosů a cen za produkci, které by měly spíše podle názoru EK stagnovat, případně se zvyšovat, nedojde určitě k výraznému poklesu cen za komodity. V kalkulaci je nutné uvažovat u komodit vyšší výnosy než průměrné republikové, protože se jedná zejména o úrodnější ŘVO.
Z tabulky 3 je zřejmé, že za více než dvojnásobný risk vložených financí může být u cukrovky bez oddělené kompenzační platby (SSP) dosahováno ziskovosti pouze ve výjimečných ročnících s vysokou realizační cenou cukru, biolihová řepa je ztrátová stále.
Bez oddělené kompenzační platby je do budoucna pěstování cukrovky zcela nemožné a nejisté a minimální ziskovost z pěstování musí ležet vždy na úrovni nejkonkurenčnější plodiny (nyní řepky). Pokud tomu tak nebude, pěstitelé se budou chovat tržně a pole zaplaví konkurenční řepka nebo stoupne plocha obilnin, utrpí osevní postupy a sledy a následně pak budou stagnovat výnosy díky úbytku zlepšující předplodiny cukrovky a zemědělství utrpí jako celek.
Pěstitelé cukrovky v ČR proto několikrát žádali ministra zemědělství o to, aby byly učiněny na MZe takové kroky, aby byla tato podpora u cukrovky zachována i od 1. ledna 2014. Potřebnost oddělené platby za cukr dokládá i studie ÚZEI zadaná jako úkol z grémia na MZe. Podrobné ekonomické zhodnocení ÚZEI je uvedeno níže. Rozhodující je, že nákladová rentabilita bez oddělené platby činí likvidačních – 7,3 % v průměru všech podniků.
Základní důvody, proč podporovat cukrovku i nadále, zachovat kvótový systém včetně všech nástrojů minimálně do roku 2020, a tím zachovat udržitelné řepařství
Následující argumenty vycházejí ze společného jednání pěstitelů a cukrovarníků v Čechách, na Moravě i ve Slezsku a vycházejí z podkladů z CIBE a CEFS (evropská organizace zpracovatelů cukrovky).
1. Od vstupu České republiky do Evropské unie byly realizovány zásadní reformy odvětví cukrové řepy a výroby cukru spojené s výrazným snížením ploch pěstované cukrovky a počtem cukrovarů. Zvláště negativní dopad byl na pěstitele a zpracovatele v nově přistupujících zemích, a proto je třeba delšího období ke stabilizaci odvětví. Z nově přistupujících států se pěstování cukrovky zrušilo v Bulharsku, Estonsku, na Kypru, Maltě, z původní EU-15 jen v Lucembursku. Evropská unie se stala nesoběstačná v produkci cukru. Stávající cukrovary musely zaplatit za další existenci kvóty. V ČR bylo zaplaceno 4,421 mld. Kč.
2. Po reformách cukru se největšími pěstiteli stali zemědělci Francie a Německa, kteří drží 44,3 % cukerní kvóty Evropské unie a v posledním roce vyrobili nad kvótu 66,9 % celkové nadprodukce v Evropské unii. Většinovým vlastníkem cukrovarů jsou zemědělci těchto států. V České republice zahraniční vlastníci po reformě z roku 2006 ovládají cukrovary z 80 % národní kvóty cukru.
3. Třetím největším producentem je Polsko s podílem kvóty 10,5 % a podílem na nadprodukci 5,6 %. Rozhodujícím vlastníkem cukrovarů je stát. Česká republika v současné době má přidělenu kvótu ve výši 2,8 % celkové kvóty Evropské unie, na úrovni soběstačnosti. Sektor cukrovarnictví postupně zvyšuje svoji konkurenceschopnost a jeho výsledky jsou nad průměrem producentů Evropské unie, ale stále ještě není dokončena připravenost na liberalizaci.
4. Rozhodující země v pěstování cukrovky – Francie, Německo a Polsko, a další významné pěstitelské země – Maďarsko, Lotyšsko, Rakousko, Rumunsko, Finsko, Španělsko, Slovensko, Belgie, Portugalsko, představující 74,5 % cukerní kvóty, požadují pokračování SOT-C do konce roku 2020. Požadují prodloužení období pro vytvoření konkurenceschopnosti řepného cukru proti třtinovému, který je vyráběn zatím bez nároků na ekologii. Evropská unie je nadpolovičním producentem řepného cukru na světě (např.: 4x větším než USA, 5x větším než Rusko, 9x větším než Ukrajina, Turecko).
5. Zrušení SOT-C požaduje devět zemí, převážně s dlouhodobě liberálními požadavky – přispívající do rozpočtu Evropské unie více, než mají příjem: Velká Británie, Švédsko, Dánsko (mající 16,7 % kvóty cukru) a několik zemí, co cukrovku nepěstují, jako Malta, Estonsko, Slovinsko, Irsko.
6. Česká republika, jediná pěstitelská země cukrovky, která má větší příjmy než platby do rozpočtu Evropské unie spolu s Kyprem a Lucemburskem, je bez názoru a může rozhodnout o nepřijetí pokračování SOT-C v celé Evropské unii ke škodě pěstitelů cukrovky největších zemí produkujících rozhodující produkci cukru.
7. Hlasy států, nepěstujících cukrovku, mohou s podporou hlasů za Českou republiku vytvořit blokační většinu a tím zamezit pokračování SOT-C proti vůli rozhodujících pěstitelských států, proti jednotnému stanovisku CIBE (organizace pěstitelů cukrovky EU-27) a CEFS (organizace zpracovatelů cukrovky), ale i COPA/COGECA, (organizace prvovýrobců EU-27) proti požadavkům Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR, představujícím nejsilnější nevládní organizace v České republice. V současnosti stanovisko ČR považujeme za klíčové pro rozhodnutí za celou Evropskou unii.
8. Přiklonění České republiky k zamítnutí pokračování SOT-C může znamenat zamítnutí pro pěstitele a zpracovatele v celé Evropské unii, tedy i například pro zemědělce ve Francii, kteří vlastní cukrovar Tereos TTD Dobrovice a České Meziříčí. Zrušení kvót cukru umožní výrazné omezení výroby cukru v České republice a její převedení mimo naše území. Zkušenost máme z roku 2006, kdy společnost EASTERN SUGAR zrušila zde svoje tři cukrovary a vrátila do EU kvótu České republiky 102 000 tun cukru, tím omezila pěstování cukrovky v ČR asi na 11 000 hektarech. Česká republika tak může ztratit svoje historické postavení v další významné komoditě. Před 20 lety jsme pěstovali cukrovku na 120 000 hektarech, v současnosti na 60 000 hektarech. Ztrácíme tak významnou zúrodňující plodinu.
9. Cukrovka je plodina nejlépe využívající sluneční energii a její rozšíření může podpořit výrobu biolihu. Pro biolíh z cukrovky hovoří i tabulka 4.
V kalkulaci nejsou použity žádné extrémní hodnoty, ale průměrná reálná čísla, která neznevýhodňují žádnou plodinu oproti jiné.
Závěr
Ze všech výše uvedených argumentů, které jsou objektivním obrazem kvalitního řepařství v EU, v Čechách, na Moravě i ve Slezsku, si každý vytvoří obrázek o tom, jak důležité je zachovat toto pro generace budoucí a při důležitých rozhodnutích na vládní úrovni v roce 2013 na tyto argumenty myslet.
Řepařství a cukrovarnictví jsou také značnými přispěvateli do státní pokladny (zisk před zdaněním u zpracovatelů cukrovky za kampaň 2011/2012 by mohl činit téměř 2 mld. Kč), což v současné době úspor a hledání finančních zdrojů pro stát je velmi důležité.
Budeme věřit, že v roce 2013 se podaří najít budoucnost a dlouhodobější pozitivní vizi řepařství, cukrovarnictví a lihovarnictví v ČR i EU.

Obrazové přílohy najdete v tištěné verzi Zemědělce

Klíčové informace

– Rušit nyní v Evropské unii Společnou organizace pro trh s cukrem (SOT-C) a podporu pěstitelů (oddělenou platbu na cukr), v době, kdy překážky obchodu s cukrem vznikají na všech kontinentech, ve většině regionů, je hazard.
– Náprava následující po utlumení produkce je vysoce kapitálově náročná a téměř ekonomicky nerealizovatelná.
– Kvóty přitom nemají cenotvorný vliv, ale jsou především ochranou pěstitele i zpracovatele na národní úrovni, tedy stabilizací trhu
.

 

Ing. Jan Křováček, Ph.D.
Svaz pěstitelů cukrovky Čech
Česká zemědělská univerzita v Praze,
Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů
katedra rostlinné výroby

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down