05.09.2006 | 08:09
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Čeká se na návrh reformy

S návrhem reformy sektoru ovoce a zeleniny by měla komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová Boelová přijít do konce letošního roku. Poslední změny zaznamenala tato oblast společné zemědělské politiky v roce 1996.
Vývoj na trhu i vnější tlaky nutí Evropskou komisi, aby usilovala o racionalizaci sektoru ovoce a zeleniny a přizpůsobila jej změnám, kterými společná zemědělská politika prochází od roku 2003. Návrh reformy by měl pokrývat čerstvé i zpracované ovoce a zeleninu.

Co ovlivňuje sektor

Do sektoru ovoce a zeleniny se promítá i koncentrace maloobchodu. Velké obchodní řetězce zajišťují v některých členských zemích unie, zejména ve Francii, Německu, Nizozemsku, Velké Británii a v severských zemích 70 až 90 procent prodeje všech potravin. Svou pozici posilují diskontní prodejny — v Německu mají až 51 procent prodeje potravin. Obchodní řetězce se rozrůstají i v nových členských zemích.
Unie se potýká se zvyšujícím se dovozem ovoce a zeleniny ze třetích zemí, zatímco export tohoto zboží stagnuje nebo klesá. Například EU dováží celkem 850 tisíc tun jablek, z toho 40 tisíc z USA, 180 tisíc z Chile, 100 tisíc z Argentiny, 180 tisíc z Jihoafrické republiky, 200 tisíc z Nového Zélandu a 50 tisíc z Číny. Hrušek se dováží o něco více, než činí třetina importu jablek. Celkem jde asi o 300 tisíc tun. Hlavními dovozci jsou Argentina (150 tis. tun), Jihoafrická republika (100 tisíc tun), Chile (50 tis. tun) a Čína (15 tis. tun).
Rozšíření unie o deset nových států se projevilo zejména v oblasti drobného ovoce. Novým významným hráčem v unii se na trhu s ním stalo Polsko, o něco méně výrazněji do něj zasáhlo i Maďarsko.
V sektoru ovoce a zeleniny se používají podpory, které Světová obchodní organizace řadí do nejvíce kritizovaného oranžového (jantarového) boxu. Jde tedy o podpory, které do budoucna nejsou udržitelné.

Producentské organizace

Důležitou úlohu hrají v oblasti ovoce a zeleniny producentské organizace. Evropská komise však připouští, že jejich současná role neodpovídá důvodům, pro něž se běžně tyto instituce v zemědělství zakládají. Jestliže hlavní rolí producentských organizací působících v ostatních zemědělských komoditách je zlepšení orientace na trh, marketing, jednání s odběrateli o cenách, soustředění nabídky či zlepšování kvality výroby, pak v oblasti ovoce a zeleniny je jejich rozhodující činností příjem podpor z Bruselu, rozdělování peněz producentům a zajištění stahování přebytečné produkce z trhu. Přitom kompenzace za stahování z trhu stále rostou. Podle komise platí, že čím jsou producenti horší v marketingu, tím více podpory z EU dostávají.
Ne všichni pěstitelé jsou však členy nějaké producentské organizace. Navíc zejména v nových členských zemích je těchto organizací málo a jsou na nízké úrovni. Nutno ovšem poznamenat, že producentské organizace zajišťují některé potřebné služby spojené se společnou tržní organizací i pro ty pěstitele, kteří v nich nejsou organizováni. (Jde zprostředkování podpor, stahování z trhu apod.)

Peníze do sektoru

Do sektoru šlo loni celkem 634,4 milionu eur. Z toho 558 milionů eur do operačních fondů, 27,7 milionu eur si vyžádalo stahování z trhu, 15 milionů činily exportní subvence a 33,7 milionu eur bylo určeno na podporu ořechů.
Co by se mělo dosáhnout
Cílem reformy by mělo být přizpůsobení produkce ovoce a zeleniny měnící se poptávce, snížení výdajů na stahování z trhu, soustřeďování nabídky, decentralizace řízení přebytků, vyváženost mezi čerstvým ovoce a zeleninou a zpracovanými produkty, rozvoj a posílení movitého i nemovitého majetku výrobců, zlepšení jakosti produkce a používání pěstitelských metod šetrných k životnímu prostředí.

Nástroje pro vnější trh

Kromě exportních subvencí to jsou i vstupní ceny, které by spolu s ochrannými opatřeními (speciální ochranná klauzule, všeobecná ochranná klauzule) měly bránit dovozům laciné produkce za dumpingové ceny ze třetích zemí. Reforma se samozřejmě musí podřídit výsledkům jednání Světové obchodní organizace (WTO). Vzhledem k tomu, že zatím běží Katarské kolo jednání WTO a jeho závěry jsou stále v nedohlednu, je otázka, nakolik bude návrh reformy měnit některý z používaných nástrojů společné tržní organizace. Dá se jen čekat změna v exportních subvencích.. Ty by měly podle závěrů jednání WTO u všech komodit skončit do roku 2013.

Vnitřní trh

Důležitou roli v sektoru hrají tržní standardy, které by se měly zjednodušit. Odstranit nebo alespoň omezit by se mělo intervenční opatření, jímž je stahování z trhu. Diskuse o reformě se točí také kolem producentských organizací a jejich operačních programů a fondů.
Operační programy a fondy
Operační programy jsou zaměřené na:
 přizpůsobení produkce poptávce,
 zlepšení kvality produkce,
 propagaci výrobků,
 snížení nákladů a stabilizaci producentských cen,
 propagaci organické (ekologické) a integrované produkce a dalších ekologicky zaměřených pěstitelských metod,
 omezení stahování z trhu,
 finanční prognózy, zajištění kontroly shody se standardy tržními i fytosanitárními a maximální hladinou reziduí pesticidů.
Cílem operačních fondů je zlepšit situaci producentských organizací (zejména konkurenceschopnost). Příspěvek EU je závislý na tom, kolik produkce se dané organizaci podaří prodat na trhu. Operační fondy mohou financovat:
 technická opatření: fytosanitární zásahy, závlahy, stroje, skleníky, rostliny apod.),
 služby, vzdělávání, výzkum (poradenství, výstražná upozornění, výzkum, vývoj apod.),
 speciální ekologická opatření (ekologická a integrovaná produkce),
 kontrola jakosti a fytosanitární opatření (zařízení, personální náklady, analýzy residuí apod.),
 marktering,
 technická opatření (půda, nemovitosti, skladování, balení, doprava),
 prodej, propagace, výprodeje (plánování produkce, výzkum trhu),
 speciální ekologická opatření (zacházení s odpady apod,),
 ostatní (slučování a akvizice).

Stahování nadprodukce

Důležitým opatřením dnešní společné tržní organizace s ovocem a zeleninou je kompenzace, kterou unie poskytuje za stahování z trhu u 16 hlavních produktů. Kompenzace se řídí množstvím výroby, kterou se dané producentské organizaci podaří dostat na trh. Kompenzace se proto může poskytnout za stažení produkce odpovídající maximálně deseti procentům normálně na trh prodaného množství. Výjimku jsou jablka, u nichž je to jen 8,5 procenta a citrusy (pět procent).
Zemědělci, kteří nejsou členy producentských organizací, mohou dostat pouze 90 procent této kompenzace. Producentské organizace mohou pro financování kompenzace za stahování z trhu použít operační fondy, a to i u dalších produktů (mimo zmíněných 16). Mohou také doplňovat kompenzaci placenou unií.
Produkty stažené z trhu je možné dodávat charitativním organizacím, věznicím, nemocnicím, dětským prázdninovým táborům apod. Dále se z trhu stažená produkce může používat pro nepotravinářské účely, například jako krmení pro zvířata nebo na výrobu technického lihu.
V devadesátých letech uplynulého století pocítili důsledky tohoto intervenčního opatření unie naši sadaři. V době evropské nadprodukce šla do ČR velmi levná a přitom kvalitní jablka z unie a likvidovala svými cenami domácí pěstitele. V podstatě nešlo o jablka Bruselem přímo dotovaná. Jen množství, které se podařilo dostat na náš trh (a to i za nevýhodné ceny), zvýšilo objem nadprodukce, který se mohl stáhnout z trhu, a tím i rozsah finanční kompenzace.

Nejen čerstvé plody

Kromě ovoce a zeleniny určených k přímému prodeji na trh v čerstvém stavu se v unii pěstují některé druhy ovoce na průmyslové zpracování v konzervárnách, mrazírnách, při výrobě nápojů apod. Zpracovávají se například jablka, hrušky, broskve a nektarinky, švestky, fíky, vinné hrozny, rajčata, ale také drobné plody, jako jsou třešně, višně, bobuloviny (rybíz, borůvky, maliny, moruše, ostružiny) a jahody. Rozšíření EU o deset nových členů se výrazně promítlo zejména ve skupině tohoto drobného ovoce. Přibyli dva důležití producenti, a to Polsko a do jisté míry i Maďarsko. EU se po rozšíření stala největším světovým dodavatelem tohoto ovoce pro zpracovatelský průmysl. Tato oblast se potýká se specifickými problémy. Proto se situaci v ní věnuje speciální zpráva Evropské komise.
Zpracování některých plodin Brusel podporuje. Jde například o rajčata, citrusy, broskve a nektarinky či hrušky. Dotují se na sušení určené fíky, švestky (pouze určité odrůdy) a vinné bobule (rozinky). Platby (eura na tunu suroviny ke zpracování) jdou z Bruselu do příslušné producentské organizace, která je rozdělí mezi výrobce. Například u rajčat na zpracování jde o podporu ve výši 34,5 eur na tunu. Ročně se celkové prostředky jen na podporu rajčat na zpracování pohybují kolem 300 milionů eur (loni to bylo 380 milionů eur, letos se počítá s nižší částkou).

Dopad rozšíření

Podle zmíněné zprávy komise se výměra pěstební plochy drobného ovoce zvýšila po rozšíření unie v roce 2004 z 69 tisíc hektarů, kterou v průměru dosahovala v evropské patnáctce, na 237 tisíc hektarů. K této celkové výměře přispělo jen samotné Polsko 141 tisíci hektarů. Kromě rybízu třešní a višní je nutné toto ovoce sklízet ručně. Jde tedy o činnost náročnou na lidskou práci. Navíc ceny tohoto ovoce jsou nižší než ceny běžné na trhu s čerstvou produkcí. Proto se tyto plody pěstují na zpracování hlavně v zemích s levnou pracovní silou, ve znevýhodněných regionech a na malých usedlostech, jejichž hospodáři nemají zemědělství jako jediný zdroj obživy. V Polsku poskytuje pěstování, prodej i zpracování ovoce a zeleniny zhruba 250 tisíc pracovních míst, z toho asi třetina připadá na oblast drobného ovoce.
Z drobného ovoce jsou nejdůležitější tři hlavní druhy, a to černý rybíz, maliny a jahody. Dohromady představují více než 90 procent veškerého drobného ovoce pro zpracovatelský průmysl.
Jahody na zpracování se v unii pěstují hlavně v Polsku (kolem 60 procent dodávek pro potravinářské podniky). V jiných zemích se jejich produkce zaměřuje na přímou spotřebu v čerstvém stavu. Postavení Polska ohrožuje dovoz levných zpracovaných jahod ze třetích zemí, zejména z Číny, který rok od roku stoupá. Komise dokonce letos prověřovala, zda nejde o dumpingové dovozy. Velké rozdíly mezi cenami jahod, které se prodávají v čerstvém stavu a jahod ke zpracování znemožňují, aby potravinářský průmysl hrál roli regulátora na trhu s tímto čerstvým ovocem, tj. v případě potřeby odčerpal jeho přebytky.

Problémy drobného ovoce na zpracování

V oblasti drobného ovoce nedostatečně fungují nebo vůbec chybějí komoditní řetězce, které zajišťují cestu od pěstitele ke zpracovateli a do tržní sítě. Jen někteří velcí pěstitelé dodávají toto ovoce potravinářským podnikům na základě předem uzavřených smluv. Například v Polsku pochází až třetina jahod na zpracování z farem, které je pěstují na ploše menší než půl hektaru. Vzhledem k tomu, že pěstitelské organizace jsou v Polsku na velmi nízké úrovni a je jich jen málo, vykupují tyto jahody hlavně místní sběrny. Podobná je situace i u ostatních druhů drobného ovoce.
Pěstování drobného ovoce na zpracování se v unii potýká s několika problémy. K těm hlavním patří nadměrná produkce, která převyšuje potřeby trhu a již u jahod umocňují dovozy ze třetích zemí, a roztříštěnost komoditních řetězců do značné míry daná nízkou úrovní producentských organizací.
Nadprodukci by měla v budoucnu řešit restrukturalizace podporovaná i z prostředků nového Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Pomoci by mohla i propagace drobného ovoce, zejména bobulovin, na kterou lze získat peníze z Bruselu. Do budoucna by snad bylo možné v rámci připravované reformy uvažovat i o kompenzaci vyplácené za nesklizení drobných plodů v případě, že je jimi trh přesycen. Existuje také návrh, aby členský stát mohl svým pěstitelům postiženým špatnými klimatickými podmínkami vyplatit podporu bez jejího předchozího schválení Bruselem.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down