01.12.2000 | 02:12
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Čekání na kousek půdy

Asi před pěti lety prý premiér Václav Klaus zjistil, že je třeba ještě zprivatizovat zhruba 500 tisíc hektarů státní půdy. Tehdejší šéf Pozemkového fondu Karel Mach tedy požádal o novelu zákona, v níž by byla připsána věta, že Pozemkový fond ČR má právo a povinnost státní půdu prodávat.

Leč poslanec Tlustý (ODS) při parlamentním projednávání byl zásadně proti tomu a požadoval zákon o prodeji státní půdy. Zákon však parlament už nestihl projednat, ale ponechal si jej v záloze: Kdyby přicházející Tošovského vláda odmítnula odstoupit, potom by byl nebyl projednán vůbec a po třech měsících by bylo po vládě. Nakonec pánové našli jiné řešení, ovšem se zákonem o prodeji půdy to nemělo nic společného. Teprve ve třetím volebním období Parlamentu byl konečně schválen zákon č. 95/1999 Sb., o převodu státní půdy na jiné osoby. Prodej státních pozemků se konečně rozjel.
Byl to však poslanecký návrh zákona, takže jej menšinová sociálně-demokratická vláda nepředkládala. O to víc každý příslušník politické strany cítil povinnost zákon vylepšit nějakým pozměňovacím návrhem. Nakonec vzešel takový zákon, který vůbec není možné realizovat. Chybí mu totiž kompatibilita s ostatními zákony.
Nejdříve narazil na zákon č. 229/91, podle něhož měl v té době Pozemkový fond ještě vydat 54 tisíc hektarů náhradních pozemků restituentům. Po odborných konzultacích s Ústavem státu a práva byly obě právní normy uznány jako souběh zákonů a k jejich provedení byly vydány metodické pokyny. Tak se vrátily do hry všechny obtíže s restituentskými nároky. Potomci restituentů ani po jedenácti letech ještě netouží po zemědělské půdě, ale chtějí získat půdu stavební. A tak restituenti stále mlčí a čekají.
Další obtíží je, že podle § 2 se ke každému pozemku musí vyjádřit 11 institucí a potvrdit, že na tomto pozemku nemá a ani v budoucnosti nebude mít zájem stát. Z hlediska byrokracie tedy nastávají pravé žně. Pozemkový fond mohl v prvním kole nabídnout 11 tisíc hektarů pozemků. Bohužel však v požadovaném termínu neodpovědělo 63 procent institucí. Proto neschválené pozemky musely být z nabídky vyřazeny a nakonec bylo nabídnuto jen 4000 hektarů pozemků. Totéž platí o druhém kole. Z 11 500 hektarů pozemků jich do nabídky přišlo jen 5900. Instituce zase neodpověděly včas.
S novým zákonem č. 95/1999 vstoupily na trh s půdou obecní zastupitelstva, která mohou dostat půdu bezúplatně (na bytovou výstavbu a veřejně prospěšné stavby) a úplatně takové pozemky, které mají zakresleny ve schválených územních plánech. Ale veřejnost to tak nechce pochopit. Například hlavní město Praha žádá o okamžité předání všech pozemků, které měl zatím ve správě Pozemkový fond ČR. Zda je to z chytrosti či hlouposti, je těžké posoudit.
Ještě by bylo možno popsat desítky dalších obtíží s prodejem státní půdy (respektive s veskrze špatným zákonem). Jisté však je, že z veškeré nabídky se nakonec realizuje sotva jedna pětina – a Pozemkový fond ČR má místo 530 původních nyní již 838 zaměstnanců, kteří čekají na dobrozdání jiných zaměstnanců státní správy, zda mohou pozemek prodat, nebo ne.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2026 ČTK. Profi Press, s.r.o. využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu ČTK výslovně zakázáno.
crossmenuchevron-down
×
Přehled ochrany osobních údajů

Tento web používá soubory cookie, abychom vám mohli poskytnout tu nejlepší možnou uživatelskou zkušenost. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání vás, když se vrátíte na naši webovou stránku, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webu jsou pro vás nejzajímavější a nejužitečnější.