Ceny v obilním řetězci poskočí

O tom, co se děje na trhu s obilím, kde jsou současné ceny a kam směřují, nebo by měly směřovat, diskutovali minulé úterý u kulatého stolu týdeníku Zemědělec účastníci celé vertikály. Za prvovýrobce hovořil Josef Kubiš, člen představenstva Agrární komory ČR a předseda resortní komoditní rady pro obiloviny, a Josef Stehlík, který je za Asociaci soukromého zemědělství ČR členem prezidia Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). Názory odběratelů hájili Miroslav Zobal, předseda Českomoravského sdružení organizací ZZN, Pavel Filip, tiskový mluvčí Svazu průmyslových mlýnů ČR, a Stanislav Musil, generální sekretář Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů v ČR. Pohled státu vysvětloval Jan Höck, ředitel SZIF.

Kubiš: Převážná část republiky má výnosy silně pod úrovní, kromě oblastí od Prahy na severovýchod, tedy v části středních a východních Čech. Výroba obilí letos nestačí na domácí spotřebu. Podle posledních informací, kdy bylo sklizeno zhruba 90 procent ploch, činí produkce zhruba 5,3 milionu tun obilí. Když započítáme odhadovaných 400 tisíc tun kukuřice, bude se sklizeň pohybovat kolem 5,7 milionu tun, což je výroba na úrovni roku 1971. To znamená, že jsme se ve výši sklizně vrátili 32 let nazpátek. Do nového obchodního roku jsme šli se zásobou 1,37 milionu tun obilí, takže se dá počítat, že do dalšího roku se zásoba sníží o 300 tisíc tun, přitom zásoby pod milion tun jsou už kritické. Ve srovnání s loňským rokem je představuje letošní sklizeň pokles asi o 16 procent. Nejhorší situace je u pšenice, které se letos sklidí zhruba 2,65 milionu tun, což je proti loňsku, kdy produkce této komodity činila 3,866 milionu tun, pokles o 32 procent a proti roku 2001, kdy jsme sklidili 4,476 milionu tun, dokonce o 41 procent. Mírná nadvýroba je u ječmene, i když ozimý ječmen měl špatné výnosy, zvedly se plochy jarního ječmene, a dá se tedy očekávat mírný přebytek u sladovnického ječmene. Nejcitelnější propad bude u pšenice, což je komodita, která se nedá úplně nahradit ani v potravinářském ani v krmivářském průmyslu, protože drůbež a prasata se bez ní neobejdou. Situace tedy není dobrá a zatím nabízené ceny jí v žádném případě neodpovídají.

Stehlík: Mohu jen potvrdit, že část republiky zřejmě neměla letos výnosy nejhorší, ale bohužel na velkou část země byly dopady tvrdé. Konkrétně v okrese Beroun již bylo například sklizeno 97 procent ploch pšenice ozimé s průměrným výnosem 2,92 t/ha, u pšenice jarní, která je již zcela sklizená, činil výnos 2,3 t/ha. Cena, která byla pěstitelům nabízena v červenci, a v té době se už předpokládalo, jak asi budou výnosy vypadat, i když skutečnost byla nakonec horší, v žádném případě neodpovídala realitě a také reakce prvovýroby podle toho vypadala. Lidově řečeno, zemědělci byli tou cenou zatlačeni do kouta a za každou cenu se proto snaží obilí držet doma. Obchody tedy neprobíhají a není se čemu divit. Porovnáme-li dosažené výnosy, nabízené ceny a předpokládaný vývoj cen obilí v Evropě, jasně nám souhrn těchto signálů říká, kam se u nás cena obilí bude ubírat. Reakce zemědělců je tedy úplně přirozená. Naopak chování těch, kteří nakupují, vidím jako krátkozraké. Jestliže chci být dobrý obchodník, měl bych odhadnout situaci, která bude následovat. Když to nedokážu, nebo ji odhadnu tak špatně jako v červenci, kdy odběratelé nabídli za potravinářskou pšenici A 2700 Kč/t a za kvalitu B 2400 Kč/t, a jestliže na takových cenách trvám ještě začátkem srpna, pak jako obchodník nemám na trhu co dělat. To, že se zemědělci snaží držet obilí doma, je jenom ku prospěchu věci. Je třeba dělat všechno proto, aby se cena obilí dostala tam, kde by měla reálně být.

Zobal: Zemědělci mají část sklizně doma, ale obilí také prodávají. Bohužel za ceny, za které ho nám, výkupům, nedají. Ceny, o nichž mluvil pan Stehlík, jsou zálohové. Většina výkupů je nabídla s tím, že se cena bude vyvíjet. Víme také, že odhady přede žněmi byly optimističtější. Sklizeň je ale taková, jak o ní mluvil pan Kubiš, přitom obilí jde ven. Vím o firmě, která vyváží krmné obilí za 3200 korun za tunu na hranicích. Je to typické pro naše zemědělství, které nemá žádnou politiku, prostě ode zdi ke zdi. Část pšenice se odsud vyveze a pak bude chybět. Neudrží se stavy zvířat a my budeme šrotovat kvalitní potravinářskou pšenici do krmných směsí. Mám obavu, že když se tu sejdeme za rok, bude úroda dobrá, ale budeme stát před problémem jako před čtyřmi lety, kdy jsme vozili ječmen do Polska za 1700 korun za tunu a byli rádi, že ho od nás vůbec berou. Čili, když bude příští rok slušná úroda, nebude ji komu zkrmit. Potvrdilo se, jak už jsem říkal na Obilnářském fóru v Havlíčkově Brodě, že při nízké úrodě je 80 procent potravinářské „áčkové“ pšenice. Stále se seje 80 procent potravinářských odrůd. Můžete se zeptat, proč nezvýhodňujeme krmné odrůdy – snažíme se, ale bohužel naše osivářství je tam, kde je. Před dvěma roky jsme jako výkupy v Táboře a Písku nabídli za krmnou odrůdu cenu o sto korun vyšší. Jenže pěstitelé sklízeli horší kvalitu, my za ni platili víc a krmnou směs pak museli dotovat kvalitnějšími surovinami. A dostávali jsme se tak do cenových zápletek.

Filip: V polovině července mohly být první nákupy mlynářů z nové sklizně za cenu přes 3000 Kč/t, já mám údaje 3200, 3300. Ale záhy potom se cenová nabídka mlynářů zvedla. Velmi málo se prodává, zemědělci požadují 3800 až 4000 korun a ZZN 3900 až 4100. To zatím nefunguje. Mlynáři ještě nakupují z lacinějších zdrojů a cena se v současné době pohybuje mezi 3500 až 3600 Kč/t. Mlynáři si samozřejmě přejí spíše stabilizaci cen. Nevyhovuje jim vždycky období, kdy cena začne růst. Smlouvy, které mají mlýny na své výrobky, mají průměrnou výpovědní lhůtu 42 dní, čili 42 dní mlynářům trvá, aby vyjednali nějaké zvýšení ceny svých výrobků. Samozřejmě zvyšování ceny je vždycky velmi složité, protože trh je velmi tvrdý a ceny výrobků z mouky se u nás drží na velmi nízké úrovni. Mlynáři si uvědomují, že hrozí exporty obilí. Chceme předložit nějaké iniciativní návrhy k tomu, aby se jim zamezilo. Je tu varianta uplatnění licenčního režimu i nějakých vývozních poplatků apod. Letos hrozí, že kdyby se pšenice, kterou máme v zásobě, vyvezla, mohli bychom v průběhu marketingového roku dospět k podobné situaci, která tu byla v letech 1996, 1997, kdy nakonec v ČR byl pšenice nedostatek a její cena najednou enormně vzrostla, což by nebylo vhodné.

Musil: Jsme bohužel na konci celé vertikály. Samozřejmě některá čísla, která tu zazněla, mohou působit nepříznivě, především to, o kolik se sklidí méně než loni. Je však potřeba si vždycky uvědomit, kolik obilí zůstalo na zásobách, anebo kolik nakoupil SZIF a vyvezl. Řada pekáren, především ty rozhodující na trhu, vycházela při potvrzování čtvrtletní ceny z prvního údaje ČSÚ k 20 červnu. Bilanci podle něj jsme vyhodnotili na komoditní radě jako mírně napjatou, ale ještě nevypadala úplně katastroficky. Ukazovalo se, že by mělo být dostatek potravinářské pšenice, proto pekárny potvrdily původní ceny. Nepromítly to, že situaci může nepříznivě ovlivnit nedostatek krmného obilí. Již v té době byla avíza, že je poptávka na export. Na to jsme reagovali třeba tím, že prostřednictvím Potravinářské komory ČR jsme požádali, aby se SZIF při rozhodování o intervenčním nákupu zabýval i tou druhou stránkou povinnosti stabilizovat domácí trh. To znamená, nakoupit obilí, aby sloužilo pro použití na našem trhu. Fond tudíž vyzval mlýny, aby předložily svoje poptávky. Bohužel bylo to na přelomu července a srpna, kdy ještě nebyl známý druhý odhad sklizně. Nabídky zřejmě zazněly pro fond dost nevýhodně, protože cena, za kterou chtěly mlýny nakupovat v průběhu roku, nebyla asi vysoká. Ale určitě ta potřeba tady je.
Rozhodující firmy na trhu Odkolek a Delta pekárny víceméně jednají dnes ve shodě, protože jsou ovládány z jednoho místa. Jejich ceny se pohybují vyloženě na doraz na úrovni nebo těsně nad úrovní výrobních nákladů. Tím poškozují celý obor. Bylo zvykem stěžovat si na obchodní řetězce, že tlačí ceny dolů, ale ony pouze maximálně využívají možnosti, která je na našem trhu, kde momentálně převažuje nabídka nad poptávkou. V době těsně před sklizní 1997 byla pšenice za 5200 Kč/t a vyrovnali se s tím všichni. Ale v té době šel rohlík z pekárny za 1,10 a také za 1,20 Kč. Takže všechno se dalo zvládnout. Nejhorší bylo, že po roce 1997 nastalo velké kolísání cen. Ačkoliv jsme na to upozorňovali, tehdejší SFTR a MZe výkyvy dopustily a teď narážíme na důsledky nečinnost v tehdejším období, kdy se to nechávalo, že o trh vše nějak zvládne. On to zvládl, bohužel tak, že většinu dopadů museli výrobci utlumit. Pekaře se nikdo neptá, zda mu zdražili plyn, elektrickou energii, kam se dostaly ceny pohonných hmoty, jaké je vodné a stočné, kolik vyplácí svým zaměstnancům. V potravinářském průmyslu jsme na druhém místě odspodu. Máme dnes průměrnou měsíční mzdu stěží 11 tisíc korun a víte, že celostátní průměr je již asi 16 700 korun.

Höck: Že bude nižší úroda, se samozřejmě vědělo. Proto prezidium SZIF od začátku prezentovalo, že není důvod, abychom na trh vstupovali, když nehrozí přebytek. Fond má zasahovat pouze v době, kdy je přebytek a komoditu je potřeba odčerpat, aby se nedeformovaly farmářské ceny. Své rozhodnutí bylo prezidium nuceno přehodnotit v okamžiku, kdy dostalo informace o tom, jak nesmyslně nízké ceny nabízejí obchodníci a zpracovatelé. Cena 2800 korun za tunu potravinářské pšenice je opravdu nesmyslná a neměla opodstatnění. Vzhledem k tomu, že zemědělec neměl jiného partnera na trhu než obchodníka, kterému byl vydán na milost a nemilost, rozhodlo prezidium o přípravách na technické zabezpečení intervenčního nákupu. Museli jsme pro prvovýrobce vytvořit určitou alternativu, aby měl možnost prodávat za jinou cenu. Chtěli jsme zároveň vědět, jak bychom s obilím z případného intervenčního nákupu naložili. Poptali jsme se mlynářů a pekařů, kolik potravinářské pšenice a za jakou cenu by chtěli. A dostali jsme velice prazvláštní čísla. Objemy byly naprosto minimální a cena se jen ojediněle dostala na 3300 korun. Mlynáři zkoušeli naši trpělivost. Řekli jsme si, že když nechtějí jednat s námi, nebudou jednat ani se zemědělci a začali jsme intenzivně připravovat případný intervenční nákup. V současné době máme zajištěné sklady na zhruba 600 tisíc tun pšenice a úvěrový rámec ve výši jedné miliardy korun, který můžeme kdykoliv navýšit. Technicky jsme připraveni na trh kdykoliv vstoupit. Prezidium SZIF na posledním zasedání rozhodlo, že se ještě zatím počká, protože jsme měli signály o tom, že se ceny skutečně oživují. Nevyhlašovali jsme žádnou minimální cenu, která by měla být součástí intervenčního nákupu. Platí cena stanovená pro loňský rok - 3500 korun, ale 30. června přestaly platit spouštěcí mechanismy pro zahájení nákupu. Cena případného nákupu by byla 3500 korun nebo vyšší. Prezidium nechtělo, aby fond vstoupil na trh z důvodu, jako tomu bylo v minulosti několikrát - aby neudělal na trhu víc škody než užitku. Jakmile totiž řekneme nějakou cenu, je vždy stropová, a to nechceme. Zemědělci dnes vyčkávají a mám od nich dost signálů, ať na trh nevstupujeme.
Vývozy vcelku chápu, protože potřebují-li hotové finanční prostředky, prodají obilí na export, aby si tu nedeformovali trh. V žádném případě se neuvažuje o tom, že bychom nějakým státním zásahem měli vývozu zabránit. Jednak by to bylo administrativně náročné, protože licenční režim jsme opustili a zavést ho znovu by bylo poměrně složité. Naráželo by to i na určité mezinárodní dohody. A hlavně brali bychom zemědělcům potenciálního partnera. Věřím, že obchodní organizace a zpracovatelé jsou natolik moudří, že najdou společnou cestu se zemědělci a sjednotí se na ceně přijatelné pro obě strany. Export se tak přirozeně zastaví. Zatím je podle celní statistiky minimální. Že by se vyváželo krmné obilí ze státních hmotných rezerv, jak se říká, nevím. Pokud ho správa státních rezerv nabízí a od domácích zpracovatelů o něj není zájem, ať ho firmy vyvezou. Obávám se, že kdybychom se podívali, kdo toto zboží vyváží, budou to vlastníci skladovacích kapacit, kteří jsou první na řadě při obměně a zápůjčkách obilí ze státních rezerv. Nemám to ale potvrzené.

Zobal: Hlavní nákupčí Odkolku nám nabízí na září za tunu pšenice 3600 korun. Výkupní organizace ale už dnes dávají 3500 korun. K tomu si vezměme poplatky za naskladnění 70 korun za tunu, stejně tolik za vyskladnění, měsíční sazbu za skladování 25 korun za tunu a ještě dopravu do mlýna. Pořád tvrdím, že kdyby se otevřel intervenční nákup s cenou 3500 korun, zemědělci by za ni prodávali, protože trh není na víc nastavený. Ještě jednu zkušenost - hned na začátku žní jsme přesvědčovali firmu, která vyvážela do Německa krmnou pšenici za 2900 korun na hranicích, ať ji prodá nám. Jenže je tu taková mediální politika, ať se raději obilí vyveze za méně a vznikne tu určitý hlad. Dělá se vše pro to.

Kubiš: Připadám si jako Alenka v říši divů, když tady poslouchám, jak chudáci obchodníci a zpracovatelé o ničem nevědí, probudili se až dneska a zjistili, že obilí nebude. Nejsou zvyklí na to, že tu máme 13 let trh, protože kromě roku 1995, kdy obilí nebylo, byl stále přetlak nabídky. Nebudu ani komentovat, jak s námi jako s prvovýrobci zacházeli, a teď najednou koukají, že by se měli chovat tržně. Není pravda, že jste nevěděli, že nebude úroda. Věděli jste to dobře, sešli jsme se před Obilnářským fórem a mlýny řekly, že víc než 2800 až 2900 korun za tunu nedají. A když my neprodám, dovezou si obilí z Ukrajiny. Podobné to bylo s výkupy. My jsme upozorňovali a říkali, abyste zvedli ceny. Navrhovali jsme kolem 3800 korun u potravinářské pšenice a 3400 u krmného obilí. Nikdo z vás na to nechtěl slyšet. Byli jste prostě zvyklí za dvanáct let, že tu byl obilí přetlak. Všechno se nechalo na volném trhu a černého Petra jsme měli v rukou my, zemědělci. Jedním z důsledků ale je, že jsme ožebračili půdu. Ročně hnojíme v průměru pouze 110 kg čistých živin na hektar, přitom by se mělo hnojit minimálně 250 kg. Hektar orné půdy jsme tedy ochudili o 2000 korun, jestliže máme 2,75 milionu hektarů orné půdy, znamená to ochuzení ročně o 5,5 miliardy korun. Znásobíme-li to třinácti lety, dostaneme se k 70 miliardám. Dnes jsou půdy podvyživené a každý, byť minimální stres, ať už voda nebo sucho, se projeví daleko vážněji, než kdyby byla půda zásobená a rostlina byla v dobré kondici. Ani letošní propady by nebyly tak výrazné, kdyby půdy nebyly vyčerpané. Obilí je tedy málo a vy se musíte naučit reagovat. Tady byla vždycky představa, že v Hamburku nebo Paříži je cena 3500 Kč/t, kdybych ho vyvážel, dám 800 korun na dopravu, takže 2700 Kč/t musí pěstiteli stačit. Dnes je ale situace jiná a vy musíte uvažovat tak, že v Paříži je cena 3500 Kč/t, plus doprava - pak je to 4300 Kč/t. Vyplatí se mi dát tuzemskému pěstiteli 4000 Kč/t, abych měl domácí obilí, nebo to nechám vyvézt a pak přivezu obilí za vyšší cenu z ciziny. A na to musíte zareagovat vy obchodníci a daleko pružněji než dosud. Na začátku žní jsme si říkali o cenu 3800 Kč/t u potravinářské pšenice a 3400 Kč/t u krmného obilí, samozřejmě dnes je propad daleko větší, než se tehdy počítalo, takže ta cena by měla být vyšší. Víme, jaká je situace v okolních státech, a vidíme, jak jde cena obilí nahoru. V minulosti byly cena pšenice 4500 až 5000 Kč/t a klesla pod tři tisíce. Dneska je to obráceně. Na to si musíte zvyknou a nesmíte se divit – to je přece normální trh.
A ještě jedna poznámka: Dávat rohlík za desetník, jako se to děje v některých obchodních řetězcích, nebo dávat kuře jako prezent zákazníkovi za to, že vůbec přišel do obchodního domu – to je znevážení zemědělské práce a já se cítím hluboce uražen, že jsme takhle klesli. Podívejte se, jaké jsou ceny potravin, relativní blahobyt v České republice drží hlavně zemědělství. Potraviny jsou u nás nejlevnější ze všech zemí, kde se jejich cena monitoruje a není to díky potravinářům ani obchodníkům, ale díky prvovýrobě.

Filip: Myslím, že cena potravinářské pšenice i mouky byla v průběhu posledních dvou let určitě srovnatelná s tou, která je třeba v Německu. Čili neměli jsme příliš velkou možnost jít s cenami nahoru. Dneska mlýny přistupují na to, že se musí zvýšit cena pšenice, a proto vyhlašují, že budou tím pádem zvyšovat ceny mouk o 15 procent. Ceny se zvýší až od října, jak to umožňují obchodní smlouvy. Mám tu údaje z různých krajů, za kolik se skutečně v současné době nakupuje. Je pravda, že v různých krajích je to velmi různé. Například vím, že jeden mlýn začal nakupovat již v červenci pšenici za 3500 Kč/t. Dnes je horší situace na jižní a střední Moravě, lepší na severní Moravě. Na jižní a střední Moravě nakupují v současné době mlýny za 3500 až 3600 Kč/t podle vzdálenosti – jsou to ceny až na koš. Na severní Moravě stále udržují cenu kolem 3400 Kč/t, ve středních Čechách už začala cena stoupat. Z východních Čech například mlýn Voženílek udává, že horší zemědělské podniky prodávají stále ještě za 3200, 3300 Kč/t, větší podniky za 3500 Kč/t.

Kubiš: Musí se ale odečíst 50 až 200 Kč/t na dopravu.

Musil: Aby kulatý stůl neskončil tak, že se budeme vzájemně obviňovat, že my říkáme, že zemědělci nic nepotřebují, a zemědělci že zase tvrdí, že klidně mohou zdražit o 1000 Kč/t a u pekaře to nic neudělá. Začátkem srpna jsme si na společné schůzce řekli, že si musíme uvědomit, že potřebujeme táhnout za jeden řetěz. Protože zemědělec bez potravinářů se tady dál neobejde. Potravinář se bez zemědělce také neobejde, i když leccos se dá dovézt. Pan Kubiš si postěžoval, jak zemědělci vybrali půdu. My jsme udělali v roce 2001 analýzu, z níž vyplynulo, že na to, abychom byli dobře připraveni na vstup do EU, bychom potřebovali do roku 2005 investovat zhruba 8,5 mld. Kč. V loňském roce pekaři poprvé dosáhli na dotační tituly a získali necelých 70 mil. Kč, a to ještě s velkou nevolí zemědělců.
Nemohu souhlasit s panem ředitelem Höckem, co tu říká, že fond nechce absolutně v ničem zasahovat. Vždyť tady všichni snad vidíme nebezpečí, že v tomhle okamžiku dva hlavní subjekty, které tu na trhu s obilím jsou, je dokáží skoupit a vyvézt. Připraví se pro ně další kšeft před příští sklizní, kdy tu nebude obilí a ony je za pro ně výborné podmínky dovezou a budeme muset jim platit samozřejmě více, než jsme dnes nuceni platit zemědělcům. My jsme bohužel na konci vertikály, kde si zatím nedovedeme s tlakem řetězců poradit. Jednali jsme s Potravinářskou komorou ČR, ale ta nechce mít s obchodními řetězci nic společného a říká, že je to záležitost dodavatelů. Bohužel lídři našeho trhu se chovají tak, jak se chovají. Obraceli jsme se i na stát, ať prostřednictvím antimonopolního úřadu udělá nějaký zásah. Úřad jenom podpořil řetězce v jejich jednání s tím, že se ničeho nedopouštějí, že mohou takhle tvrdě proti dodavatelům postupovat.

Stehlík: K vývozu jen poznámka: Vím, že v jednom podniku už v době žní opouštěl jeden kamion s obilím za druhým brány a všechno šlo do Německa. Podle neoficiálních informací se vyváží do Německa i vagóny krmného obilí. Jako zemědělec bych proti tomu neměl teoreticky nic mít, pokud budu brát v potaz, že cena se zreální a bude odpovídat nabídce a poptávce. Na druhé straně by třeba státní úředník takto klidný být neměl, protože laciné obilí se snadno vyveze, a na jaře se pak bude dovážet například za 4500 Kč/t a výš. Jenže já jako zemědělec k těm penězům nepřijdu, protože moje obilí se jako laciné vyvezlo. Na druhé straně spotřebitel, když si bude kupovat pečivo, zaplatí draze obilí, které se dovezlo odjinud. To nebezpečí hrozí, je to však otázka pro politiky, kteří by si měli situaci řádně zmapovat, abychom se nechovali jako banánová republika, která zadarmo něco vyveze a pak to za velké peníze doveze zpátky. Nejlepší obranou proti lacinému exportu je ale solidní cenová nabídka, kterou budou pěstitelé akceptovat. Trvám na tom, že cena se musí zreálnit a zatím reálná není.
V květnu příštího roku vstoupíme do EU a určitě by stálo za to mít pekárnu někde poblíž německých hranic. Když srovnáme, za kolik prodává pečivo český pekař u nás a za kolik si takové pečivo kupuje například bavorský zákazník, vypadá to tak, že kdyby tam šlo české pečivo, brzy by všichni pekaři v Bavorsku zbankrotovali. Neumím si totiž představit, že rohlík bude u nás i po vstupu do unie stát korunu třicet a o sto kilometrů dál za něj zaplatí 13 korun. Myslím, že by se s blížícím vstupem mělo uvažovat v jiných souvislostech.
Bohužel my zemědělci zatím neumíme pracovat dostatečně například se skladovými listy, nevyužíváme patřičně veřejné sklady a další možnosti, které existují. Je dobře, že bylo letos suché počasí, takže jsme schopni uskladnit obilí doma. Po vstupu do EU ale budou intervenční nákupy až v říjnu, a do té doby bude třeba zboží nějakým způsobem ošetřit a teprve pak ho nabídnout ve správný čas trhu. Situace, kdy jsme od státu ve žních dostávali peníze na intervenční nákup, se bude sotva opakovat. Na změněnou situaci se tedy budeme muset jako zemědělci připravit.

Höck: Teď jsme z moci úřední voláni k tomu, abychom zabránili vývozu. Zrovna tak v minulých letech vyzývali prvovýrobci i zpracovatelé státní úředníky, ať se nemíchají do toho, čemu nerozumí, zruší vývozní licence a nechají prodeji obilí volný průběh. Licence jsme zrušili a teď bychom je měli krkolomně nastavovat, když za pár měsíců budeme v EU, kde platit nebudou? Pojďme se spíše učit obchodovat podle situace na trhu. Odběratelé ať dají zemědělcům pořádnou cenu a je to. Nechápu, proč pan Zobal říká, že trh je připravený unést pouze cenu 3500 korun za tunu pšenice. Bylo tu už 5000 korun a nic se nedělo. Neříkejme si nějaké dogmatické číslo 3500 a pak je konec světa. Není to pravda.

Zobal: Žijeme, kde žijeme. Říkám, že výkupy nedělají cenu potravinářského obilí. Máme od mlýnů nabídku 3600 korun a když my platíme zemědělcům 3500 korun, je to prodělek. A to se po nás chce, abychom dali 3800. Jenže když my přijdeme s touto cenou a mlýn nabídne stejně, zemědělec obilí odveze do mlýna, a tím pádem je pro nás neprodejné. Jestliže mlynáři odpověděli SZIF, že by od něj chtěli jen minimum pšenice, stejné je to i u nás. Zemědělci dnes drží obilí od žní do žní a výkup do toho těžko vstupuje.

Höck: V tom s vámi nemohu souhlasit. Drtivou většinu skladovacích kapacit máte vy. Když přijdete s pořádnou cenou, proč by zemědělec dával obilí mlynářům za 3200 korun, když vám ho může dodat za 3500 nebo 3800 korun. A když pak od vás mlynáři pšenici nebudou chtít, ať si ji za 4000 korun dovezou. To ji ale nedovezou. Jediný, kdo cenu může podržet, jsou vlastníci skladovacích kapacit. Navíc zemědělci u vás mají zelené úvěry a chtějí se jich také zbavit. Když jim ale dáte cenu 3200 korun, raději si počkají. Jinak s vámi budou rádi držet dlouhodobé dohody, protože zase budou v příštích letech potřebovat vaše úvěrování. Je ale potřeba hrát na obě strany rozumně.

Zobal: To je pravda. Vždycky jsem zemědělcům a mlynářům vyčítal dělení kvality na třídy A, B a C. My nakoupíme „potravinu“ nejvyšší kvality a dáme za ni dobrou cenu. Mlynář chce „áčkové“ pšenice ale jen 15, maximálně dvacet procent. A co je céčko? To je krmná pšenice. Když my teď za ni dáme 3400 korun - kdyby bylo jako obvykle potravinářské a krmná pšenice padesát na padesát - tak mlynář řekne: já dám 3500 a zemědělec mu to doveze.

Höck: Vy stáhnete převážnou část produkce, takže jste ti, kdo nastaví ceny. Když budete mlynářům prodávat za 3800 korun, tak proč by zemědělec prodával pod tuto cenu?

Zobal: Pšenici v kvalitě A neprodá, ale prodá „béčko a céčko“.

Höck: Vždyť vy stáhnete veškerou pšenici a necháte si, co potřebujete na krmný fond.

Musil: Hledejme spíš cestu, co dál. Za nás říkám jasně, potřebujeme vědět dopředu, jaký vývoj lze očekávat v průběhu roku. Potřebovali bychom také pomoci ve třech oblastech. První je, aby se, jak je to v ostatních zemích, zavedlo, že se nesmí prodávat pod nákupní cenu. Dále aby se omezila splatnost faktur z dnešních 60 až 90 na 30 až 45 dní. Třetí oblastí, která nás limituje a sráží naše realizační ceny, je otázka vratek. Je třeba, abychom se domluvili na nějakém postupu. Abychom řekli, ano, cena obilí bude postupně stoupat a my všichni dohromady pomůžeme tomu, že se to bude skutečně promítat do cen finálních výrobků. Pak k tomu nemám vůbec nic a akceptuji vaše potřeby.

Filip: Cenu musíme zvýšit a měli bychom signalizovat, do jaké úrovně. Vzhledem k obchodním smlouvám asi nebudeme moci zvyšovat postupně. Navíc ceny budeme moci zase zvýšit v době, kdy klesá odbyt pekárenských i mlýnských výrobků, pak se však těžko zdražuje. Z této diskuse vidím, že cena pšenice by měla být na úrovni ne 3800, ale 4000 Kč/t, to znamená, že cena mouky by měla vzrůst o 15 až 20 procent a na rohlíku se to bude muset projevit daleko více. Vidím, že rohlík se bude prodávat v supermarketech za 1,50 Kč a kilogramová cena chleba se musí zvýšit podle druhu na 20, 25 Kč. Myslím, že je třeba to nyní vyhlásit. Důvod je jasný: nižší úroda, problémy v celé Evropě. Udělejme nárůst cen skokový od 1. října, protože dříve to nemůžeme zvládnout.

Stehlík: Myslím, že to je možná jediné logické vyústění. Tento vývoj lze úplně jednoduše předpokládat. Pokud v současné době prodáme za nízkou cenu obilí, a to opustí republiku, což lze předpokládat, protože bohaté státy si klidně udělají zásobu obilí, které nakoupí od sousedních států za relativně nízké ceny, protože je zřejmé, že jeho cena poroste. Pustíme-li obilí ven, za podstatně vyšší ceny ho budeme zase dovážet. To je jedna možnost a druhá možnost je, že s touto realitou budeme už v současné době počítat a promítneme ji do obchodování. Od toho se pak musí odvíjet situace na trhu obilí a následně i na trhu mouky a pečiva v České republice. To je jediná prognóza, kterou tady můžeme udělat, a souhlasím s tím, co říká pan Filip.

Kubiš: Agrární komora upozorňovala už před obilnářským fórem 10. června, že nelze cenu zvedat postupně, ale musí to být skokem, a řekli jsme i cenovou hladinu. Tu držíme. Dnes je situace trochu jiná, jsme o něco výš, ale zvýšení je třeba udělat naráz, protože než se postupně rozhodnete, tak tady obilí nebude. Opakuji se, ale musíte si zvyknout na tyto věci reagovat včas.

Závěrečná slova k blízké budoucnosti aneb co se změní v Evropské unii

Höck: Budou tu pevná pravidla, na která si všichni budou muset zvyknout. Už v době, kdy bude zemědělec sít, si bude moci spočítat, za kolik bude sklizeň realizovat, to je nesporná výhoda. Jistou velkou nevýhodu budou mít v tom, že čtyřicet let se tu budovaly centrální skladovací kapacity, tudíž málokterý zemědělec dnes dokáže skladovat obilí doma a unie začíná s intervenčními nákupy podstatně později, než jsme to dělali my. V EU intervenční nákup začíná – pokud je vůbec vyhlášen – v listopadu. Stanoví se referenční kvalita, za lepší jsou příplatky, za horší srážky a stanoví se minimální hodnoty, pod něž se nesmí jít. Myslím, že toto přinese určitou jistotu do trhu.

Zobal: Konečně se nebudeme pohybovat ode zdi ke zdi a budou pravidla hry. Jednou z velkých výhod bude i to, že sem nepůjdou dumpingové dovozy. Ještě je nutné říci, že na intervenční nákup v EU nedodávají zemědělci, ale obchodníci. Jinak si myslím, že se u nás před vstupem do EU všechno malovalo narůžovo a sedlákům se neříkala pravda.

Filip: Očekáváme, že se zlepší stabilita cen, ale na druhé straně předpokládáme tvrdý konkurenční boj. Myslíme si, že všechny subjekty mlýnů a pekáren, které jsou dnes na našem trhu, určitě nevydrží. Bude to velmi tvrdé, myslím, že nás to skutečně přinutí k tomu, že dvoustranné vztahy mezi zpracovatelským podnikem a prvovýrobou budou daleko užší. Po vstupu do unie počítáme s výpadkem v produkci těstovin, která dnes představuje obrat asi 1,5 miliardy korun. Budeme rádi, když vydrží 50 procent výroby měkkých těstovin. V těstovinách z tvrdé pšenice asi nebudeme schopni konkurovat.

Musil: Byl bych rád, kdyby to bylo tak, jak naznačil pan Stehlík, že po vstupu do unie vyvezeme pečivo do Bavorska a Rakouska, ale musím vás zklamat, tam si svůj trh hlídají komory a cechy. Když nabídnete tamnímu obchodníkovi, že mu dodáte levně pečivo, přijde za ním představitel místního pekařského svazu a řekne: Buď budeš odebírat celý sortiment od nás, nebo ať ti dodají všechno oni. A v tu ránu končíme, protože nejsme schopni vyrobit celý sortiment, na který jsou jejich zákazníci zvyklí. Od července máme možnost vyvážet v rámci double profit a bohužel to k žádným velkým úspěchům nevedlo. Dobře se tam prodávají knedlíky a některé speciální věci, ale nemůžeme si dělat velké naděje, že tam způsobíme revoluci s naším chlebem a pečivem. Myslím si však, že po vstupu do unie začnou platit určitá pravidla a myslím, že budou lepší než ta dnešní.

Stehlík: Neočekávám, že ČR bude obilnářskou velmocí uprostřed Evropy. Na to jsou tady jiné země. Od vstupu do unie ale očekávám, že se náš trh na určité úrovni stabilizuje. Předpokládám, že i tam budou výkyvy, ale ne diametrální, na které jsme u nás dnes zvyklí.

Kubiš: Myslím, že po vstupu do EU pro nás pro všechny tady bude konkurence daleko tvrdší. Na druhé straně to však pro prvovýrobu přinese určité zpřehlednění situace, kdy budeme dopředu vědět, co si můžeme dovolit a co ne. Rozhodně to posílí naše postavení při jednání s odběrateli, které zatím nebylo rovnoprávné.