Certifikace míří ke kvalitě

Certifikace podle ISO 9000 či certifikát na HACCP obchodním řetězcům nestačí. Po svých dodavatelích stále více žádají, aby si opatřili certifikáty podle dalších standardů. Pod důkladným drobnohledem je zejména ten, kdo své výrobky dodává pod privátní značkou řetězců. Na druhé straně však mají naši výrobci pocit, že stejně přísná měřítka neuplatňují řetězce samy na sebe, zejména pokud jde o podmínky, v jakých potraviny skladují či prodávají.

Požadavky řetězců na certifikaci dodavatelů byly hlavním tématem dvoudenní konference nazvané Standardy řetězců pro bezpečnost potravin jako šance pro české podnikatele, která v uplynulém týdnu proběhla v budově ministerstva zemědělství v Praze. Přestože již několik let existuje globální iniciativa pro bezpečnost potravin GFSI, nedošlo zatím k dohodě o jediném, pokud ne světově, tak alespoň třeba v evropském měřítku platném standardu kvality. Určitou naději představuje připravovaná norma ISO 22 000, která by měla být hotova v závěru letošního roku. Není však příliš reálná možnost, že by se všechny zainteresované strany a země na ní dokázaly v dohledné době dohodnout. Tak zatím většinou britské maloobchodní subjekty vyžadují certifikaci podle standardu BRC a německé či francouzské dávají přednost standardu IFS. Kromě nich existují i některé další, například Eurepgap a EFSIS. Výrobci, kteří nedodávají pod svým názvem, ale pod privátní značkou obchodníka, se setkávají s tím, že některým řetězcům nestačí ani certifikát podle standardu uznávaného v jejich mateřské zemi. Dodavatel pak musí vyhovět požadavkům speciálních standardů a navíc je kontrolován přísnými audity, jejichž náklady stejně jako výdaje za certifikaci a přizpůsobení se požadavkům s tím spojeným, nese sám. A pohled našich výrobců? Ti by samozřejmě chtěli, aby se museli certifikovat jen podle jediného standardu. Někteří také poukazovali na to, že řetězce, které přísně kontrolují výrobky, provozy i procesy u svých dodavatelů, samy ne vždy dodržují skladovací podmínky, zejména teploty, a tím výrazně poškozují kvalitu prodávaných výrobků. Podle Evy Linhartové z Mlékárny Kunín je na jedné straně třeba řetězcům za tlak na dodavatele poděkovat, protože tím vedly naše producenty ke kvalitě a bezpečnosti potravin. Ne druhé straně jí však vadí tvrdý apel na ceny, který výrobce nutí používat tolik náhradních materiálů, že to někdy s původní přírodní potravinou nemá mnoho společného. "Pokud nám budou zákazníci utíkat do Kauflandu nebo Lídlu za nízkými cenami, pak nám nic jiného nezbývá," prohlásil Tjerd Jeegen z Royal Ahold CZ s tím, že jeho společnost se snaží dávat akcent i na kvalitu potravin.