29.10.2002 | 09:10
Autor:
Kategorie:
Štítky:

České farmy, jak je vidí z Anglie

Snížit počet pracovníků a zvýšit hektarové výnosy by doporučil našim zemědělcům Simon Dennison z britské firmy Laurence Gould Partnership poskytující poradenskou službu tamním farmářům. A to se přitom podíval do dvou podniků, které si vůbec nevedou zle, jejich výsledky jsou v domácím měřítku nadprůměrné. Za deset let, po která hospodaří, navíc ve značně nestabilním prostředí, však nemohly dostihnout úspěšné farmy v Británii.

Zahraniční poradce vypracovává asi čtyřiceti farmářům ve své zemi ekonomické rozpočty spolu s výrobním programem. Během roku pak sleduje, zda finanční bilance koresponduje s přijatým plánem, doporučuje klientům vhodnou marketingovou strategii a při neočekávaných problémech hledá cesty, jak potíže překonat. Při sestavování rozpočtu odhaduje dlouho dopředu vývoj farmářských cen. Ale dokázal by je předvídat také u nás? Kdo by tušil, že se z roku na rok třeba cena řepky propadne o tisíc korun, jak tomu bylo letos?
Když budou přímé platby, stoupne intenzita
„Ekonomický plán si dělám sám, ale těžko se pak podle něho mohu řídit. Cenové prognózy se u nás nedají zpracovávat na základě rozboru trhu, protože ten je stále deformovaný nadvýrobou hlavních komodit,“ vysvětloval britskému konzultantovi soukromý zemědělec Jan Miller, který má farmu kousek za Prahou směrem na západ. Coby člen vedení Asociace soukromého zemědělství je známý hlavně neúnavným bojem za spravedlivější cukerní kvóty.
Simon Dennison s obdivem zhodnotil tvrdou práci Jana Millera, který začal svou farmu budovat takříkajíc od nuly v roce 1993. Dnes hospodaří na 600 hektarech orné půdy, z nichž vlastní jen 25 hektarů. Má moderní mléčnou farmu pro 200 kusů skotu. Vedle toho je majitelem obchodní firmy, která prodává pěstitelům agrochemikálie, provozuje posklizňovou linku a poskytuje různé služby na poli. „Vůči sedlákům se ale nechovám tržně - soustředím od nich úrodu, abychom společně mohli prodat větší objem za lepší cenu,“ poznamenal Miller.
Sám pěstuje na 220 hektarech potravinářskou pšenici s výnosem 6 až 6,5 tuny, na 150 hektarech sladovnický ječmen, kterého letos sklízel z hektaru šest tun. Asi sto hektarů osevá ozimou řepkou, ovšem loňské čtyři tuny z hektaru se letos nezopakovaly. Ze 75 hektarů sklízí cukrovku, kde mívá výnos 45 tun. Na zbylých plochách dělá krmné plodiny – vojtěšku, kukuřici na zrno a na siláž.
Britský konzultant se vyptává, proč je výnos pšenice tak nízký. „Abych dosáhl 7,5 či 8 tun, které jsou v naší oblasti už špičkový výsledek, musel bych hnojit více než 150 kg dusíku. Na dávky fosforu, drasla či hořčíku už nejsou peníze. Prostě udržuji půdu tak, aby nebyly obrovské deficity živin, na zásobní hnojení nemám,“ konstatuje farmář. „Mít přímé platby jako sedláci v unii, také bych se nerozpakoval dávat vyšší dávky průmyslových hnojiv, abych sklízel osm tun obilí z hektaru. U nás to ale znamená půjčit si na jaře peníze a při výkupních cenách, jaké tu jsou, se to nakonec ani nemusí vyplatit,“ snažil se Jan Miller vysvětlit poradci.
Millerova farma sice hospodaří se ziskem, ale ten zatím vždycky padl na splátky. Letos se už poslední platbou vyrovná s lidmi, od nichž odkoupil restituční pohledávky. Na úvěr pořizoval také všechny stroje a budovy. Asi deset milionů korun investoval v minulých letech do chovu dojnic, který v okolí zachoval jako jeden z mála.
„Od roku 1996, kdy jsem koupil objekt živočišné výroby ve Svrkyni, stále jen bourám a přestavuji. Farma ještě není dotažená technologicky,“ přiznává majitel jisté rezervy. Místo dvou kravínů z roku 1955 tu nyní stojí moderní stavby s volným boxovým ustájením – jedna pro dojnice, kterých má 125 kusů, a druhá pro mladý skot. Brit Dennison ocenil prudké zvýšení užitkovosti během krátké doby – ze 4000 litrů od červenostrakatých krav, které mladý farmář před devíti lety koupil, na současných 8000 litrů u stáda přešlechtěného na holštýnky. „Litr mléka prodávám za 8,20 koruny a jeho výroba je pro mě i při všech splátkách rentabilní. Aby byla ekonomika ještě lepší, chci zvýšit dojivost o 500 litrů a také zlepšit zdravotní stav zvířat,“ plánuje farmář. Daní za růst užitkovosti jsou problémy v reprodukci, s nimiž se ovšem potýkají i jiní chovatelé, kteří uplatňovali převodné křížení.
Zahraniční poradce se pozastavil nad počtem pracovníků – v živočišné výrobě farmář zaměstnává čtyři lidi, na rostlinnou pět. Přijal sice vysvětlení, že se nedá jednoduše vypočítat 120 hektarů na člověka, protože kromě práce na poli opravují zaměstnanci všechny stroje, jezdí ve službách na další tisícovce hektarů, navíc technické vybavení nedovoluje stihnout vše při dvou třech lidech. „Ekonomika vás ale donutí omezit počet pracovníků, protože mzdové náklady porostou,“ uvedl Dennison s tím, že v Anglii jsou proti Česku zhruba čtyřnásobné.
Desetiletý Agrobos
Podobně se britský konzultant podivoval i ve Slatině na Kladensku, ve společnosti s r. o. Agrobos, kde včetně pěti vlastníků (ekonom, agronom, zootechnik, mechanizátor a jednatel) pracuje 35 lidí. Podnik obhospodařuje 1250 hektarů orné půdy, má 220 dojnic a odchov jalovic, porodnu prasnic na 70 kusů, vykrmuje prasata – kolem 1200 jatečných zvířat za rok – a prodává také asi 300 selat ročně. „Naprosto všechno si děláme sami, včetně opravárenství, rozvážíme veškerou produkci ke zpracovatelům po republice, což je třeba až 500 vagónů obilí, nevyužíváme žádné služby. Zaměstnáváme i dva hlídače, protože skrz areál podniku prochází veřejná silnice,“ obhajoval vytíženost pracovníků jednatel firmy Jaroslav Cimrman. Poznamenal také, že během deseti let ubyla třetina lidí. Průměrná mzda v podniku je 16 600 korun a 10 tisíc korun dostávají zaměstnanci navíc na rekreaci. Manuální práci se ve špičkách nevyhýbají ani její majitelé. „Viděl jsem farmy v cizině a nepřipadalo mi, že by tam dělalo méně lidí. Spíš byli jaksi skrytí,“ polemizoval spolumajitel české farmy s Dennisonem.
V říjnu je to přesně deset let, co společnost Agrobos vznikla. Navázala na hospodaření původního zemědělského družstva, které se místo transformace rozdělilo na dvě poloviny. Pět restituentů se domluvilo, odkoupilo areál družstva a převzalo závazky vůči dalším oprávněným osobám. „Ročně jsme jim spláceli tři miliony korun a do minulého roku jsme téměř vše vyrovnali, mimo určité části, která je vázaná ke smlouvě o pronájmu pozemků,“ řekl jednatel firmy.
Vedle vlastní půdy má Agrobos asi 120 hektarů pronajatých od státu a 900 hektarů od privátních osob. Majitelé, každý sám za sebe, zatím dohromady odkoupili 40 hektarů státní půdy a budou usilovat o další, jakmile bude v nabídce k prodeji. Pole pronajatá od vlastníků si firma pojišťuje dlouhodobými smlouvami s nadstandardními podmínkami – tomu, kdo před pěti lety souhlasil s platností smlouvy do roku 2012, platí 1,5 procenta z úřední ceny půdy, která od příštího roku zvýší na tři. „Když na to budeme mít, můžeme platit i vyšší nájem, než je stvrzený smlouvou,“ nebrání se Cimrman.
Manažersky obtížné musí být podle britského poradce zvládnout tak široký záběr rostlinné výroby, jak ho poznal ve Slatině. Na 350 až 400 hektarech pěstují ozimou pšenici, na 50 ha jarní pšenici, kolem 200 ha zaujímá jarní ječmen, 100 až 125 ha ozimá řepka, 125 ha cukrovka, zhruba 60 ha mák, 40 ha hrách, 30 až 40 ha len olejný v rámci set-aside, na 120 ha je vojtěška a asi na 90 kukuřice, z toho 50 až 70 ha je na siláž a zbytek na zrno. Zatímco případným organizačním rezervám dokáže podnik čelit – například tím, že při sklizni kukuřice přestal spoléhat na časově nespolehlivé služby a pořídil si zánovní řezačku, na nevyzpytatelnou přírodu je krátký. Letos si v Agrobosu užili s kroupami, které totálně zničily celý porost máku a mohou jen vzpomínat na dřívější rekordní výnos 2,1 t/ha, což byl při ceně 42 Kč/kg velmi slušný byznys. Ze 70 procent krupobití zlikvidovalo řepku, za zmínku stojí loňský výnos 4,3 t/ha. Kroupy také potloukly na 91 hektarech cukrovky téměř veškerý chrást. Průměrné výnosy pšenice mívají šest až sedm tun, rekordem je 9,3 tuny. Nebýt červnového krupobití, výnosy by na některých plochách devět tun překročily také letos. „Nejvíc nás ale postihne propad v kvalitě. I když jsme proti kroupám pojištění, ztrátu v ceně nám nikdo neuhradí,“ posteskl si Cimrman nad výpadkem tržeb za potravinářskou pšenici ze zasažených sto hektarů.
Vrásky mu ale přidělávají obavy, jak to bude v budoucnu s cukrovkou, která se tu od nepaměti pěstuje a ve Slatině ji s výnosem přes 50 tun umějí dělat. Společnost v minulosti byla nucena vystřídat několik zpracovatelů, přirozeně dodávala i do nejbližšího cukrovaru ve Zvoleněvsi. „Na kampaň v roce 2001 ho ale nečekaně zavřeli. Nepřešli jsme do Modřan, protože už tehdy nám bylo jasné, že i pražský závod skončí brzy podobně. Řepu tedy dodáváme do Českého Brodu, jenže pro rok 2003 máme smlouvu jen na 25 hektarů, tak jaká jistota?“ říká jednatel firmy. „Stále se řeší kvóta za Modřany, ale co kvóta za nás pěstitele, co jsme zásobovali Zvoleněves? Ta zmizela na Moravu, ale o tom už nikdo nemluví,“ sám si odpovídá. A Brit Dennison jen těžko chápe pravidla našeho cukerního pořádku.
Nosnou živočišnou komoditou – a také ziskovou - je ve Slatině mléko. „Litr prodáváme za 8,30 koruny do Lounské mlékárny, ještě v červnu nám platili 8,50 koruny. Náklady přitom máme 6,50 koruny na litr,“ uvedl Jaroslav Cimrman. Otázku poradce, proč tedy nezvýší počet dojnic nad současných 220, odmítá s poukazem na nedostatek ustajovacích kapacit a také omezení kvótou. Kravín starý pomalu 40 let rekonstruovali před šesti lety na volné ustájení, a to velice lacino – i proto dnes nemají vysoké náklady na produkci mléka. Stejně jako na předchozí farmě mají překřížené holštýnky, které se v užitkovosti vypracovaly na současných 8400 litrů.
„Nerozumím tomu, když oba farmáři přiznávají, že výroba mléka je pro ně rentabilní, proč se brání zvyšování stavů dojnic. Podobně je to třeba u řepky,“ poznamenal Dennison.
Zisk přináší Agrobosu také výkrm prasat, na jatka ročně dodávají kolem 1200 kusů. Spolumajitel firmy ale připouští, že je otázkou času, kdy s výkrmem skončí. „Nemáme vyhovující technologie a do modernizace neinvestujeme. Rozhodující je pro nás chov dojnic,“ vysvětlil.
Angličtí farmáři se obávají rozšíření
Na obou farmách si Simon Dennison vyslechl argumenty, proč by unie měla vytvořit zemědělcům z nových zemí rovnoprávné podmínky. „Přímé platby by asi měly být obecně nižší a pro všechny stejné,“ míní poradce. Vnímá ale obavy anglických farmářů z rozšíření EU. „Bojí se, že budou mít větší konkurenci a méně peněz, protože finance půjdou do nových zemí,“ řekl.
Rozhovory britského poradce s českými farmáři perfektně tlumočila studentka posledního ročníku agrární diplomacie na České zemědělské univerzitě v Praze Barbora Jungová. A jak si ona představuje budoucnost českého zemědělství? „Ráda bych, abychom se opravdu integrovali do Evropy a vedli konstruktivní dialog o další společné agrární politice. S myšlenkami komisaře Fischlera, jak ji reformovat, se dá souhlasit. Jde ale o to, jak je zavést do praxe,“ myslí si budoucí agrární diplomatka nebo možná poradkyně, která při roční práci na farmě poznala i americké zemědělství. V něm by ale inspiraci pro nás nehledala.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down