Chmel se nezbaví ztráty

V Evropské unii budeme druhým největším pěstitelem chmele, i když první Německo má oproti nám plochy více než trojnásobné. Naši chmelaři budou sice dostávat výrazně vyšší podpory a mají mít i zajištěný odbyt, rentabilita této plodiny se však podle předpokladu ekonomů zlepší v porovnání s předchozími lety jen mírně a nadále zůstane záporná. To platí obecně. Mezi producenty chmele, podobně jako jiných komodit, jsou ale velké rozdíly v efektivnosti.

Zatímco v letech 2000 až 2002 představovala podpora na hektar chmele podle Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky 776 korun, v období 2004 až 2006 by měla stoupnout přibližně na 6700 korun. „Podpory však ekonomiku chmele ovlivňují jen okrajově, směrodatné jsou ceny a náklady. Z jejich předpokládaného vývoje lze soudit, že bude pokračovat průměrná ztrátovost produkce,“ příliš nepovzbudil pěstitele ředitel VÚZE Tomáš Doucha na nedávném semináři Chmelařského institutu v Žatci. Podle modelových propočtů VÚZE by se rentabilita mohla v letech 2004/06 v průměru zlepšit na stále minusových asi 11 procent, když ztráta v období 2000/02 byla zhruba dvojnásobná.
Ředitel Chmelařského institutu Jiří Kořen však na příkladu dvou předních podniků ilustroval, že chmel se dá pěstovat se ziskem. Zatímco v Žatecké oblasti dosáhl jeden podnik v roce 2002 míry rentability 8,5 procenta (loni pak devět) a jeden podnik v Tršické oblasti 7,6 procenta (loni čtyři), průměr byl podle výběrového šetření VÚZE záporných 17,4 procenta.
Zvýšit hektarové výnosy a snížit náklady na pěstování je zjednodušený recept na to, jak u chmele uspět. Šetřit v nákladech však nebude snadné. Přibližně třetinu tvoří podle Jaroslava Nováka z VÚZE pracovní náklady, a ty v příštích letech porostou. Zvyšovat se bude i nájemné a cena půdy. Rezervy v úsporách jsou ale třeba ve sklizni, při níž dochází k pěti až třicetiprocentním ztrátám, upozornil Jan Podsedník z Chmelařství, družstvo Žatec.
„V porovnání s EU jsou u nás náklady asi na 60 procentech. U mzdových nákladů je máme zhruba 2,5krát nižší, přestože v unii dvě třetiny činností zajišťuje rodina, což je neplacená práce,“ porovnal Zdeněk Rosa, tajemník Svazu pěstitelů chmele ČR. Jak ale poznamenal, údaje o nákladovosti v EU se ale značně rozcházejí, tudíž srovnání je někdy obtížné. Počet pěstitelů v unii se podle Rosy neustále snižuje. „Ještě v roce 1997 jich bylo přes 4,1 tisíce, předloni už jen 2,8 tisíce. Roste ale průměrná plocha chmelnic na pěstitele, a to ze 6,5 hektaru v roce 1997 na 7,8 hektaru v roce 2002,“ vyčíslil. V Česku je dnes kolem 160 pěstitelů, na jednoho připadá v průměru plocha přes 36 hektarů. V Německu je to 9,5 hektaru.
Produkce českého chmele na úrovni 6000 tun (vloni byla o necelých 500 tun nižší) bude v nejbližších pěti letech prodejná. S touto prognózou vystoupil prezident Unie obchodníků a zpracovatelů chmele ČR Josef Ondráček. „Je ale otázkou, zda se při nynější ekonomické situaci chmelařů tolik vůbec vyrobí. Pokud se nenajdou dodatečné finanční zdroje na obnovu chmelnic, chmel se v takovém množství nevypěstuje,“ je přesvědčen obchodník. Jaké budou výkupní ceny, určí podle něho nabídka a poptávka především na německém trhu a v USA. Největším odběratelem českého chmele jsou tradičně japonské pivovary, které skoupily 40 procent loňské úrody. Japonci však pijí stále méně piva, což se odráží i v nákupu žateckého chmele. „Důležité jsou kontrakty s druhou největší pivovarskou skupinou SAB Miller prostřednictvím Plzeňského Prazdroje. Budějovický Budvar vaří pivo jen ze žateckého chmele,“ konstatoval Ondráček s tím, že tuzemský trh používá žatecký chmel k výrobě prémiových piv a z loňské sklizně takto spotřebuje kolem jednoho tisíce tun. V Evropě konzumace piva stagnuje, nejvíce stoupá v Číně. Postupně až o 50 procent se má rozrůst pivní trh v Rusku.