Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem chce mít vlastní reprodukční centrum. Podle Simony Voňkové pověřené řízením státní organizace by to bylo chovatelsky i ekonomicky výhodnější. Centrum už kdysi v hřebčíně existovalo, náklady na jeho obnovení by neměly být vysoké.
Například za ustájení plemenného hřebce, který je na soukromé inseminační stanici v Mněticích u Pardubic, platí hřebčín denně 540 korun. Platby za inseminační dávky, které hřebčín inkasuje, však tyto náklady nepokryjí. Navíc je plemenitba omezena jen na omezený počet hřebců. "V případě zřízení reprodukčního centra přímo v hřebčíně bychom byli schopni poskytnout inseminační dávky i hřebců, kteří se v současné době nedávali k dispozici do zemského chovu," řekla Voňková. V připouštěcí sezoně hřebčín poskytuje do zemského chovu několik hřebců. Všechny genetické linie, kterými disponuje, však nejsou zastoupeny.
Voňková zvažuje, zda reprodukční centrum zřídit v Kladrubech či ve střediscích ve Slatiňanech a Heřmanově Městci na Chrudimsku. "Připravujeme to do plánu investic na příští rok. Spoustu investic minulého vedení jsem zrušila a přehodnotila, vše půjde na rekonstrukci budov, které se rozpadají," uvedla Voňková. Poukazuje například na původně plánovanou novostavbu provozně-stravovacího objektu v Kladrubech za 24 milionů korun, která je podle ní zbytná. Chov starokladrubských koní v Národním hřebčíně v Kladrubech nad Labem je nyní ohrožen. Státní podnik nemá dostatek plemenných hřebců. Jejich počet klesl v některých liniích pod minimální hranici pěti, někde jsou zastoupeni jen tři hřebci.
V Kladrubech se chovem koní zabývají přes 400 let. V roce 1579 císař Rudolf II. chovu udělil statut císařského dvorního hřebčína. Kladrubský hřebčín a kmenové stádo běloušů je od roku 2002 národní kulturní památkou. Česká republika také usiluje o to, aby byl zapsán na prestižní seznam UNESCO. Hřebčín se aktuálně připravuje na rozsáhlou rekonstrukci za 300 milionů korun z evropských fondů.