Co čeká výrobce potravin a nápojů

Potravinářský a nápojářský průmysl je stále jedničkou na světovém trhu. Své postavení však s klesající zemědělskou nadvýrobou a mizejícími exportními subvencemi postupně ztrácí. Bude—li si chtít uchovat vlastní jednotný trh unie, bude se muset více zaměřit na vývoj a výzkum, nebát se inovací a předvídat přání spotřebitelů.

Evropské výrobce potravin a nápojů reprezentuje federace známá pod zkratkou CIAA. Jejími členy bylo loni 25 národních federací, z nichž tři měly statut pozorovatele, dále 32 sektorových asociací a 22 hlavních subjektů vyrábějících v Evropě potraviny a nápoje. CIAA koordinuje práci více než 700 expertů sdružených ve výborech a expertních skupinách v těchto třech oblastech:
 obchod a konkurenceschopnost,
 potraviny a spotřebitelská politika,
 životní prostředí.
Prostřednictvím těchto expertů a na základě jejich práce se může vyjadřovat k různým tématům, jako je například kvalita potravin a jejich bezpečnost, výživa a zdraví, otázka nových potravin, značení potravin, mezinárodní obchod, společná zemědělská politika unie, udržitelný rozvoj apod.
Federace se snaží pomoci potravinářskému a nápojářskému průmyslu, aby se mu podařilo splnit očekávání spotřebitelů a jejich požadavky. Jejím cílem je také zavést těsnou a úspěšnou spolupráci se všemi články řetězce výroby potravin a zajistit co největší koordinaci mezi různými sektory a geografickými skupinami působícími v Evropské unii v potravinářském a nápojářském průmyslu.

Charakteristika odvětví

Podle výročí zprávy CIAA dosáhl loni potravinářský a nápojářský průmysl v EU celkového obratu 836 miliard eur, což je o 2,4 procenta více než v roce 2004. Na celkovém zpracovatelském průmyslu unie se podílí 13,6 procenty, a díky tomu je vedoucím průmyslovým odvětvím v unii. Za sebou tedy nechalo tradičně úspěšná a silná odvětví, jakými jsou produkce oceli a strojírenství. Výroby potravin a nápojů vytváří přidanou hodnotu ve výši 1,8 procenta HDP unie. Loni zaměstnával tento obor celkem 3,8 milionu lidí. Ve srovnání s rokem 2004 poklesl počet pracovníků o 1,5 procenta. Potraviny a nápoje vyrábí v EU celkem 282 600 subjektů. Kromě velkých nadnárodních společností to jsou i malé firmičky.

Podíl na světovém trhu

Výrobků odvětví se loni z celé unie vyvezlo za 48 miliard eur a naopak se dovezlo celkem za 43 miliard eur. V obou případech je to o více než pět procent nad úrovní údajů z roku 2004. Obchodní bilance je kladná a odvětví je tedy čistým exportérem potravin a nápojů z unie.
Evropská unie stále hraje klíčovou roli ve světovém obchodě s potravinami a nápoji. Loni byla největším exportérem a druhým největším importérem potravin. Podíl exportu však celosvětově v posledních deseti letech poklesl z 24 procent na 20 procent. (Export samotné evropské patnáctky bez nováčků poklesl ze zmíněných 24 procent v roce 1997 až na 18 procent v roce 2004.)
Federace upozorňuje, že EU začíná poněkud zaostávat v inovacích, vývoji a výzkumu. Zatímco její hlavní konkurent — Spojené státy americké — vydávaly v roce 2004 na výzkum a vývoj 0,35 procenta hodnoty produkce odvětví a Austrálie dokonce 0,40 procenta, evropská patnáctka věnovala na tento účel ve stejném roce jen 0,24 procenta.

S čím je třeba do budoucna počítat

Co čeká potravinářský a nápojářský průmysl unie ve výhledu do roku 2030, nastínil president CIAA Jean Martin na konferenci Perspektivy pro potraviny organizované DG Sango, která proběhla v dubnu v Bruselu. Martin připomněl, že do budoucna je nutné počítat s růstem populace, a to zejména v rozvojových zemích. Počet obyvatel zeměkoule by měl podle něj v roce 2015 již překročit sedm miliard, přičemž téměř šest miliard bude právě v rozvojových zemích a kolem jedné miliardy ve vyspělých státech. Zbytek — asi 300 milionů lidí — bude v zemích, které představují přechodné stadium mezi oběma zmíněnými typy. V roce 2030 by se podle předpokladů měl počet obyvatel světa přehoupnout přes osm miliard a v roce 2050 by na Zemi mělo žít více než 9 miliard lidí. Zatímco množství obyvatel ve vyspělých a v přechodových zemích zůstává v odhadech více méně stále na stejné úrovni, roste právě podíl lidí žijících v horších podmínkách rozvojových států. Přesto Martin předpokládá, že se bude snižovat počet obyvatel ohrožených podvýživou. V roce 1998 trpělo na světě podvýživou asi 770 milionů lidí, do roku 2030 by jich mělo podle něj mělo být jen 412 milionů. Podíl lidí, kterým se nebude dostávat potravin, tedy bude v populaci jednotlivých částí světa klesat.
Na druhé straně bude ale přibývat obyvatel, kteří trpí opačným problémem, a to obezitou. V roce 2005 mělo prokazatelně nadváhu asi 1,6 miliardy lidí a do roku 2015 se očekává, že se toto číslo zdvojnásobí. S obezitou se v roce 2005 potýkalo 400 milionů obyvatel zeměkoule, v roce 2015 by mělo tento problém mít 700 milionů. Počítá se sice s tím, že se průměrná délka života bude prodlužovat. Bude se stále zvyšovat počet starých lidí. Dnes je na světě přes 580 lidí starších 60 let, v roce 2030 by jich měla být asi miliarda. Na druhou stranu právě v souvislosti s narůstajícím podílem lidí s nadváhou bude více hrozit dřívější úmrtí na kardiovaskulární choroby, rakovinu a další nemoci související se špatnou životosprávou.

Změní se nabídka potravin

Konzumenti očekávají, že v roce 2030 bude možné zlepšit kvalitu života "zdravým" jídlem. Již dnes existují některé potraviny nebo suroviny, v nichž se cíleně zvyšuje určitá zdraví prospěšná složka. Kromě běžného přídavku je možné také k tomuto účelu využít moderní metody molekulárního inženýrství. Již nyní existuje například rýže, která je díky vnesení určitého genu bohatým zdrojem provitaminu A (karotenu). Jde o geneticky modifikovanou rýži, která by měla pomoci vyřešit problém nedostatku tohoto vitaminu v populacích východní Asie. Masové využití těchto metod bude ovšem možné až po náležitém prověření zdravotní nezávadnosti produktů a jejich vlivu na životní prostředí. Cílem bude totiž mimo jiné také udržitelná produkce potravin, která bude chránit nebo dokonce zlepšovat životního prostředí.
Martin předpokládá, že do roku 2030 se změní vztah konzumentů k jídlu. Budou se podle něj více zajímat o to, co jedí, kolik potravina obsahuje energie a jakým je přínosem z pohledu výživy. Důležitý bude i způsob přípravy. Dá se očekávat stoupající zájem o potraviny typu ohřej a jez (pohotové, předpřipravené nebo podle anglického termínu convenient food). Nákup potravin bude možný i z pohodlí domova. Spotřebitelé budou požadovat, aby i potraviny co nejvíc odpovídaly jejich individuálním potřebám, tedy byly jim "šité na míru." A jaké by tedy potraviny budoucnosti měly především být? Bezpečné, chutné, výživné, lehce připravitelné, přírodní, tradiční, etické, přátelské k životnímu prostředí, v rodinných baleních ale i v jednotlivých porcích, svou hodnotou odpovídat tomu, co se za ně zaplatí, a dobré pro každého z konzumentů.

I nové obaly

V roce 2030 by měli konzumenti mít potraviny v tzv. inteligentním obalu. Kromě dnes požadovaných údajů poučí o výživové hodnotě, přinese instrukce pro přípravu a třeba i recept apod. Zákazník bude mít k dispozici přístroje — doma i přenosné, které jej budou informovat o jeho aktuální dietní potřebě, navrhnou, jaké by měl potraviny kupovat apod. Zjednoduší se i počítání kalorií. Další zařízení bude kontrolovat údaje týkající se zdraví (například i nadváhu či obezitu danou tzv. body mass indexem — BMI, udělají základní test krve i obsahu močoviny v ní apod. Zprávy o výsledcích kontroly dostane přímo příslušný rodinný lékař. Pokud se tato vize opravdu splní (alespoň ve vyspělém světě je to pravděpodobné), měl by s ní podle Martina evropský nápojářský a potravinářský průmysl dopředu počítat. Bude muset zajistit bezpečné potraviny, jimž budou konzumenti věřit. Měl by se zaměřit na potraviny s vysokou přidanou hodnotou, které budou schopny splnit nároky spotřebitelů na kvalitu, snadnost přípravy, cenovou dostupnost apod. Výrobci by se také měli snažit, aby preference zdravotně prospěšných potravin nenutila konzumenta, aby slevil na svých nárocích na potraviny z hlediska jejich atraktivnosti, tedy zejména chuti, vůně i vzhledu. Potraviny, jimž by měli spotřebitelé dávat z hlediska svého zdraví přednost, by tedy měly být vhodné nejen z hlediska zásad výživy, ale měly by také přinášet příznivý kulinářský zážitek. Do budoucna by tedy již nemělo platit, že potraviny doporučované lékaři, nebývají příliš chutné.
Potravinářská a nápojářská výroba by měly v budoucnu odpovídat zásadám udržitelného vývoje a provozu. To — stejně jako nároky na bezpečnost a kvalitu — by měl spůlňovat celý řetězec produkce a distribuce potravin. Podle Martina by také měla v unii plně fungovat komunikace, zaškolování a přenos technologií.

Cíle Evropské technologické platformy

Podporovat úspěšnou a konkurenceschopnou zemědělskopotravinářskou výrobu v unii má Evropská technologická platforma. Jejím výsledkem by měly být nové potraviny, inovace potravin pro národní, regionální a světové trhy tak, aby byly v souladu s požadavky konzumentů. Co je k tomu třeba? Podle Martina efektivní, integrovaný mezinárodní výzkum a vývoj zahrnující nejen produkci potravin, ale také vědu o výživě, o chování a preferencích spotřebitele a také řízení produkčního řetězce. Pro to je nutné mít regulační rámec, který bude podporovat investice do vývoje a výzkumu. Základní principy Evropské technologické platformy potraviny pro život jsou:
 změny v životním stylu, dietní vzory a zákonitosti, obezita, nemoci spjaté s nadváhou,
 požadavky konzumentů týkající se bezpečnosti potravin, životního prostředí a welfare,
 uspokojení nároků spotřebitelů na snadnost přípravy, chutnost, výživovou hodnotu potravin a jejich cenovou dostupnost.
Co je k tomu třeba? Větší investice — veřejné i soukromé — do výzkumných a vývojových programů, lepší alokace a aplikace prostředků z evropských fondů. A také samozřejmě daleko vhodnější regulační rámec, který povzbudí investice do vývoje a výzkumu a dovolí operátorům využít úspěšné výsledky výzkumu komerčně.
Kromě vlastního vybavení vývojových a výzkumných institucí je také zapotřebí investovat více do lidského kapitálu, využít fiskální stimuly (daňové zvýhodnění), dát národní programy vědy a výzkumu do souladu s obecnou evropskou vizí a financování z evropských fondů zaměřit na stanovené priority. Primárním požadavkem přitom musí být bezpečnost potravin.

Brzdou je byrokracie

Zatím to však s podporou přechodu výsledků vývoje a výzkumu do praxe vypadá v unii nevalně. Martin míní, že překážkou jsou zejména dlouhá byrokratická ověřování a schvalování. Například souhlas s tím, aby se do tuku přidávaly fytosteroly dostali Američané za tři měsíce po podání žádosti, Australané po dvou a Brazilci dokonce již po jednom měsíci. Nejrychlejší byly úřady v Jižní Africe, kde schvalování trvalo jediný den. Přísní Japonci zkoumali žádost 18 měsíců, Švýcaři 14 měsíců. Rekord drží Brusel s 31 měsíci.
Jiným příkladem je stanovení bezpečnosti pasterace ovocných preparátů vysokým tlakem. Jde o postup, který odměněný v roce 1931 Nobelovou cenou za chemii. Žádost o schválení využití tohoto postupu si dala Francie v prosinci roku 1998. Rozhodnutí o schválení bylo zveřejněno 23. května 2001. Schválit metodu, jejíž autor za ni dostal Nobelovu cenu, trvalo tedy Bruselu 2,5 roku.
Podobné to bude — jak Martin upozornil — s autorizací zdravotních a jiných tvrzení na obalech potravin, u nichž se počítá až s pěti lety. Vzroste administrativa, byrokracie a nejistota v zákonech.

Bezpečnost potravin i z dovozu ze třetích zemí

Zemědělci a potravináři v členských zemích Evropské unie musí zajistit, aby na jednotný trh šly jen bezpečné, tedy zdravotně nezávadné potraviny. Zároveň musí také dbát na welfare chovaných zvířat a na ochranu životního prostředí. Zahraniční konkurenti, kteří vyrábějí ve třetích zemích, podobná omezení nemají. Nelámou si hlavu ani s minimální mzdou a využívají také v unii dávno zakázanou dětskou práci. Na tyto nerovné podmínky oprávněně poukazují výrobci v unii. Evropská komise se rozhodla alespoň zlepšit bezpečnost potravin dovážených ze třetích zemí. Loni začala školit pracovníky kontrolních orgánů, ale i privátních subjektů ve státech, které dovážejí potraviny do unie. Cílem je, aby znali a chápali evropskou legislativu, pravidla zdraví a welfare zvířat a také předpisy týkající se zdraví rostlin. Již v loňském roce prošlo zmíněnými kurzy 1400 účastníků z asi 100 zemí světa. Program financovaný komisí — rozpočet na loňský rok činil čtyři miliony eur — by měl běžet i v následujících letech.
Základní školení se týkalo zejména systému kritických bodů ve výrobě (HACCP), welfare zvířat na jatkách, kontroly nákazové situace, vedlejších produktů živočišného původu a veterinární kontroly. Experti EU také odjeli do jihovýchodní Asie, aby pomohli institucím zemí, v nichž byl diagnostikován vysoce patogenní virus ptačí chřipky.
Školení pokračují i v letošním roce. Navíc k nim přibude dalších pět programů. Tři z nich budou pokrývat zoonózy a mikrobiální kritéria potravin, kontrolu materiálů, které přicházejí do kontaktu s potravinami, posuzování a registraci prostředků na ochranu rostlin. Další dvě témata se zaměřují na výcvik zkoušení potravin pro pracovníky laboratoří a na evropský systém rychlého varování pro potraviny a krmiva. Celkový rozpočet pro letošní rok na zmíněná školení se pohybuje kolem 7,5 milionu korun.