Zákon o významné tržní síle a jejím zneužití, který se snaží regulovat dosud neomezené panování maloobchodních řetězců nad svými dodavateli, rozhodně nebylo snadné přijmout, a jak se zdá, ještě obtížnější bude naplnit jeho literu. Tomu bychom se ale neměli příliš divit, protože v naší zemi v poslední době často neplatí heslo: Co je psáno, to je dáno ale spíše Co je psáno, to je dávno.
Všeobecnou neúctu k zákonům, snahu o jejich obcházení a ohebný výklad nakonec můžeme sledovat i v nejvyšších patrech naší politiky, kde bývá tato činnost obvykle nazývána odlišným právním názorem či nedostatkem politické vůle. Občan si zvykl a podle všeho si zvykli i samotní tvůrci a prosazovatelé práva, kteří se již mnohdy ani nesnaží plnění některých právních norem vymáhat. Těžko říct, zda proto, že je považují za diletantsky napsané, či proto, že by je takové vymáhání stálo příliš velké úsilí.
Pravomoc kontrolovat vztahy mezi řetězci a dodavateli vyplývající ze zákona o významné tržní síle připadla Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který v minulých letech velmi pečlivě dbal na to, aby zemědělci či představitelé jejich profesních organizací nenarušili svými výroky hospodářskou soutěž, a v případech, kdy se domníval, že ji narušují, nekompromisně trestal pokutami. Obvykle šlo o subjekty, které mají ve srovnání s obchodními řetězci zanedbatelný obrat. O to více bude zemědělská veřejnost sledovat, jak se zachová antimonopolní úřad k nadnárodním gigantům. Podle jeho reakce na snahu některých řetězců zajistit si poněkud trapně alibi u svých dodavatelů, to s prosazením zmíněného zákona myslí vážně. Druhou věcí je však ochota samotných dodavatelů vzepřít se vyděračským požadavkům obchodníků. Jestliže sklopí hlavy a podepíší ponižující smlouvy, vymáhání dodržování zákona o významné tržní síle bude jen ztrátou času.