Komise vyzývá Českou republiku, Belgii a Estonsko, aby zajistily soulad s právními předpisy EU o normách pro environmentální kvalitu povrchových vod. Česká republika, Belgie a Estonsko neposkytly Evropské komisi informace o zapracování příslušných právních předpisů do svého vnitrostátního práva. Komise proto na základě doporučení komisaře pro životní prostředí Janeze Potočnika rozhodla o zaslání odůvodněného stanoviska. Česká republika a oba další členské státy mají dva měsíce na odpověď. Informoval o tom mluvčí Zastoupení Evropské komise v České republice Martin Stašek.
Směrnice o prioritních látkách chrání životní prostředí a lidské zdraví tím, že stanoví limity pro některé látky a skupiny látek, které prokazatelně představují vážné riziko pro vodní prostředí.
Členské státy měly uvést v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí nejpozději do 13. července 2010 a uvědomit o tom komisi. Vzhledem k tomu, že Belgie, Česká republika a Estonsko komisi neoznámily všechna prováděcí opatření včas, byla jim 20. září 2010 zaslána výzva. Právní předpisy však dosud nebyly přijaty, a proto se nyní zasílá odůvodněné stanovisko. V případě, že uvedené členské státy do dvou měsíců nepřijmou příslušná opatření, může se komise obrátit na Evropský soudní dvůr.
Směrnice o prioritních látkách navazuje na rámcovou směrnici o vodě, která představuje nejdůležitější právní předpis týkající se ochrany vod v Evropě. Rámcová směrnice usiluje o dosažení vysokých norem kvality životního prostředí v různých oblastech ve stanovených lhůtách (například u povrchových vod je třeba dosáhnout dobrého chemického stavu do roku 2015). Směrnice o prioritních látkách tyto požadavky upřesňuje pomocí dalších konkrétních opatření zaměřených na kontrolu znečištění a na normy kvality životního prostředí.
Rámcová směrnice o vodě obsahuje seznam 33 prioritních látek a osm dalších znečišťujících látek, které představují pro evropské vody největší ohrožení. Aby bylo odpovídajícím způsobem chráněno vodní prostředí a lidské zdraví, jsou normy kvality vyjádřeny jako maximální přípustná koncentrace a roční průměr, což odráží akutní i chronické účinky v důsledku krátkodobého a dlouhodobého vystavení příslušné látce. Členské státy musí s těmito normami zajistit soulad.