Po obtížném jednání se ministři zemědělství členských států Evropské unie shodli na reformě cukerního režimu. Vychází z návrhu, který v červnu představila komisařka pro zemědělství a rozvoj venkova Mariann Fischerová—Boelová. K reformě se ještě vyjádří Evropský parlament a po konečných úpravách, které by již neměly měnit její podstatu, by ji definitivně měla přijmout rada ministrů zemědělství. Nová pravidla regulace trhu s cukrem a restrukturalizační fond začnou fungovat od července příštího roku. Bez revize by měly jednotlivé kroky reformy a nový režim pokračovat až do hospodářského roku 2014/15.
Klíčové body reformy
36procentní krácení cen bílého cukru v průběhu čtyř let počínaje hospodářským rokem 2006/07 a rokem 2009/10 konče. Cena tuny bílého cukru klesne postupně z 631,9 eur na zhruba 404,5 eura. Pokles bude v prvním roce reformy činit jednu pětinu, ve druhém čtvrtinu, ve třetím 30 procent a ve čtvrtém zmíněných 36 procent dnešní garantované ceny.
Cena cukrové řepy se sníží od hospodářského roku 2007/08 během tří let o více než dvě pětiny, tj. ze současných 43,63 eura za tunu řepy na asi 25,05 eura za tunu v roce 2009/10 (tedy pokles zhruba o 42,6 procenta).
Farmáři dostanou kompenzaci na úrovni mírně nad 64 procenta ze snížené ceny cukrovky (v průměru 64,2 procenta). Ve starých členských zemích se tato podpora zahrne do jednotné platby na farmu. Její výplata bude podmíněna respektováním legislativy týkající se životního prostředí a obhospodařování půdy.
V členských státech, které svou produkci cukru sníží o více než polovinu, bude možné po dobu pěti let zvýšit kompenzaci pro zemědělce o 30 procent a možná bude v omezeném rozsahu i další státní pomoc. Zmíněná dočasná podpora půjde ze záruční sekce Evropského zemědělského záručního a orientačního fondu.
V případě deseti nových členských států, které do unie vstoupily 1. května 2004, zavede Brusel Separate Sugar Paymant (SSP — samostatnou cukerní platbu) pro roky 2006, 2007 a 2008 pouze pro pěstitele cukrovky jako alternativu k SAPS. Nové členské státy budou mít možnost zvolit si způsob kompenzace, a to buď kompenzaci dát do SAPS a k tomu přidat národní top—up, nebo si zvolí SSP, kterou budou vyplácet jen pěstitelům řepy. V tomto druhém případě nebudou již mít možnost podporovat pěstitele cukrovky další národní platbou top—up (zaměřenou na tento účel).
Dosavadní kvóty A a B se sloučí do jediné produkční kvóty.
Místo intervenční ceny cukru se zavádí cena referenční. Po přechodné čtyřleté období (2006/07 až 2009/10) bude možné použít intervenční nákup, ale jen pro omezené množství, tj. maximálně 600 tisíc tun bílého cukru za rok. Intervenční cena bude činit 80 procent referenční ceny následujícího roku.
Dalším opatřením záchranné sítě bude soukromé skladování cukru. K němu se přikročí tehdy, pokud cena na trhu poklesne pod cenu referenční.
Dobrovolně budou moci od výroby a od kvót odstoupit cukrovary a producenti izoglukózy a inulinového sirupu. V průběhu čtyř let budou mít nárok na postupně se snižující kompenzace z nového tzv. restrukturalizačního fondu. Záměrem je povzbudit výrobce k zavírání provozů a odstoupení od kvót a také pomoc při řešení s tímto procesem spojených sociálních a ekologických dopadů. Zprávu o činnosti restrukturalizačního fondu dodá Evropská komise do konce roku 2008.
Platba za odstoupení od kvót bude první dva roky stejná, a to na úrovni 730 eur na tunu bílého cukru z odřeknuté kvóty, ve třetím roce to bude 625 eur a v posledním čtvrtém roce 520 eur na tunu bílého cukru z kvóty.
Subjekty, které budou v unii cukr i nadále vyrábět (tedy držitelé produkční kvóty), budou přispívat do restrukturalizačního fondu formou produkčního poplatku. Ten bude za tunu cukru činit v prvním roce 126,4 eura, ve druhém roce 173,8 eura a ve třetím roce 113,3 eura.
Reforma počítá i s částečnou restrukturalizací, tj. například odstoupení od kvóty a orientace výroby na jiné produkty, než na ty, které zahrnuje společná tržní organizace cukru (75 procent platby). Bude také možné odstoupit od části cukerní kvóty nadále vyrábět jiných produkty zahrnuté do společné tržní organizace pro cukr s výjimkou rafinace surového cukru (35 procent).
Regionální rozložení: 15 procent množství restrukturalizační podpory pro každý ze čtyř roků (2006/07, 2007/08, 2008/09, 2009/10) je určen pro regiony dotčené restrukturalizačním procesem.
Unie sáhne k ochranným opatřením, pokud dovoz cukru ze zemí s preferenčním přístupem na její trhy (státy z bývalých evropských kolonií v Africe, Karibiku a Tichomoří — tzv ACP země) vzroste ve srovnání s předchozím marketingovým rokem o více než 25 procent. (Od roku 2009 by se evropský trh měl plně otevřít všem nejchudším zemím světa.)
Cena, kterou dnes země ACP dostávají za svůj cukr dovážený do unie, samozřejmě také klesne. Unie chce těmto zemím pomoci překonat důsledky, které bude tato změna mít pro jejich ekonomiku. Pro příští rok proto uvolnila 40 milionů eur, které by měly přispět k restrukturalizaci tamního cukrovarnického průmyslu, rozvoji alternativních ekonomických aktivit a vyrovnání se se sociálními a ekonomickými dopady, které na tyto země bude reforma cukerního režimu mít. Vývoj této pomoci bude v následujících letech záviset na novém rozpočtu pro roky 2007 až 2013.
Šanci na výrobu cukru nad novou produkční kvótu danou součtem kvót A a B mají země, které dnes vyvážely cukr z kvóty C. Pro ně unie vyhradila dodatečné množství jednoho milionu tun. Z tohoto množství si budou moci svou produkční kvótu zvýšit ovšem za jednorázovou úhradu. Ta bude za tunu bílého cukru činit 730 eur (odpovídá tedy restrukturalizační platbě pro cukrovary za odstoupení od kvóty v prvních dvou letech reformy).
Státy, které produkují izoglukózu, si budou moci její produkční kvóty zvýšit během tří let celkem o 300 tisíc tun. Každým rokem (2006/07, 2007/08, 2008/09) její celková kvóta naroste o 100 tisíc tun. Celková kvóta pro EU—25 dosahuje dnes 507 680 tun. Za dodatečnou kvótu je nutné stejně jako v případě cukru zaplatit, a to 730 eur za tunu izoglukózy. Přitom se počítá, že do Itálie půjde 60 tisíc tun, do Litvy osm tisíc tun a do a Švédska 35 tisíc tun.
Pokud budou zemědělci pěstovat cukrovou řepu na nepotravinářské účely — tedy pro výrobu cukru pro farmaceutický a chemický průmysl či na produkci biolihu, pak za hektar takto využité plochy jim bude náležet platba za set—aside ve výši 45 eur za hektar. Cukr na tyto účely se nepočítá do produkčních kvót.
Srovnání s návrhem
Ve srovnání s návrhem, který komisařka Mariann Fischerová—Boelová doznala nová podoba reformy v sektoru cukru některé změny. Je to zejména menší celkový pokles ceny bílého cukru (místo o původních 39 procent se sníží o 36 procent). Velkorysejší je reforma k výrobcům cukru i v případě, že se rozhodnou odvětví opustit. Na nejvyšší odstupné budou mít nárok po dva roky a nejnižší částka bude 520 eur na tunu cukru místo původně navrhovaných 420 eur za tunu kvóty cukru, od níž by producent odstoupil až ve čtvrtém roce reformy. V omezeném rozsahu bude po přechodné období zachován i intervenční nákup cukru.
Nepatrně (jen o něco více než o čtyři procenta z poklesu ceny) se zvýší i kompenzace pro zemědělce. Pěstitelé v nejméně konkurenceschopných zemích, jejichž výrobci přestanou produkovat více než polovinu současné kvóty cukru, budou mít nárok na další náhradu. Nováčkům nehrozí, že se kompenzace pro jejich pěstitele cukrovky rozplyne plošně do plateb SAPS. Budou si moci vybrat podle možností svého rozpočtu mezi dvěma variantami jejich podpory.
