Cukrovar odmítl pěstitele

Společnost Ing. Luka & Víša z Chotouně u Českého Brodu není jediná, s níž cukrovar Dobrovice neuzavřel smlouvu na dodávku řepy. Na rozdíl od jiných odmítnutých pěstitelů se však proti takovému kroku zpracovatele veřejně ohradila. „Stejně jako zemědělec má právo si vybrat cukrovar, tak my si můžeme vybrat dodavatele,“ má jasno ředitel cukrovaru.

Václav Luka z chotouňské firmy chápe, že se žádný obchodní vztah nedá vynutit. „Nelíbí se nám ale, že se dobrovický cukrovar staví pomalu do role zachránce zemědělců a svaz pěstitelů cukrovky ho v médiích vychvaluje. Naše zkušenost je v zásadním rozporu s takovými proklamacemi a jen dokládá, že zemědělci jsou vždy ti poslední,“ říká Luka a myslí si, že Dobrovice vyměnily některé dodavatele za ty, kteří přišli z uzavřených Modřan. V dopise generálnímu řediteli cukrovaru žádal vysvětlení, proč vyřadil jeho firmu. Svou stížnost zaslal i na ministerstvo zemědělství, šéfům nevládních agrárních organizací, svazu pěstitelů, cukrovarnickému spolku, zemědělskému výboru a také našemu týdeníku.
Lukovu společnost, která dělá řepu na osmdesáti hektarech, rozhořčila především forma, kdy jí Pražská cukerní společnost TTD, a. s., Dobrovice bez jakéhokoliv upozornění smluvně nepotvrdila dodávku řepy a na telefonický dotaz to odůvodnila nedostatečnou kvalitou a úrovní dodávky minulých let. „Od roku 1997, kdy dodáváme do Dobrovice, jsme vždy plnili veškeré podmínky,“ tvrdí Luka a argumentuje čísly: srážky se v jednotlivých letech pohybovaly v rozmezí 10,53 až 13,65 procenta a cukernatost od 16,46 do 19,17 procenta.
Generální ředitel Pražské cukerní společnosti TTD Oldřich Reinbergr v písemné odpovědi Václavu Lukovi vysvětlil, že důvodem neuzavření smlouvy nebyla pouze nedostatečná kvalita a úroveň dodávek minulých let, ale i „Vaše hodnocení úrovně naší spolupráce, spekulace s dodávkami cukrovky do několika cukrovarnických společností a nedodržení kupní smlouvy z Vaší strany“. Reinbergr uznává, že pěstitel má právo vybrat si zpracovatele, stejně tak cukrovar se může rozhodnout, s kým chce spolupracovat. „Pan Luka nedodržel smlouvu, protože nám nedodal veškerou cukrovku, ale jen smluvní. Dodával totiž také dalším třem cukrovarům. Za veškerou řepu tak získal plnou cenu na rozdíl od jiných zemědělců, kteří v souladu s cukerním pořádkem dostávají za nadsmluvní produkci méně,“ řekl Reinbergr. Připomněl také, že cukrovar uzavřel s pěstiteli dlouhodobé smlouvy na dodávky řepy. „Zemědělcům poskytujeme osiva, spolupodílíme se na placení odrůdových pokusů, herbicidů, pesticidů, výzkumu a pokud do toho všeho dáváme peníze, tak chceme mít řepu pod kontrolou,“ prohlásil Reinbergr. V dopise Václavu Lukovi rovněž sdělil, že společnost byla nucena vzhledem k výraznému snížení přidělené výrobní kvóty na cukr snížit i kontrahovaný objem cukrovky u všech dodavatelů.
Svaz pěstitelů cukrovky Čech, jehož je společnost Ing. Luka & Víša členem, nebude podle ředitele Jiřího Krouského řešit jednotlivé případy poškození pěstitelů. „Představenstvo zaujalo k této záležitosti principielní stanovisko: pokud bylo v loňské kupní smlouvě uvedeno, že pěstitel bude dodávat všechnu cukrovku do této společnosti, jak to mělo TTD, a pěstitel prodával i jinam, porušil smlouvu a svaz se v této věci nebude dál angažovat,“ uvedl Krouský. Každý řepař by se měl podle něho přiřadit k jedné cukrovarnické společnosti, což souvisí i s rozdělením kvóty na dodávková práva pěstitelů. „Když někdo dodává více zpracovatelům, je to bráno jako spekulace. Vyhýbá se tak prodeji řepy v kvótě C, za niž se platí méně,“ poznamenal.
Také předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský míní, že pěstitel cukrovky by měl trvale spolupracovat s jedním zpracovatelem, podobně jako u další kvótované komodity – mléka. „Kvóta také znamená, že část produkce prodáváte levněji. Pokud pěstitel dodává čtyřem cukrovarům a snaží se všechnu řepu prodat v kvótě A nebo B, je to nekorektní ve vztahu k ostatním kolegům,“ řekl.
„Je přece cílem každého zemědělce prodat svou produkci co nejlépe,“ hájí se Luka a nevidí nic špatného na tom, že spolupracuje s více odběrateli. „Mohl jsem si díky tomu srovnat čtyři společnosti a Dobrovice mají ze všech nejhorší platební podmínky,“ konstatoval.
Předsedu Asociace soukromého zemědělství ČR Stanislava Němce zaráží především postoj svazu pěstitelů. „Je to neuvěřitelné, jde o popření veškeré solidarity. Svaz, jak říkají někteří jeho členové, je spolek podporovatelů cukrovarů, přesněji Dobrovic.” Chování svazu kritizuje také soukromý zemědělec František Weis z Milčic na Nymbursku, další z patnácti pěstitelů, s nimiž se dobrovický cukrovar rozloučil kvůli tomu, že loni dodávali i jiným zpracovatelům. “Přišel jsem o možnost pěstovat řepu na 28 hektarech, což mi řekli na telefonický dotaz až začátkem března. Ve Vrdech, kam jsem minulé dva roky také dodával, mi letos navýšili plochu alespoň z 30 na 35 hektarů.” Stejně jako Václav Luka nechápe, jak ho někdo může v tržním hospodářství nutit, aby svou produkci prodával jedinému odběrateli. “To nás jen utvrzuje v tom, že kvóty měly být na zemědělce, ne na cukrovary,” shodují se.