Menu
e-shop
Nedávno se konalo v Poslanecké sněmovně v Praze strategické fórum, týkající se budoucí společné zemědělské politiky (SZP) Evropské unie. Svůj příspěvek, v němž mimo jiné shrnul současný stav zemědělství ČR a jeho vývoj od vstupu do Evropské unie, prezentoval prostřednictvím svého poradce Vladimíra Marečka i senátor za ODS Vítězslav Jonáš.
V roce 2004 byla u nás, v rámci SZP, zavedena jednotná platba na plochu jako hlavní forma podpory zemědělského sektoru. Jaké jsou důsledky jejího působení po šesti letech? Do zemědělství přitéká stále více peněz, ale přesto je toto odvětví investičně podfinancováno. Také čistá přidaná hodnota, vytvořená zemědělstvím, klesá a v roce 2009 byla v podstatě nulová. Z toho vyplývá, že dotace zemědělským sektorem z valné části pouze „protékají“ A jak to vypadá se strukturou zemědělské produkce? Ze země, exportující potraviny rostlinného i živočišného původu, jsme se stali zemí, která již není schopna zabezpečit svojí živočišnou výrobou potřeby obyvatelstva.U vepřové masa asi z 50 procent, u kuřecího 85 procent, vajec 75 procent a s mlékem už to není také žádná sláva. Pokud vezmeme v úvahu jen mléko realizované přes mlékárny, jsme sotva soběstační. Pouze u hovězího masa máme nadprodukci, ale musím připomenout, že po aféře s nemocí šílených krav u nás poklesla spotřeba hovězího masa o více jak 30 procent. Zemědělský sektor sice každoročně vykazuje mírný zisk, v řádu několika miliard, ovšem se započítáním dotací v množství o řád vyšší. Celkově je jeho vývoj nezdravý. Co je příčinou? Je to systém platby na plochu, implementovaný do našeho zemědělství SZP EU. Tento systém nepodporuje zvyšování efektivnosti zemědělské produkce a vzhledem ke své pevné vazbě na půdu, působí přímo depresivně na živočišnou výrobu. Vede ke zdražování nájmů z půdy a umožňuje plné čerpání podpor s minimální produkcí a v podstatě i bez produkce. Takový systém může fungovat v prostředí malých rodinných farem, ale v prostředí, kde většina půdy je v nájmu a na půdě pracují zaměstnanci, má a zákonitě mít bude uvedené důsledky.
Pokud od zemědělství očekáváme pouze upravenou krajinu, tak můžeme být spokojeni. Jestliže ovšem očekáváme produkci kvalitních potravin v dostatečném množství za přijatelné ceny, tak musíme najít jiný systém podpor, který nebude založen na ploše obhospodařované zemědělské půdy a bude současně respektovat pravidla SZP EU a mezinárodní závazky naší země. Chtěl bych také připomenout, že od roku 2014 se pravděpodobně staneme zemí, jejíž příspěvek do pokladny EU bude větší než obdržené platby. A vzhledem k tomu, že podpora našich zemědělců ze strany EU dosáhne opět asi jen 60 procent toho, co dostanou zemědělci ve starých zemích, musí být naší prioritou co nejefektivnější využití peněz, které získáme. Pokud je národní prioritou energetická bezpečnost státu, měla by mít stejnou prioritu potravinová bezpečnost.
Co tedy od zemědělství očekáváme? Zahradu? Potom můžeme zůstat při platbě na plochu. Pokud je naším cílem zabezpečit obyvatelstvo kvalitními a dostupnými potravinami, pak jednou z cest, která k tomuto cíli vede, je potravinová bezpečnost jako základní a určující princip pro poskytování podpor z prvního pilíře SZP. Takto postavený systém je v souladu s cíli v rámci pozicí ČR k podobě SZP a přímých plateb po roce 2013 a s konzultačním dokumentem EU- reforma SZP směřující k roku 2020.
Potravinová bezpečnost je dosažitelnost a stabilita potravinových zásob na národní úrovni domácností a jednotlivců, která zajistí minimální požadavky na výživu.Pro naši republiku to znamená 85 procent spotřeby potravin a z toho vyplývající množství základních zemědělských komodit, nutných k takové produkci z vlastních zdrojů. Důvody nezbytnosti potravinové bezpečnosti jsou pak strategické, jako je řešení krizových situací v návaznosti na zemědělsko-potravinářský sektor. Naše náklady na produkci základních potravinových komodit patří mezi nejnižší v rámci EU (mimo vepřového masa a brambor, kde jsme v průměru). Rozdílná míra přímých a nepřímých podpor v zemích EU způsobuje nižší konkurenceschopnost naší produkce. Výroba potravinových komodit je nejlevnější způsob údržby krajiny. Má vliv i na rozvoj venkova a zaměstnanost, a to nejen v zemědělské prvovýrobě, ale i ve zpracovatelském průmyslu a souvisejících službách. Lze velmi dobře srovnat náklady na vytvoření nového pracovního místa a náklady na udržení pracovního místa. Česká republika má přitom velmi propracovaný systém kontroly potravinového řetězce a přísné hygienické i ekologické normy zaručující vysokou kvalitu potravin. Je to i možnost vytvoření efektivního systému šetrného k životnímu prostředí, bez enormních potřeb na dopravu. Z ekonomického pohledu je zajištění potravinové bezpečnosti v podstatě kontraktem mezi občany, zastoupenými státem a zemědělci, jejímž výsledkem je na jedné straně dostatečné množství kvalitních potravin ze přijatelné ceny, včetně údržby krajiny a na straně druhé investiční podpora prvovýrobců. Z pohledu mezinárodních obchodních smluv (WTO, GATT) je to opatření ještě přijatelné.
K zajištění potravinové bezpečnosti navrhuji rozdělit finanční zdroje z prvního pilíře SZP do tří částí: První je základní platba na plochu ve výši zhruba tisíc korun na hektar jako kompenzace vícenákladů, vzniklých dodržováním přísných ekologických a hygienických předpisů a norem. Dále to je kompenzační platba na potravinovou bezpečnost, která zemědělskému producentovi dorovná část ztráty vzniklé při poklesu výkupních cen pod průměrné náklady. Je to systémové řešení, obdobné jako bylo použito v rámci tak zvané mléčné krize. Jde o tržní opatření v souladu s principy společné zemědělské politiky. Poslední je doplňková platba na potravinovou bezpečnost. To je platba, v rámci které se rozdělí zůstatek peněz po vyplacení základní a kompenzační platby. Tyto peníze budou rozděleny mezi zemědělce, zajišťující potravinovou bezpečnost, podle nákladové náročnosti produkce jednotlivých komodit. Tento způsob podpory je kompatibilní se společnou zemědělskou politikou – podpora je poskytnuta na základě objektivních kriterií nediskriminačním způsobem a nenarušuje hospodářskou soutěž.
Jak budou rozděleny podíly na potravinové bezpečnosti mezi zemědělce? Nejspravedlivějším způsobem! Zemědělští prvovýrobci si je budou moci každoročně koupit v tříkolové internetové aukci. Přednost dostane vždy nejvyšší jednotková nabídka. Kompenzační platba na potravinovou bezpečnost a doplňková platba na potravinovou bezpečnost jsou podpory na zvýšení efektivity produkce, to znamená, že jsou to podpory investiční. Vázanost na investice také stíží možnost vyvedení těchto finančních zdrojů mimo sektor zemědělství.
Pokud zemědělce omezíme v potravinové produkci, musíme jim vytvořit možnost dalších příjmů. Jako doplněk potravinové produkce a kompenzace příjmů je pak produkce energie z obnovitelných zdrojů na zemědělské půdě. Jsem si vědom, že systém se radikálně liší od stávajícího systému dotací EU, ale vzhledem k tomu, že SZP prochází permanentním procesem reforem, myslím, že stojí za úvahu a rozpracování.
Zemědělství je velmi složitý sektor s výrazným přesahem do působnosti jiných ministerstev (ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva životního prostředí a ministerstva pro místní rozvoj). Také se projevuje významný vliv obchodu na tento sektor. Proto je třeba u všech zásahů zvážit možné scénáře včetně působení navazujících oblastí. Naše zemědělství je nemocné a trpí spoustou neduhů: Nevhodnou strukturou produkce, podfinancováním investic a z toho vyplývající snižování efektivity a také výkyvy výkupních cen až pod hranici rentability.
