Dánské zemědělské poradenství

Dánské zemědělství je velmi efektivní. Z 5,3 milionu obyvatel se zemědělstvím zabývají zhruba tři procenta. Přitom vyprodukuje (v přepočtu s ohledem na export) potraviny pro 15 milionů lidí. Z celkové rozlohy Dánského království 43 000 mil. km2 představuje zemědělská půda asi 62 procenta. Ročně se v Dánsku vyprodukuje 24 mil. jatečných prasat, přičemž na jednu prasnici připadá v průměru 23 selat (v r. 1967 jen 12) a spotřeba krmiva na jeden kilogram živé hmotnosti prasat činí 2,9 kg.

Dánsko má 580 000 dojnic s průměrnou roční užitkovostí 8500 kg mléka. Průměrné výnosy ozimé pšenice se pohybují kolem 7,5 t/ha. Od roku 1960 dochází k mírné koncentraci zemědělských farem. Jejich průměrná rozloha se zvýšila ze 16 ha na 55 ha v roce 2003. V globálních číslech je v Dánsku 1,9 mil. kusů skotu a více než 150 tis. ovcí. Produkce mléka činí 4,5 mld. litrů ročně, poráží se 700 tis. kusů skotu, 22,4 prasat a 137 mil. brojlerů. Dánsko produkuje ročně téměř 10 mil. t obilovin (s převahou pšenice a ječmene) a 3,1 mil. t brambor.
Mnohem větší koncentrace než v zemědělství se uskutečnila v oblasti zpracování. Počet mlékáren se snížil z 1350 (v r. 1960) na 91 (r. 2003), počet jatek klesl z 77 (1962) na 18. Dánský export potravin loni překročil 35 mld. dánských korun. Produktivita práce v dánském zemědělství se proti r. 1990 zvýšila 2,2krát, v potravinářském průmyslu 1,4krát a v ostatních oblastech 1,2krát. Tyto výsledky nejsou myslitelné bez systému zemědělského poradenství.
Organizace poradenství
Poradenství v Dánském království zajišťuje nezisková organizace s názvem Danish Agricultural Advisory Service. Dánský model je založen na spojení teorie a praxe. Je čtyřstupňový:
I. výzkum a další zdroje znalostí (1200 osob)
II. Dánské poradenské služby pro zemědělství (Danish Agricultural Advisory Service) – národní centrum (475 osob v jednom centru)
III. místní poradenská centra (2600 osob v 60 střediscích)
IV. farmáři (50 000 farem, 75 000 osob, průměrná rozloha 55 ha).

Dánští zemědělci se sdružují v Dánské agrární komoře (The Danish Agricultural Council), kterou tvoří v podstatě dva svazy sedláků: Asociace rodinných farem (mohou vlastnit max. 185 ha, ale další půdu si mohou pronajmout) a Unie farmářů, kde omezení držby půdy neexistuje. Členství v komoře je dobrovolné. Součástí komory jsou i průmyslové organizace (podniky mlékárenského, masného, drůbežářského a cukrovarského průmyslu, výrobci osiv, chovatelé kožešinových zvířat, zpracovatelé ovoce a zeleniny aj.).
Dvě hlavní oblasti
Vlastní poradenství se zaměřuje na dvě oblasti: na ekonomické poradenství a disponování hmotným majetkem a na produkční poradenství (především na rostlinnou výrobu, chov skotu a prasat, chov ovcí a koz, chov drůbeže, ekologické zemědělství, vztah k životnímu prostředí, zemědělské stavby, zemědělské stroje, bioplynové stanice, projektovou podnikatelskou činnost apod.). Poradenské služby jsou za úplatu — pevná cena za jednu hodinu práce pro členy, smluvní ceny pro nečleny, a jednotlivá střediska si mohou konkurovat jakostí svých poradenských služeb. Členové navíc poskytují roční příspěvek ve výši 2000 DK. Poradenství je otevřeno i zahraničním subjektům za úhradu. Využívají jej skandinávské subjekty.
Management místních poradenských center je v rukou shromáždění farmářů, kteří si volí něco na způsob správní rady. Ta řídí odbory obou forem poradenství: ekonomického i produkčního. Za administrativní chod střediska odpovídají zaměstnanci v čele s ředitelem, který má k dispozici malý sekretariát, koncepční oddělení a dva odbory pro ekonomické poradenství a produkční poradenství. V případě oblasti Vesthimmerlands se střediskem v Aarsu, který jsme navštívili, je to celkem 17 poradců a 25 asistentů pro ekonomické poradenství a 15 poradců a jeden asistent pro produkční poradenství. V celém systému pracuje 1170 vysokoškolsky vzdělaných poradců, 600 techniků a 1270 asistentů. Požadavky farmářů na poradenskou činnost vyplývají z jejich profesního zaměření a funkcí: zemědělští manažeři, producenti surovin, manažeři pro životní prostředí, chovatelé hospodářských zvířat a zaměstnanci v zemědělství. Poradenský systém zachovává postavení farmářů ve třech podobách: jako majitelů střediska, uživatelů jeho poradenské činnosti a zákazníků. Klíčovými pro celou poradenskou činnost jsou kvalita poradenství, nízká cena za poradenské aktivity a nestrannost. Střediska pracují jako neziskové organizace a jsou ještě v r. 2004 jsou, byť nepatrně, podporována ze státních prostředků. Váha hlasů při správních řízeních v agrární komoře nebo v poradenských střediscích je dána členstvím bez ohledu na velikost farmy nebo podniku člena, tedy jeden člen = jeden hlas.
Mezi hlavní úkoly dánského systému poradenské služby patří poskytovat farmářům nejlepší dostupné znalosti v oboru, zabezpečovat přímé vedení ve speciálních situacích, zaznamenávat a zpracovávat technickoekonomická data, zaznamenávat a zpracovávat farmářské účetnictví z hlediska daní a řízení farmy, dělat analýzy a testy a navrhovat opatření pro podmínky farmy, organizovat školení a budovat efektivní propojení mezi sedláky a výzkumnými pracovišti a naopak. Mezi speciální oblasti poradenství patří internetové propojení, služby v oblastech zemědělské techniky, rodinného práva, bioplynu či pojišťovnictví. Rozvíjí se i poradenství v oblasti pojistnictví.
Ochrana proti omylům
V této souvislosti je zajímavá ochrana poradenského střediska proti omylům v poradenské činnosti. Pokud příjemce poradenské činnosti utrpí škodu prokazatelně vinou střediska, je odškodněn z pojistného, které musí místní středisko mít. Způsobenou škodu středisko "zaplatí" také pošramocením své důvěryhodnosti, což je ve vysoce konkurenčním prostředí cena vysoká.
Financování
Zdroje financování dánského zemědělského poradenství jsou různé. Roční rozpočet Národního centra poradenství se pohybuje na úrovni 390 mil. dánských korun. Hradí se z třetiny z prostředků zemědělců, z 23 procent z prostředků z prodeje produktů ve formě daně (zhruba je to sazba ve výši asi jednoho promile z ceny na trhu), po 20 procentech přispívají místní poradenská střediska ze svých příjmů a z příjmů z předložených projektů, státní podpora je na úrovní pouhých čtyř procent. Činnost místních poradenských středisek financují téměř výhradně zemědělci (97 procent), národní centrum poskytuje dvě procenta a z prostředků na projekty se získá něco málo nad jedno procento rozpočtu.
Za zmínku stojí i spolupráce pěstitelů či chovatelů a zpracovatelů. Např. chovatelé prasat mají zajištěnou pevnou cenu za dodaná jatečná prasata po celý rok a po ročním vyúčtování pak podíl ze zisku podniku podle množství dodané produkce.