Menu
e-shop
Slova v titulku byla použita jako podtitulek novinového článku „Za socialismu se práškovalo a umírali lidé“, který vyšel v deníku Právo v sobotu 1. února 2025. Jeho autorka na základě nepřesných informací prezentuje situaci, jak v letech 1976 a 1977 byly ohroženy desítky, ne-li stovky osob v důsledku letecké aplikace chemických přípravků na ochranu rostlin.
Současně tento stav dokumentuje snímky z filmu „Vesničko má středisková“, včetně komentáře Američanky Rachel Carsonové, autorky knihy „Tiché jaro“, jež zmínila tragickou událost dvou pokrevních bratranců, kteří pracovali v horkém létě polonazí při skladování, cituji: „… práškového pesticidu na bázi HCB“. Tento filmový dokument měl především politický záměr a ukazoval, jak „družstevníci“ usilují o získání dobré úrody, včetně likvidace škodlivých organismů ohrožujících sklizeň a její kvalitu.
V návaznosti na tuto skutečnost je třeba zdůraznit, že jakákoli aplikace přípravků na ochranu rostlin měla své regule a zásady. Každý přípravek, který byl na trhu, musel být předem schválen a vymezeny všechny aspekty pro jeho použití. Proto forma, jakým je informace podávána, postrádá objektivitu a má snahu osočit zemědělce jako strůjce všech v článku uvedených nesnází. Ano, přípravky na ochranu rostlin obsahovaly látky zdraví škodlivé nebo rizikové, ale byly vždy povoleny se souhlasem řady institucí, včetně Státního zdravotního ústavu (SZÚ), a za vymezených podmínek, regulí a příslušných opatření.
V uvedeném článku (i když jde o značný časový odstup téměř šedesáti let) chybí konfrontace, zda byla porušena základní pravidla pro aplikaci uvedených ochranných prostředků, včetně předpisů nejen vymezující zdravotně bezpečnostní požadavky vyžadované při práci s přípravky na ochranu rostlin, ale také ochranné pomůcky a jestli u dotyčných osob došlo k proškolení ve smyslu tehdejších předpisů. Je třeba zdůraznit i skutečnost, že Státní zdravotní ústav (SZÚ) i okresní hygienicko-epidemiologické stanice (OHES) sehrály významnou roli, neboť se podílely a stále podílejí nejen na kontrole používání předepsaných ochranných pomůcek, ale i na školení žadatelů o získání odborné způsobilosti pro práci s přípravky na ochranu rostlin. SZÚ je významným orgánem při povolování nových přípravků, bez souhlasu tohoto orgánu není žádný přípravek na ochranu rostlin povolen.
V letech 1950 až 1960 byly seznamy schválených přípravků určených k ochraně zemědělských plodin a lesních porostů zpracovávány pouze pro vnitřní potřebu. Od roku 1961 tehdejší Ministerstvo zemědělství a lesní hospodářství vydávalo publikaci „Metodiky pro komplexní ochranu rostlin“, která rovněž obsahovala seznam povolených přípravků na ochranu rostlin. Od roku 1970 je samostatně vydáván „Seznam povolených přípravků“, jehož obsahem je i přehled prostředků, kterým končí povolení. Tyto dokumenty vymezovaly a dosud vymezují zásady použití přípravků včetně osobních ochranných pomůcek.
Každé ošetření zemědělských plodin proti škodlivým organismům přípravky na ochranu rostlin má své regule a požadavky, ať již jde o leteckou, či pozemní aplikaci. Pozemky, které byly ošetřeny, musely být vždy označeny tabulkou „Pozor ošetřeno – Vstup nepovolaným osobám zakázán!“. V uvedeném období, které autorka článku popisuje (1976 až 1977), bylo použití přípravků realizováno převážně specializovanými subjekty, a to středisky ochrany rostlin strojně traktorových stanic (STS) nebo nastupujícími agrochemickými podniky (ACHP) a v malém měřítku letecky společností Slovair.
Je třeba zdůraznit skutečnost, že byla vždy věnována mimořádná pozornost všem subjektům a pracovníkům, kteří mají co činit s přípravky na ochranu rostlin, a to nejen v současnosti, ale i v nedávné minulosti v podobě odborného školení ukončené certifikátem opravňujícím práci s přípravky na ochranu rostlin. Ne vždy tomu ale tak bylo. Vzpomeňme na padesátá léta minulého století, období kolektivizace zemědělství, kdy mandelinka bramborová, americký brouk, byla největším nepřítelem, a ten kdo neošetřoval, i když to porost nevyžadoval, se zlou se potázal.
Proto je třeba si klást především otázku, zda situace popisovaná výše uvedenou autorkou nebyla zveličována a zda poškození zdraví nebylo způsobeno především nedodržením stanovených předpisů a pravidel pro práci s přípravky na ochranu rostlin. A také, jestli cílem článku nebylo deklasovat obor rostlinolékařství na straně jedné a na straně druhé neukázat na problematiku kolektivizace padesátých let minulého století s negativním dopadem na řadu zemědělců.
Toto vyjádření zaslala naše společnost do redakce Práva, ale odpověď neobdržela.*
Ing. Vladimír Řehák, CSc.,
Česká společnost rostlinolékařská
