Deset let sítě semínkových knihoven

Semínka mohou být zdrojem radosti na zahrádce, surovinou pro zemědělce, ale i předmětem obchodních dohod a politických rozhodnutí. Právě tato jejich mnohotvárnost se stala inspirací konference „10 let semínkových knihoven“, která se uskutečnila v Knihovně Antonína Švehly (KAŠ) v Praze. Akce připomněla deset let od vzniku první Semínkovny – občanské iniciativy, která dnes propojuje více než 180 míst po celé republice. Jedním z nich je právě i KAŠ při Ústavu zemědělské ekonomiky a informací.

První semínková knihovna vznikla v Libenicích

Zakladatelka Semínkovny Klára Hrdá připomněla, že tato iniciativa byla založena jako dobrovolnická s jediným cílem, a to umožnit lidem sdílet semínka svobodně, bez nákladů a omezení. První semínková knihovna vznikla v knihovně Libenicích u Kolína. Postupně se k ní začala přidávat další místa – školy, komunitní centra, městské knihovny i jednotlivci, kteří chtěli semínka nejen pěstovat, ale také uchovávat a sdílet dál. Hrdá popsala, že semínkovny fungují podobně jako knihovny – místo půjčování knih si lidé odnášejí semínka a vracejí je v podobě vlastních výpěstků. Každá semínkovna je jiná: může mít podobu krabice v knihovně, police v komunitním centru nebo malé skříňky v kavárně. „Semínkovny propojují lidi, kteří chtějí uchovávat pestrost rostlin a sdílet ji s ostatními. Nejde jen o semínka samotná, ale o komunitu a zkušenosti, které se kolem nich předávají,“ vysvětlila Hrdá. Podle ní zmíněná akce je nejen připomínkou dosavadní činnosti, ale také výzvou k zamyšlení nad budoucností osiva. Klimatická změna, úbytek biodiverzity i nové evropské regulace staví před zahrádkáře, komunity i zemědělce otázku, jakou roli mohou hrát semena a jejich uchovatelé v příštích letech.  Hrdá poukázala na to, že v České republice je stále obtížné získat osivo, které by odpovídalo místním podmínkám, bylo přirozeně odolné a zároveň nebylo závislé na komerčních licencích. Lokálně adaptované odrůdy existují jen v omezené míře a tradiční osivo se téměř nevyskytuje v běžné distribuci – většina semen pochází od zahraničních producentů a je určena spíše pro intenzivní zemědělství než pro drobné pěstitele.  Podle Hrdé lidé také ztrácejí dovednosti, které byly přirozenou součástí života ještě před několika generacemi.