Letošní rok ukázal, že záplavy a povodně od těch velkých celostátních až po ty menší místní tu s námi zřejmě budou častěji, než jsme předpokládali. Spolu s nimi se také pokaždé vrací i diskuse o protipovodňových opatřeních, o jejich účinnost či naopak neúčinnosti a také o problémech, které jejich realizaci provázejí. Přitom zdaleka nejde jen o peníze.
Voda z České republiky odtéká do tří moří a její kvalita i intenzita, s níž opouští naše území, do značné míry ovlivňuje situaci u našich sousedů. Je tedy zřejmé, že problémy s vodou nejsou jen naší vnitřní záležitostí, ale mají i svůj mezinárodní rozměr.
Je pravda, že množství vody, které spadne z nebe ovlivnit neumíme, ale to, co se s ní bude dít na zemi, do jisté míry ano. Odborníci mají celkem jasno, jak zvýšit schopnost krajiny zadržovat vodu, i co je třeba udělat proto, aby záplavy napáchaly minimum škod. O konkrétních krocích v této oblasti však rozhodují politici a také často protichůdné ekonomické zájmy. Přesto je ale udržení vody v krajině pro naši zemi klíčové a tím, kdo k němu může přispět, jsou samozřejmě zemědělci, kteří v krajině hospodaří a na dostatku vláhy jsou existenčně závislí. Odborné studie dokládají, že dopady klimatických změn v podobně nadměrných srážek či dlouhých období sucha jsou značné a netýkají se jenom zemědělské produkce, ale mají vliv i na celé národní hospodářství. Odhaduje se, že zlepšení vodního režimu v zemědělsky využívané krajině může zmírňovat národohospodářské škody až o pětinu a současně také zpomalit ubývání kvalitní zemědělské půdy v důsledku vodní eroze, kterou je u nás dnes ohrožováno více než čtyřicet procent zemědělské půdy. Existuje tedy řada důvodů, proč se vodou v krajině zabývat, současně však chybí shoda, jaká konkrétní opatření přijmout. A tu je třeba v mezioborové diskusi odborníků co nejdříve najít.