Problémy při zakládání porostů řepky, které trápí zemědělce v důsledku její vysoké koncentrace v osevním postupu, nestálého počasí v předseťovém období a pozdní sklizně předplodin, mohou být hlavní příčinou snížení jejího výnosu. Dalším problematickým faktorem při zakládání porostů je suché počasí v tomto období. To nutí pěstitele řepky více uvažovat nad možnostmi volby předplodiny, přípravy půdy, výběru herbicidu a způsobu setí.
Nedostatek času na přípravu půdy často vyžaduje použití minimalizačních technologií, které znamenají časovou i ekonomickou úsporu, ale přinášejí určitá rizika. Hlavním kritériem ziskovosti pěstování řepky se tak stává výška nákladů vložených do agrotechnických opatření. Právě použití správné agrotechniky spojené se zakládáním porostů ozimé řepky je často limitujícím faktorem budoucího výnosu. Pozitivní zprávou je naopak prognóza dalšího rozvoje trhu s biopalivy, a tudíž i jistota zvyšování koncentrace řepky na orné půdě.
Volba předplodiny
Výrazná většina ploch se v současnosti zakládá po obilninách. Výběr předplodiny je limitován dostatečným odstupem mezi její sklizní a setím řepky a dále stavem, v jakém předplodina zanechá půdu. Vhodnými předplodinami jsou: rané brambory, hrách, ozimé směsky, jarní směsky a pícniny sklizené v červenci. Těchto plodin však není dostatek. U nás nejpoužívanější předplodiny jako ozimá pšenice, ječmen, žito či tritikale jsou vhodné také, ale v jejich případě se liší délka předseťových prací. V závislosti na jejich sklizni to může být rozpětí jednoho až čtyř týdnů. Nevhodnými předplodinami jsou kukuřice, jarní ječmen, cukrová a krmná řepa. Z hlediska délky přípravy je nejvíce času na přípravu setí při použití ozimého ječmene. Jarní ječmen je méně vhodná předplodina, u které je potřebné počítat s agresivním výdrolem na podzim, existuje zde i riziko přezimování v případě mírných teplot, jako tomu bylo v letošní zimě.
Maximální koncentrace v osevním postupu
Na otázku doporučené maximální koncentrace řepky neexistuje jednoznačná odpověď. Existuje mnoho pěstitelů, kteří i při vysoké koncentraci řepky v osevním postupu (nad 30 %) mají vysoké výnosy díky své specializaci na tuto plodinu. Obecně s ohledem na omezení přenosu chorob a přelet škůdců na nově zaseté plochy lze doporučit zastoupení řepky v osevním postupu maximálně do 20 %. Při vyšší koncentraci řepky je potřebné počítat se zvýšenými náklady za ošetření proti chorobám a škůdcům. Doporučený minimální odstup v osevním postupu je tedy pět let.
Příprava půdy a seťového lůžka
Správná příprava seťového lůžka nejvíce rozhoduje o úspěšnosti pěstování řepky. Technologii přípravy dělíme podle délky období předseťové přípravy a podle oblasti pěstování, tj. zda se jedná o oblast s vyrovnaným vláhovým režimem nebo oblast s nedostatkem srážek po zasetí řepky. Pro dosažení kompletního a silného porostu řepky je potřebné zabezpečit setí do hloubky asi 2 až 3 cm, povrch půdy bez hrud, fungující vodní kapilaritu seťového lůžka (na lokalitách s nedostatkem srážek), rovnoměrné zapravení posklizňových zbytků (co nekratší strniště; adaptéry s drtičem slámy) a vhodné půdní podmínky pro vytvoření silného kořenového systému. Kvalitní přípravou seťového lůžka po obilnině lze ušetřit náklady na graminicidní ošetření.
Po sklizni ozimých obilnin je důležité rovnoměrné zapravení posklizňových zbytků do půdního profilu. Rozklad slámy lze urychlit aplikací kapalných hnojiv (DAM v dávce 80 – 100 l/ha, Amofos a další) nebo organického hnojiva (hnůj, kejda). Je možné i setí do mulče, který šetří půdní vlhkost, ale tato technologie je vhodná jen v suchých oblastech. Musíme zde počítat s problémy vytáhlých kořenových krčků řepky a vyšším tlakem chorob, škůdců i možným nerovnoměrným vzcházením.
První pracovní operací je podmítka, která by měla následovat co nejdříve po sklizni předplodiny. V případě nedostatku času mezi sklizní předplodiny a setím řepky ale nemá podstatný vliv na potlačení plevelů a výdrolu. Při vynechání podmítky je vhodný odvoz slámy, resp. použití adaptérů s drtiči slámy. Optimální délka rozdrcené slámy by měla být 3 až 5 cm, důležité je rozptýlení plev a úhrabků na celou šířku záběru žací lišty. U půdoochranných technologií je možné použít podmítku opakovaně. Podmítku lze provést podle aktuálních vláhových podmínek do hloubky, ve které je půda již vlhká.
Výběr technologie přípravy půdy
Výběr mezi orbou a minimalizační technologií záleží na konkrétních podmínkách dané lokality a dostatku času na přípravu setí. Řepka se liší od obilnin tím, že vzchází i při malém množství vláhy (půdní i vzdušná vlhkost). K tomu se přihlíží i při výběru technologie předseťové přípravy půdy.
Orba je nejlepší technologií z hlediska jistoty přezimování řepky, ale také stability výnosu semene. Nevýhodou orby je její vysoká energetická a časová náročnost. Orba je vhodnou operací pro dobré zapravení posklizňových zbytků, ale také k omezení výskytu škůdců a chorob. Je doporučována ve vláhově vyrovnaných oblastech s důrazem na zapravení posklizňových zbytků. Jako nejlepší kombinace se osvědčila orba s předradličkou a předseťová příprava. Orba je riziková v suchých oblastech s deficitem vláhy. Alternativní možností je setí do jednoho dne po čerstvé orbě, kdy řepka využívá vlhkost z půdního profilu. Zde je ale důležité dostatečně urovnat povrch půdy (bez hrud) a zasít v nejkratším termínu, aby se vláha neodpařila. I v případě minimalizačních technologií se doporučuje zařadit orbu do osevního postupu minimálně jednou za tři až čtyři roky.
V posledních letech se zvyšuje riziko výskytu deštivých dní v době sklizně předplodin, ale také sucha po zasetí řepky. To vše zkracuje dobu přípravy setí a nahrává minimalizačním a půdoochranným technologiím. Minimalizační technologie mají výhodu v časové a energetické nenáročnosti. Mají své opodstatnění v podnicích s velkou výměrou půdy, kde je potřebné obhospodařovat v krátkém čase velké plochy, na lokalitách s nedostatkem vláhy a na těžkých půdách. Nevýhodou je ale horší růst kořenového systému po mělkém zpracování půdy a zvýšené riziko vyzimování. Dalším faktorem je vyšší výskyt škůdců a chorob, případně horší zapravení posklizňových zbytků. To zvyšuje náklady na spotřebu pesticidů. Minimalizace je nevhodná do vlhkých oblastí s dostatkem vláhy. Podobně jako u orby je důležité i v případě minimalizačních technologií zapravit co nejvíce posklizňových zbytků do půdního profilu. V opačném případě může být vzcházení mezerovité a nevyrovnané. Výjimkou je zakládání porostu do mulče, který chrání v suchých oblastech půdu před výparem vláhy. I v případě těchto technologií platí, že mělká příprava – podmítka (do 8 až 10 cm) v dostatečném termínu před setím vytváří optimální podmínky pro vyklíčení výdrolu a plevelů a po následné předseťové přípravě šetří náklady na aplikaci herbicidů. Některé podniky, které dobře zvládají minimalizační technologie, dosahují stejně vysokých výnosů řepky, jako podniky používající orebnou technologii.
Při výběru technologie platí zásada: čím sušší oblasti, tím mělčí zpracování půdy, a naopak. V aridních oblastech mají své uplatnění setí do mulče a další půdoochranná opatření, ve vláhově vyrovnaných oblastech je vhodnější hlubší zpracování půdy a orba.
Pro zpracování půdy můžeme použít velké množství nářadí:
– radličkové kypřiče: dobře zapravují posklizňové zbytky (je vhodné je doplnit bránami a smykem), dobře rovnají pozemek,
– talířové podmítače: dobře mísí a drobí do hloubky 15 cm,
– talířové brány: dobře mísí a drobí, ale nerovnoměrně,
– systémy Horsch Concord a další.
Jednotlivé systémy přípravy lze kombinovat (například orba a po ní mělké zpracování půdy disky nebo radličkami).
Z výsledků sledování technologií u členů Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin (SPZO) v roce 2006 vyplývají tyto závěry:
– nejúspěšnější technologie zakládání (na větších plochách) z hlediska výnosu byla orební technologie,
– nejvyšší zaorávky byly při bezorebné mělké přípravě půdy diskováním do 10 cm, s přibývající hloubkou se snižoval podíl zaorávek,
– radličkové zpracování mělo vyšší výnos než diskování.
Z dlouhodobého sledování technologií u členů SPZO vyplývají tyto závěry:
– Nejúspěšnější technologie zakládání z hlediska výnosu bylo radličkové zakládání porostů s hloubkou do 10 cm (často byla před touto operací prováděna i jiná příprava), po ní následovala orební technologie (ale orební technologie je na podstatně větších plochách).
– Nejhorší technologií přípravy z hlediska výnosu bylo diskování do 10 cm.
– Nejvyšší zaorávky byly při bezorebné mělké přípravě půdy diskováním do 10 cm, s přibývající hloubkou se snižoval podíl zaorávek.
– Radličkové zpracování mělo vyšší výnos, ale i zaorávky než orba.
– Hlubší zpracování (nad 10 cm) snížilo zaorávky, ale nepřineslo zisk ve formě výnosu.
– Systém Horsch-Concord lze doporučit v suchých oblastech či doplňkově.
Předseťové hnojení
Potřeba živin při předpokládaném výnosu tři tuny řepkového semene na 1 ha je: 30 až 45 kg P (předseťově), 140 až 180 kg K (předseťově), 75 až 150 kg Ca (předseťově), 60 kg S (předseťově, resp. i po zasetí) a 140 až 180 kg N (po zasetí, resp. do 30 kg předseťově). Aplikace vápníku se provádí asi 1x /3 až 4 roky. Dusík lze předseťově dodat ve formě organického hnojení – zaorávka 3 až 4 týdny před setím (do 40 t/ha kejdy, do 30 t/ha hnoje). Při hnojení hnojem by měla být obnovena půdní kapilarita, aby půda přirozeně slehla. Hnojení kejdou je nejvhodnější na slámu (na jednu tunu slámy 10 až 12 kg N) – po ní by měla následovat nejlépe podmítka. V posledních letech se jeví jako deficitní prvek síra a hořčík. Dusíkaté hnojení na podzim lze využít v případě opožděného setí a na mělkých a chudých půdách. V takovém případě je vhodné dodat dusík do půdy ve formě močoviny či roztokem DAM 390 a SAM při zaorávce slámy.
Výběr odrůdy
Základem při výběru odrůdy by mělo být použití certifikovaného osiva, které má na rozdíl od farmářského osiva lepší zdravotní stav, výnos i kvalitu. Zvýšením výnosu při použití certifikovaného osiva se vrátí cena osiva (u hybridních osiv obzvlášť). Mezi odrůdami existuje poměrně velká variabilita v těchto vlastnostech: odolnost vůči vyzimování, ranost, odolnost proti chorobám a poléhání, rychlost podzimního vývoje, obsah oleje a glukosinolátů, cena certifikovaného osiva, výnos v závislosti na intenzitě pěstování. V poslední době se sleduje i odezva odrůd na intenzifikační faktory, tzv. stabilita a adaptibilita odrůd. Proto by výběru odrůd vedle jejich ceny měla být věnována i pozornost jejich vlastnostem.
Termín setí a výsevní množství
Cílem je zásev v takovém termínu, aby rostliny měly před zimou listovou růžici s osmi až deseti pravými listy a silný kořen s krčkem o síle 10 mm. Existuje odrůdová variabilita v rychlosti podzimního vývoje (hybridy a některé linie mají vývoj rychlejší). Zářijové výsevy nesou riziko snížení výnosu o 15 až 20 % a zvyšuje se pravděpodobnost vyzimování. Naopak časné setí před agrotechnickou lhůtou nebo na jejím začátku představuje nejnižší riziko. Případné riziko přerůstání se dá bez problémů řešit aplikací morforegulátorů, které nejen zajistí dobré přezimování, ale také zlepší zdravotní stav a výnos (morforegulátory s fungicidem).
Jako doporučené jsou uváděny pro vyšší polohy agrotechnické termíny setí do 15. 8., pro střední polohy do 20. – 25. 8. a pro nížinné polohy do 25. – 30. 8. Tyto termíny setí v posledních letech přestávají být „závazné“ a začíná platit pravidlo „zasít co nejdříve“. Je to dáno tím, že v poslední dekádě srpna přicházejí většinou deště a dobře vzcházejí porosty zaseté před tímto termínem. Po deštích se několik dnů sít nedá a po tomto období se už seje poměrně pozdě. Navíc září bývá suché a porosty seté v tomto měsíci pozdě vzcházejí a je u nich vysoké riziko vymrzání. Nelze počítat s tím, že se bude opakovat teplý podzim roku 2006, kdy „dorostly“ a přezimovaly i porosty seté kolem 20. září.
Časné termíny setí s použitím morforegulátorů jsou výnosově nejjistější a mají nejméně zaorávek. Výsev před agrotechnickou lhůtou lze vyřešit snížením výsevku o 10 až 20 % oproti standardnímu výsevnímu množství, vynecháním dusíkatého hnojení na podzim, a nezbytnou aplikací azolových, resp. jiných morforegulátorů.
Pokud sejeme po agrotechnické lhůtě, lze zvýšit výsevek na horní hranici doporučovaného množství. V takových případech je nutné volit hybridy a odrůdy s rychlým podzimním vývojem. Dále je možné porostu pomoci podzimní aplikací dusíku v množství 20 – 30 kg/ha, aplikací stimulátoru, případně listových hnojiv.
Výsevní množství je u většiny v současnosti prodávaných odrůd stanoveno ve formě výsevních jednotek (500 – 700 tisíc klíčivých semen/ha). Standardně se prodává mořené osivo, u některých odrůd lze zakoupit i osivo nemořené. Optimální počet rostlin na jaře je u liniových odrůd 30 – 60 rostlin/m2, u hybridních odrůd je to 20 až 45 rostlin/m2.
Ing. Radoslav Koprna
OSEVA PRO, s. r. o., o. z. Výzkumný ústav olejnin Opava
Ing. Josef Škeřík, CSc.
Svaz pěstitelů a zpracovatelů olejnin Praha
