Dominuje držba krajiny a průmysl

Sídlo společnosti Polfin Ploština Loučka leží mezi svahy Vizovických vrchů, a přestože její zemědělská část Polfin agro s.r.o. zaměstnává z celkového počtu dvou set pracovníků pouhých 45, hraje při údržbě okolní krajiny zásadní roli. Zaměstnanosti v regionu pak významně pomáhá zbývající, průmyslová část podniku, která úspěšně navázala na tradici přidružených výrob bývalého družstva.

Firma vznikla v polovině roku 1998 a její vedení tvoří bývalí pracovníci ZOD Ploština, družstvo Loučka. Podnik, který měl vedle zemědělské také bohatou a různorodou přidruženou výrobu, se nejprve rozčlenil do několika společností. „Šlo o to zprůhlednit zemědělskou výrobu podniku a oddělit od ní jeho průmyslovou část, která přinášela hlavní ekonomické efekty,“ říká ředitel společnosti Polfin agro Vlastislav Mudrák.

Hospodaření určuje krajina

Po nějakém čase působení v konveční zemědělské výrobě začala společnost na části pozemků o výměře kolem 700 hektarů pastvin a luk a zhruba 50 hektarů orné půdy hospodařit v režimu ekologického zemědělství. V roce 2000 tak vznikla firma Polfin eko, jejímž nosným programem je chov skotu plen simentál a aberdeen angus. Firma dnes nakupuje v zahraničí plemenný materiál a na tuzemském trhu prodává zástavový skot, ročně 12 až 15 plemenných býků a kolem 150 kusů jatečného skotu. Kromě toho se na hůře skliditelných loukách pase zhruba 200 ovcí plemene suffolk.
Polfin agro se v konveční m zemědělství zabývá produkcí mléka. Chová 120 dojnic holsštýnského černostrakatého skotu s vysokou užitkovosti 9500 litrů mléka a zhruba 150 krav červenostrakatého plemene, jako krávy bez tržní produkce mléka ke spásání luk a pastvin. Mléko podnik dodává do mlékárny v Bystřice pod Hostýnem. Kromě toho je součástí živočišné sekce Polfinu agro chov prasat, kterých firma vyprodukuje kolem 1500 kusů ročně. Nad budoucností chovu prasat ale zatím podnik váhá, jeho ekonomika totiž není v současných podmínkách nijak oslnivá. „Odbyt se sice dá zajistit, ale na tuzemském trhu začínají chybět selata, protože jejich producentů ubylo, a také bude záležet na schopnosti vyprodukovat vlastní jadrné krmivo,“ konstatuje ředitel a dodává, že v zemědělské výrobě zaměstnávalo bývalé družstvo až 120 pracovníků, zatímco dnes jich zbylo něco přes čtyřicet. „Jde ale o zaměstnanost, takže se snažíme pracovníky, kteří v podniku strávili nejlepší léta svého pracovního života, udržet a hledáme pro ně využití.“
Rostlinou produkci společnosti určuje drsná příroda Valašska. Na 560 ha orné půdy podnik pěstuje řepku a obilí, nicméně výnosy odpovídají klimatickým podmínkám a ekonomika těchto plodin není nijak příznivá. Za poslední čtyři roky tedy podnik investoval zhruba čtyři miliony korun do strojů pro sklizeň pícnin, které jsou základnou pro krmnou dávku skotu. Plochy tradičních zemědělských komodit hodlá firma snižovat ve prospěch zatravnění. Produkce ze zbylých ploch pak bude doplňovat krmivovou základnu. „Naší prioritou v zemědělství bude jednoznačně chov skotu, jde o to, co nejméně kosit, co nejvíce pást a vkládat to tohoto systému co nejméně prostředků. Takže do budoucna budeme spíš zatravňovat, než abychom rozšiřovali ornou půdu,“ vysvětluje Mudrák.

Samotné zemědělství nestačí

Mezi Polfinem agro, který hospodaří konvenčně, a Polfinem eko existuje těsná spolupráce především v dopravě a službách, které Polfin agro poskytuje svojí ekologicky hospodařící sestře, což zlepšuje ekonomiky obou společností. Polfin agro vykazuje roční obrat kolem 35 milionů korun a Polfin eko asi pět milionů korun včetně dotací. Dohromady je to však podstatně méně, než přináší průmyslová část firmy. „Všechny společnosti jsou samostatné právní subjekty, takže ekonomická provázanost jako taková neexistuje a každý subjekt hospodaří sám. Průmyslová společnost pochopitelně vykazuje vyšší obrat, který se pohybuje nad 100 milionů korun,“ vysvětluje ředitel.
Počátky původní přidružené výroby se datují do osmdesátých let minulého století, kdy bývalé družstvo navázalo spolupráci s Jihostrojem Veleším a Pragou Hostivař, které vyráběly hydrauliku pro celé tehdejší Československo. Družstvo získalo obchodní zastoupení těchto společností a provádělo servis a záruční a pozáruční opravy. Tehdy se zde rozvinula také výroba plastů a podnik pokračoval ve spolupráci se Svitem Zlín při výrobě obuvi a kožené galanterie a v kovovýrobě pro automobilový průmysl. Celkem tyto činnosti zaměstnávaly až 1200 pracovníků. Současná společnost na tradici přidružené výroby navázala, i když počet zaměstnanců klesl na šestinu.
Ve výrobě obuvi mělo místní družstvo zaměstnáno sto žen. „Produkce je ale bohužel na ústupu. Kvalitní obuv se přestává prodávat a lidé kupují obuv z dovozu i přes zdravotní rizika, která má její nošení zejména pro děti,“ říká ředitel. Podnik tedy stále větší prostor v této sekci věnuje výrobě ochranných pracovních pomůcek.
Oprava a servis hydraulických zařízení zatím stále běží, ale v několika příštích letech lze podle Mudráka očekávat jistý útlum. „Nákladní automobily traktory a mnohé stroje v tuzemských podnicích využívají českou hydrauliky. Opravárenství nám tedy zůstalo, protože ani Jihostroj ani Praga dnes neopravují a vyrábějí pro zahraničí, takže je po servisu zatím stále poptávka,“ Časem ale zřejmě bude ustupovat, protože české stroje, na kterých podnik tuto část podnikání založil, pomalu misí a nahrazují se zařízení italská či německá, u nichž výrobní firmy s opravami nepočítají a jde jim více o prodej nových hydraulických agregátů.
Relativně dobře prosperuje kovovýroba. Jen do Holandska prodá ročně společnost kovové sanitární rámy, na které se věší umyvadla, za 30 milionů korun, dodává součástky pro automobilový průmysl, vyrábí přepravní palety a boxy a kovové kontajnery.
Daří se i výrobě plastových obalů. „Je to hlavně proto, že jsme si vybrali sortiment, který nebyl na tuzemském trhu příliš zastoupený, a daří se nám udržet se s touto produkcí na trhu. Šli jsme i do některých náročných výrobků, jako bezpečnostní uzávěry plastových lahví a válcových dóz s pojistkou proti náhodnému otevření dětmi. Tento produkt například nabízíme za tři koruny padesát, přitom ze zahraničí se obdobný dováží za devět korun,“ vysvětluje ředitel. Konkurence v oboru však roste a výrobců plastů je hodně, takže největším problémem je podle něj dnes cena, kterou ovlivňují rostoucí ceny ropy. „Rozvoj vidíme hlavně v oblastech kovovýroby a výroby plastů. U té je však otázka, co udělají v budoucnu ceny ropy, ale i tady budeme hledat nějaký nový výrobní program,“ dodává Mudrák.

Různý přístup

Polfin Ploština měl po vstupu České republiky do Evropské unie pochopitelně zájem maximálně čerpat finanční prostředky z evropských strukturálních fondů, nicméně přístup úředníků na ministerstvu zemědělství a ministerstvu průmyslu a obchodu byl různý. „Na obnovu strojového parku v zemědělské části Polfinu se nám podařilo vyčerpat zhruba 500 tisíc korun. V průmyslové části jsme se ucházeli o pomoc z operačního programu na Ministerstvu průmyslu a obchodu a dvakrát jsme neuspěli. Dodnes nevíme proč. Zúčastnil jsem se obou těchto jednání a musím konstatovat, že v zemědělské oblasti je přístup ze strany státních orgánů mnohem odpovědnější, naproti tomu ministerstvo průmyslu to odbývá a není schopno žadatelům ani sdělit, kde udělali chybu, aby se jí mohli příště vyvarovat. Takže tam podpory nezískáváme,“ řekl.
Podnik ale využívá některých pobídkových fondů úřadů práce, přes které ročně zaměstná několik mladých lidí, a ty si po zapracování také většinou ponechá k obnově pracovního kádru. V regionu totiž panuje poměrně velká fluktuace pracovních sil. „Lidé neustále hledají jakoby lepší zaměstnání, protože průměrný výdělek, i když tady není nijak výrazně nižší než jinde, jim s rostoucími cenami energií a nákladů na provoz domácností zřejmě nestačí,“ konstatuje ředitel.

Musíme se domluvit

Jisté naděje i obavy vzbuzuje také na Valašsku Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD), který se stane v období 2007 až 2013 nejdůležitějším finančním nástrojem podpory komplexního rozvoje venkova. Dohady o tom, zda z něj získají více obce nebo zemědělské podniky tady však nemají nijak dramatickou podobu. „U nás vznikla v rámci programu Leadr místní akční skupina, kde jsou zastoupeni jak podnikatelé, tak starostové obcí a všichni zúčastnění chápou, že jedni bez druhých tady v regionu nemůžeme žít. Pokud si obce z krajíce tohoto fondu ukrojí víc, tak možná pomohou vesnici, ale na druhou stranu dají podnikatelům v regionu najevo, že s nimi spolupracovat nechtějí, a nešťastni z toho budou občané regionu. Dopravní obslužnost je tady špatná, takže dojíždět za prací jinam je dost obtížné. Budoucnost si tedy musíme vytvářet společně. Jsme tady ale na sebe zvyklí, pocházíme odsud a myslím, že to půjde,“ soudí Mudrák.
O tom, že to skutečně jde, svědčí například i nedávno vybudovaný rybník, který vznikl na náklady Polfinu v malebném údolí u nedaleké obce Ujezd u Valašských Klobouků, a to bez podpůrných programů Evropské unie. „Nebylo snadné o tom přesvědčit místní zastupitelstvo, ale nakonec jsme se domluvili a ke všeobecné spokojenosti vzniklo něco užitečného pro krajinu i pro obyvatele. Dalším krokem by měla být agroturistika v našem krásném kraji, a to ve spolupráci s obcemi Újezd a Vysoké pole, které zde pod vedením starostů mají největší zásluhy na přípravě a realizaci tohoto společného programu. I tohle však vyžaduje finanční prostředky,“ konstatuje ředitel.
Současné dění kolem připravovaného fondu však v něm zatím mnoho optimismu nevzbuzuje.
„Chybí jasná pravidla pro rozdělení peněz a nic zatím není definitivní. Je chyba, co nám dnes předvádějí politici. Utíká čas a ten budeme v některých případech těžko dohánět. Pokud se brzy nenajde rozumné řešení, tak o ty peníze nakonec přijdeme všichni,“ uzavírá.