Dopady cítí i naši zemědělci

Poslední dobou stále častěji slyšíme o globalizaci. Evropská unie dokonce zřídila Globalizační fond, který má mimo pomáhat lidem, kteří právě přišli o svá zaměstnání kvůli tomu, že jejich firma podlehla náporu tvrdé konkurence ze třetích zemí. Globalizace přináší propojení, a to nejen v oblasti ekonomické, ale i sociální a environmentální. Problémem globalizace a jejími environmentálními dopady se zabývá publikace Signály 2011, kterou vydala Evropská agentura pro životní prostředí.

Evropská agentura pro životní prostředí shromažďuje veškeré informace o environmentálním dění. Ze členských zemí Evropské unie jí je zasílají podobně zaměřené subjekty. U nás je to Cenie, česká agentura pro životní prostředí. A právě tato agentura uspořádala tiskovou konferenci, na níž představila novou publikaci Evropské agentury pro životní prostředí nazvanou Signály 2011 s podtitulkem Globalizace, životní prostředí a my. Nejdůležitějším pojmem současné doby je podle ní propojení. Zejména o něm a o všech jeho nejrůznějších aspektech, které dopadají na přírodu i lidskou populaci na Zemi mluvil na tiskové konferenci při příležitosti ředitel Cenie Jiří Hradec.
Megatrendy Ve vývoji světa pozorujeme mnoho globálně působících trendů, které se, jak Hradec upozornil, průřezově dotýkají sociální, technologické, ekonomické a politické dimenze, a dokonce i životního prostředí. Ke klíčovým oblastem vývoje patří měnící se demografické složení obyvatelstva a zrychlující se tempo urbanizace, stále rychlejší technologické změny, prohlubující se integrace trhů, přesun ekonomické síly a měnící se klima. Tyto trendy mají obrovský dopad na celosvětovou poptávku po zdrojích. Města se rozrůstají. Stoupá spotřeba. Svět očekává pokračující ekonomický růst. Výroba se přesouvá do nově vznikajících ekonomik, jejichž ekonomický význam bude narůstat. Stále silnější pozici získávají v globálních politických procesech nestátní subjekty. Očekává se zrychlení tempa technologických změn. Tento vývoj, jehož konec nedokážeme odhadnout, přináší nová rizika, ale také příležitosti.
Šíření chorob Míra propojení je podle Hradce obrovská. Upozornil na aspekty zdravotní, kdy leteckou dopravou propojený svět umožňuje rychlé šíření nebezpečných chorob do celého světa. Příkladem jsou známé hrozby epidemiemi z posledních let, zejména ptačí či prasečí chřipka. Dopraví propojení otevírá cesty nejen různému zboží, které putuje z různých koutů světa, ale také jeho nežádoucím průvodcům - škůdcům a plevelům. Z našich zahrádek známe třeba okrové plzáky, kteří se k nám údajně dostali spolu se zásilkami zeleniny ze Španělska. Nemůžeme zapomenout ani na mandelinku bramborovou, za jejímž šířením mohly podle konspiračních teorií stát dokonce imperialistické zájmy USA.
Ekonomické dopady O tom, že ekonomické krize mohou nabýt až globálního charakteru se přesvědčili již naši předkové ve třicátých letech uplynulého století v hospodářské katastrofě odstartované černým pátkem 25. října 1929. Předcházel mu krach na newyorské burze ve čtvrtek 24. října 1929. Došlo k němu po mnohaletém růstu, při němž byla nadhodnocena většina akcií. Tehdejší na ještě nedokonalá technika způsobila, že se v Evropě následky krachu na americká burze projevily až druhý den, který se do historie zapsal jako černý pátek. Dnešní technické vymoženosti dovolují neskonale rychlejší výměnu informací – jejich dopad se tady projeví bezprostředně. Vzpomeňme na nedávnou ekonomickou krizi současného století, která pravděpodobně ještě zdaleka nevyčerpala svůj celý potenciál. Právě ona podle Hradce ukázala důležitost propojení socioekonomického.
Potraviny a životní prostředí Zákonitě se ve chvíli, kdy rostou ceny potravin, začíná zvyšovat jejich produkce. V důsledku toho se zvedá spotřeba hnojiv a pesticidů, ve vodách povrchových i podzemních stoupá obsah fosforu a dusíku. Ve snaze po co největším výdělku mizí v různých částech světa ze zemského povrchu lesy a pralesy. Důvodem není ukojení hladu místních obyvatel a zlepšení jejich životní úrovně. Cílem je, aby se na orné půdě, která se rozkládá na jejich místě vypěstovaly potraviny, které se paradoxně prodají v bohatší části světa. Stejné důsledky má honba za biopalivy prvního typu, které o suroviny soutěží s potravinami.
Levné potraviny ze třetích zemí likvidují evropské farmáře a výrobce potravin. Své o tom vědí například naši drůbežáři, kteří čelí konkurenci levných kuřat třeba z Thajska. Bílé zlato cukr už Evropa místo exportu přebytků musí dovážet. Jihoamerické hovězí sráží na kolena irské chovatele skotu. A ve výčtu podobných příkladů by se dalo dlouho pokračovat.
Jediný výbuch sopky Jediný výbuch jediné sopky na Islandu, k němuž došlo v nedávné době, zastavil, jak známo, na několik dní leteckou dopravu. Nejde jen o to, že lidé cestující služebně, za příbuznými či na dovolenou se nedostali tam, kam spěchali. K důsledkům paradoxně patří třeba i ohromné finanční ztráty zahradníků v Nigeru. Ten je totiž největším pěstitelem růží na světě. Růže se k zákazníkům dostávají letecky. V důsledku výbuchu islandské sopky se jich tedy jen v samotném Nigeru statisíce zničily. Podobně dopadli pěstitelé květin závislí na zahraničních odběratelích i v dalších zemích světa.
Drancování zdrojů Moderní technika nám dává úžasné možnosti, o nichž se nesnilo ani člověku s obrovskou předvídavou fantazií Juliusu Vernovi. Rozvoj techniky v jedné části světa však může mít neblahé důsledky pro přírodní bohatství. Moderní mobilní telefony, bez nichž si nedovedeme náš život již představit, máme, jak Hradec poukázal, díky litiu z Vietnamu a niklu z Kanady. Výrobci z celého světa se vrhají na mnohdy jediné zdroje nerostů. Známé jsou obavy o fosilní zdroje energie – uhlí, ropu, zemní plyn. Ale méně se už mluví o tom, že mizí světové zdroje fosforu, ztenčují se ložiska vzácných a pro moderní techniku nepostradatelných nerostů.
Rozvoj určité výroby v jedné části světa může tedy až na druhé straně Zeměkoule způsobit vážnou devastaci životního prostředí.
Posun center ekonomiky a rozvoje Evropa se Severní Amerikou se stále považují za centra vzdělanosti a technologického pokroku. Bude to ale platit i zítra a platí to opravdu dnes? Je evropské vzdělávání zárukou pokroku nebo jen vysokého podílu lidí s vysokoškolským titulem?
Stačí si povšimnout jak se ke vzdělávání v našich školách staví naši potomci a děti u nás žijících Číňanů a Vietnamců. Je zřejmé, že špička rozvoje se posouvá z Evropy a Severní Ameriky na Východ, zejména do Číny či Indie.
Značná část nalezišť důležitých nerostů leží v Africe. Obavy z toho, aby nebyla podezřívána ze snahy o novou kolonizaci tohoto světadílu, chodí Evropa kolem Afriky po špičkách. Africké zemědělství i ložiska nerostů začínají v tichosti ovládat Číňané, do stejného světadílu míří i Indové.
Očekává se, že globalizace bude mít v budoucnosti hlavní vliv na Evropu a životní prostředí. Řadu z příčin tohoto stavu nemůžeme nijak ovlivnit. Počítá se s tím, že světová populace patrně do roku 2050 překročí devět miliard, což by mělo dalekosáhlé dopady na životní prostředí celé zeměkoule. Nejvíce se budou zvyšovat počty obyvatel nejspíše v Asii a Africe, zatímco v nejrozvinutějších zemích (Evropa, Japonsko, USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland) bude tento růst činit pouhá tři procenta.
Spotřebováváme budoucnost Naše dlouhodobá poptávka po přírodních zdrojích, které potřebujeme k tomu, abychom si zajistili jídlo, ošacení, bydlení, dopravu a zábavu, se zrychluje a současně s tím se zásoby určitých zdrojů povážlivě tenčí. Na přírodní systémy klademe nové a nové požadavky. Chceme z nich získávat například na chemické látky na rostlinné bázi nebo na biomasu, která by měla nahradit fosilní paliva. Naše nároky neustále rostou a zdroje ubývají. Autoři publikace proto upozorňují na vážné ohrožení rozvoje Evropy. „Budeme muset změnit chování evropských spotřebitelů, pracovat na povědomí lidí a ovlivnit jejich zvyky,“ myslí si Janez Potočnik, komisař Evropské unie pro životní prostředí.