
Minulý týden se na jednání tripartity mimo jiné projednávána zpráva o stavu našeho zemědělství a o přístupové pozici České republiky k budoucí podobě společné zemědělské politiky EU po roce 2013, kterou předložil ministr zemědělství Ivan Fuksa. Ostrý nesouhlas s tímto materiálem však vyslovil předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR Bohumír Dufek.
Proč odmítá váš odborový svaz zprávu ministerstva zemědělství předloženou na posledním jednání tripartity? Předložený materiál měl vyhodnotit současnou situaci našeho zemědělství a především říci, co udělá ministerstvo zemědělství, potažmo ministr v budoucím období proto, aby se situace zlepšila. To tam však nezaznělo. Namísto toho zde byly konstatovány obecné informace pravděpodobně z Eurostatu či s ČSÚ. Přitom státní úředníci jsou placeni z našich daní a měli by pracovat ve prospěch občanů České republiky, ale naši politici si za několik posledních let zvykli, že my jsme tady pro ně. To já samozřejmě odmítám a mrzí mě, že určitá část zemědělské veřejnosti zastává takový poraženecký názor. Dokonce i pan předseda Zemědělského svazu ČR Miroslav Jirovský vyjádřil spokojenost s touto zprávou. My tedy rozhodně spokojeni nejsme a odmítli jsme zprávu jako celek, protože takto si nepředstavujeme práci státních úředníků. Je třeba si říci, jak bude vypadat české zemědělství v příštích letech jestli do roku 2013 tady zbude aspoň polovina subjektů, které byly v zemědělství v roce 2004.
Zemědělství je neustále strkáno na vedlejší kolej a protože zde pracuje něco kolem tří procent obyvatel ČR, pro politiky to není problém. Pro nás to samozřejmě problém je, protože to není jen o zaměstnání v zemědělství, ale je to také o venkovském prostoru a hlavně o životní úrovni lidí na venkově. Z tohoto pohledu byl pan ministr nad věcí a zdálo se mi, že to snad ani není ministr zemědělství. Dimenze českého zemědělství od vstupu naší země do EU velmi radikálně klesá a my můžeme konstatovat, že klesá počet zaměstnanců i manažerů v zemědělství a přitom jediné, co ve zmíněné zprávě ministerstvo uvádí je, že od roku 2004 je naše zemědělství v zisku.
Je proto třeba být velice obezřetní. Připravuje se státní rozpočet a další atak na zemědělskou část státního rozpočtu, a to nemluvím o tom, že se zde již nepokrytě říká, že se použijí peníze z Lesů ČR na důchodovou reformu takže zase bude lepit rezort zemědělství díru, kdy někdo prohospodařil na důchodových účtech státní peníze. Už nás nebaví dívat se na to, jak si podnikatelé i stát mastí kapsy a všechno je to na úkor platů zaměstnanců v zemědělství, protože i tato část společnosti u nás drží sociální smír.
Jak by se tedy podle vás měla Česká republika stavět k budoucí podobě společné evropské zemědělské politiky?
Pokud jde o předkládanou pozici Evropské komise, tak v určitých obrysech víme, jak bude vypadat, protože jsem viceprezidentem naší evropské federace, takže ty klíčové dokumenty mám k dispozici. Situace nebude jednoduchá. To, co předloží komisař Ciolos v žádném případě neprojde, protože to bude otázka politických dohod v rámci Evropského parlamentu. Současně je tady všeobecný tlak na snížení zemědělských dotací a na jejich částečné přesunutí do druhého pilíře na rozvoj venkova. Důležité zejména bude aktivní jednání České republiky, a to, zda dokáže přesvědčit na svoji stranu ostatní země, aby bylo alespoň dosaženo blokační většiny, která zabrání tomu, aby země bývalé patnáctky měly i po roce 2013 vyšší dotace než nové členské země. O spojení Francie a Německa není třeba pochybovat. Osobně nepředpokládám, že by se Francouzi vzdali byť jen jediného eura ze svého rozpočtu ve prospěch zemí dvanáctky, takže zde bude muset zafungovat určitý kompromis a ten bude muset vyjednat někdo, kdo povede tu druhou stranu, a tady vidím aktivní roli České republiky. Ale k tomu je třeba ministr, který zná zemědělskou problematiku nejenom přes peníze, ale i z pohledu zemědělské výroby, protože konstatovat, že zemědělci jsou v plusu, takže je to v pořádku, je absolutní nesmysl.
Musíme si říci, co je pro Českou republiku důležitější, zda plošné snížení dotací a jejich stejná výše pro všechny a nebo jenom dorovnání plateb na úroveň zemí bývalé patnáctky.
Mám obavy, že by zde mohla nastoupit proti českým firmám degrese, protože Evropa hodlá držet zaměstnanost a na malé farmy je daleko více navázaných osob než na velké celky u nás. Ty by ale měly být právě díky této velikosti při srovnatelných podmínkách daleko efektivnější. Předložená zpráva nicméně uvádí, že Česká republika nebude podporovat sociální dimenzi, protože by na tom prodělala kvůli nižšímu počtu pracovníků. To ale samozřejmě není pravda, protože když srovnáme platby na zaměstnance, tak Česká republika sice dostane měně než například Polsko nebo Německo, ale při srovnaných platbách tak českým zemědělcům přijde tolik peněz, že budou schopni svoji kapacitu naplnit daleko výkonněji, a to i s menší dotací na zaměstnance. Proto je škoda, že se tyto věci nediskutují, protože někteří čeští podnikatelé se zhlédli pouze v dotacích.
My jsme samozřejmě pro tu pro nás výhodnější variantu, tedy pro co nejmenší dotace v celé Evropě, aby více působil trh. Daleko větší množství prostředků by přitom mělo být nasměrováno do eliminace rizik, které jsou se zemědělstvím spojeny, jako vlivy počasí, záplavy apod. Český zemědělec si v normálním běžné roce dokáže poradit, hůře na tom budou zemědělci v původní patnáctce, kteří si zvykli na velké peníze a i když máme skoro stejné vstupy, oni mají daleko větší dotace, a proto nás dokáží porážet cenou. To ale nemá s ekonomikou výroby nic společného a je to souboj peněz, které do zemědělství ten či onen stát vloží. Podobně se na to dívají o odborové svazy jiných evropských zemí. Všichni jsme pro to, aby byly jednoznačně stejné podmínky pro všechny a aby tam byla i sociální dimenze evropské zemědělské politiky. Je to především o tom, abychom dokázali také dotovat náklady na pracovní sílu, protože ty jsou v zemích mimo EU podstatně nižší. Jde o to pomoci našim podnikatelům. Je prostě nesmysl, aby unie dotovala krávu, ovci nebo včely a nedala ani euro na podržení pracovních míst v zemědělství.
Pokud jde o pozici naší země do roku 2013, tak tam je zatím dostatek času, minimálně do příštího pololetí, ale na to, aby Česká republika řekla, co chce a co nechce vyjednat a s kým se spojí, na to máme tak zhruba dva měsíce. Naše stanovisko ke společné zemědělské politice unie je podpora na hektar zemědělské půdy a k tomu dotace na zaměstnanost. V tom jsme se shodli s odboráři v celé Evropě. Další otázkou je diskuse o tom, kolik a jak a v tom musí mít Česká republika jasno.
Ve státním rozpočtu na příští rok má dojít k výrazným úsporám i v kapitole zemědělství, souhlasíte s nimi?
Česká republika by měla zemědělství pomoci, a zdůrazňuji neříkám že penězi, protože ta pomoc může spočívat i v dalších opatřeních. Obecně je vždy lepší, když země svým občanům práci umožní, než když je má potom v sociální síti a na podpoře v nezaměstnanosti, jako se to děje u nás. Já jsem tam trpělivě, zcela bez emocí vysvětloval, že zemědělci nechtějí jenom peníze, že jsou daleko širší možnosti, jak jim pomoci, například vyšší odpisy, lepší podnikatelský prostor, někde i nižší daně, podobně jako u zelené nafty. Protože zemědělství není jen o výrobě potravin, ale také o životním prostředí o venkovském prostoru. Musím říci, že po mém vysvětlení vystoupil premiér a v některých bodech mi dal jasně za pravdu.
Co se týká připravovaného rozpočtu, domnívám se, že zemědělci plné dorovnání přímých plateb nevybojují. Ministr se ale stejně může připravit na demonstrace, které uspořádáme. Úsporný rozpočet totiž odnesou zaměstnanci těch firem, které skončí. Buďto se spojíme a pokusíme se vybojovat maximum jako například ve Francii, a nebo budou muset někteří zemědělci pochopit, že jejich majetek už nemá žádnou cenu, protože se propadá do ztráty a oni stojí před krachem.