Komerční pojišťovny nabízí v rámci zemědělského pojištění vedle produktů pojištění plodin také produkty pojištění hospodářských zvířat. Vztahují
se na některá živelní rizika, nákazová rizika i další rizika, jež mohou ohrozit živočišnou produkci. O tom, že pojišťovny podnikají v oblasti pojištění hospodářských zvířat úspěšně, svědčí propojištěnost, tedy poměr mezi pojištěným a nepojištěným, která u zvířat dlouhodobě dosahuje kolem osmdesáti procent, zatímco u pojištění plodin kolem padesáti procent. Jak si lze vysvětlit tento fakt? Nepřispívá k tomuto rozdílu částečně dvojí vyplácení státní podpory u zvířat, jednou v rámci komerčního pojištění a podruhé na základě verterinárního zákona?
Na výše uvedené otázky a možné souvislosti vysokého procenta propojištěnosti u zvířat s vyplácením dvojí státní podpory z komerčního pojištění a povinně stanovené veterinárním zákonem jsme hledali odpověď u pojišťoven a makléřských pojišťovacích společností.
K odpovídajícím firmám patří Česká pojišťovna, a. s., Agra pojišťovna, a makléřské společnosti zastupují Renomia Agro a OK GROUP, a. s.
Rozdíl v propojištěnosti zvířat a plodin?
Rozdílnou úroveň v propojištěnosti plodin a zvířat si dobře uvědomují pojišťovny i makléřské pojišťovací společnosti. Každá z oslovených firem má pro to nějaké vysvětlení.
Podle ředitelky odboru zemědělského pojištění Aleny Stiborové z České pojišťovny je tento fakt dán historicky přechodem ze zákonného pojištění na pojištění komerční. „Zatímco pojištění zvířat si zachovalo obdobný rozsah jako v zákonném pojištění, v pojištění plodin došlo k výrazným změnám. Ze zákonného pojištění zůstalo pouze pojištění plodin pro případ živelních škod. Nové podmínky pojištění plodin, jeho dobrovolnost a nepříznivá ekonomická situace zemědělských podniků a poměrně vhodné klimatické podmínky byly na konci minulého století příčinou poklesu zájmu zemědělců, který se postupně stále více prohluboval,“ uvedla. Avšak v posledních letech má i propojištěnost plodin stoupající tendenci a dosahuje již padesáti procent. U zvířat se propojištěnost pohybuje stabilně okolo osmdesáti procent, poznamenala.
Vcelku stejný pohled na rozdíl v propojištěnosti plodin a zvířat má Agra pojišťovna. „Je to dáno tradicí. V době existence jediné státní pojišťovny přebírala pojišťovna v této oblasti funkci státu. Stát v ní měl nástroj zabezpečující stabilitu zemědělské výroby. Pojištění pro případ nákaz a živelních událostí bylo zákonné, což je více než povinné, zemědělci si na to navykli a zůstávají pojištění zvířat věrni, i když existují jisté garance státu pro případ nákaz,“ uvedl ředitel Agra pojišťovny Ing. Marek Hrubý. Jistým impulzem k setrvání u „nákazového“ pojištění bylo podle něj i zrušení vakcinací proti některým nákazám po roce 1991.
A jaký názor mají na rozdíl v propojištěnosti makléřské pojišťovací firmy, které jsou ve stálém kontaktu se zemědělci i pojišťovnami?
Všeobecný přehled jim umožňuje také sběr informací ze zahraničních zdrojů, od výzkumných pracovníků i státních úředníků. „Proč je rozdíl mezi propojištěností u zvířat a plodin rozdílný, můžeme spíše odhadovat,“ řekla na úvod obchodní ředitelka RENOMIA AGRO Ing. Petra Škopová, MBA. Jedním z důvodů podle ní je nesporně delší generační interval obnovy základního stáda u zvířat, přičemž u skotu je to minimálně pět let, u prasat potom asi dva roky. Po celou tuto dobu dochází po pojistné události ke ztrátě na tržbách a je nutné vynaložit hodně prostředků na obnovu v relativně krátkém čase. To je něco, čeho se každý chovatel obává, a proto si i tato rizika pojišťuje. Jak dále uvedla, dalším důvodem může být, že náklady vynaložené na pojištění zvířat nejsou tak vysoké, jako je tomu u pojištění plodin. Záleží samozřejmě na velikosti stáda v porovnání s výměrou pěstovaných plodin. Zdůraznila, že neopomenutelnou skutečností také je, že četnost škod u zvířat je výrazně nižší než u plodin, ale velmi často dojde k totální devastaci celého chodu, zejména pokud ho napadne nebezpečná nákaza, jako jsou BSE, SLAK, mor prasat, ptačí chřipka. U plodin je i vzhledem k výměře obhospodařovaných polí jedním zemědělcem taková „totální“ škoda spíše nepravděpodobná.
„Pojištění zvířat lze obecně rozdělit na pojištění pro případ nákaz a hromadných škod a na pojištění pro případ jednotlivých škod, které je vázáno na první zmiňovaný typ. Co se týká pojištění pro případ nákaz i hromadných škod, je propojištěnost opravdu vysoká, dosahuje asi osmdesáti procent,“ prohlásila ředitelka úseku zemědělského pojištění Ing. Gabriela Vránová z OK GROUP, a. s. Zdůvodňuje ji jednak poskytováním dotací na pojištění, jednak velmi přijatelnou cenou za toto riziko, která vyváží obavy za případné postižení nákazou či jiným typem onemocnění nebo jiným rizikem. „To nelze říci o pojištění jednotlivých škod, kde je propojištěnost nízká a je způsobená právě vysokou cenou, dodala.
Vede duplicita podpor k zájmu o pojištění?
Vysoké propojištěnosti zvířat ve srovnání s nižší propojištěností plodin může nahrávat i jiná skutečnost. Na případy utracení nebo nutné poražení zvířat v důsledku nebezpečných nákaz se totiž vztahuje nejen soukromé pojištění, ale zároveň tyto škody hradí stát na základě veterinárního zákona. Nabízí se další otázka: Je také tato duplicita důvodem vyšší propojištěnosti hospodářských zvířat a zájmu chovatelů o příslušné produkty pojištění?
„Je pochopitelné, že se chovatelé snaží případným problémům předcházet a nespoléhat se pouze na náhradu vyplývající z ustanovení veterinární legislativy. Může tedy dojít k tomu, že dostanou náhradu ze dvou stran. Záleží na pojišťovacím ústavu, který zvolí. Je tedy na chovateli, jak a pro jakého pojistitele se rozhodne,“ odpověděl mluvčí Státní veterinární správy ČR Josef Duben.
To, že existuje dvojí finanční náhrada u nařízených porážek z důvodu nebezpečných nákaz, potvrdila Ing. Škopová z Renomia Agro. „Ano, v těchto případech je možné čerpat náhradu jak od státu, tak z komerčního pojištění. Zjednodušeně řečeno – komerční pojištění nahradí chovateli hodnotu zvířat a náhrada poskytovaná státem uš-
lý výdělek, ztrátu na produkci i náklady spojené s obnovou stáda. Praktické zkušenosti zemědělců, kterým taková škoda vznikla, tento názor plně potvrzují.“
Vesměs shodný názor má Ing. Vránová z OK GROUP. „Duplicitně, to znamená náhrada ze strany pojišťovny i ze strany státu, se poskytuje pouze náhra-
da za utracené nebo poražené
zvíře.
Stát pak na základě veterinárního zákona dále platí náhrady, na které se komerční pojištění nevztahuje, jako jsou například náklady na utracení nebo porážku nemocných a podezřelých zvířat, náhrada za neškodné odstranění jejich produktů, náhrada na očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho zařízení, náhrada na nařízené očkování a další.“ Rázně však zamítla, že by duplicita náhrady byla důvodem vyšší propojištěnosti.
Jaké ztráty hradí chovateli stát a jaké komerční pojišťovna, upřesnila Ing. Stiborová z České pojišťovny. „Stát hradí náhradu nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami na základě podání žádosti chovatele. Podle veterinárního zákona č. 166/1999 Sb. § 67 lze chovateli poskytnout náhradu nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka.“ V komerčním pojištění je podle Ing. Stiborové předmětem plnění v důsledku nebezpečných nákaz cena utracených nebo poražených zvířat, kterou představuje v pojistné smlouvě pojistná částka stanovená chovatelem. „Státem vyplacené částky na základě veterinárního zákona mnohdy nepokryjí reálně vzniklou škodu a poškození chovatelé nemusí být vždy schopni obnovit svůj chov. Pojištění chovatelé mají v těchto ochromujících případech výhodu a navíc komerční pojištění obsahuje i mnohá další rizika ohrožující jejich chovy, jež veterinární zákon neřeší,“ vysvětlila.
Ing. Hrubý z Agra pojišťovny připomněl, že v devadesátých letech byl učiněn pokus o odstranění duplicity, a to na návrh poslanců snižovat státní náhradu o vyplacené pojistné plnění. „To by znamenalo konec komerčního pojištění a krok zpět ke státnímu paternalismu,“ poznamenal. Na současnou duplicitu v pojištění zvířat má odlišný názor než výše uvedené subjekty. Nesouhlasí s ní a řekl o ní: „Jsme v polovině cesty. Vyspělé evropské země mají v různých formách komerční pojištění zvířat, k němuž se stát v případě vzniku nákazy připojuje. Vede tak své zemědělce k odpovědnosti: Pomož si sám a stát ti pomůže. U nás provozuje komerční pojištění zvířat více subjektů a stát dosud nedostal odvahu se k systému podobným způsobem, jako ve zmíněných zemích, připojit. Raději nese plné riziko náhrady v případě epidemie.“
Proč není dvojí podpora u plodin?
Přestože hlavní náplní článků v tomto čísle Zemědělce je pojištění hospodářských zvířat, pojištění plodin nelze zcela vynechat a tedy není od věci se ptát: Proč neexistuje dvojí podpora jako u zvířat též u plodin? I tam přece může dojít z důvodu nějaké pojistné události komerčně pojistitelného rizika k dlouhodobému přerušení provozu a vysokým škodám.
„Jsou rizika, na která si komerční pojištění nemůže troufnout, připomněl Hrubý z Agra pojišťovny. „Opět se nacházíme v polovině, či spíše čtvrtině cesty, řekl a své prohlášení vzápětí vysvětlil. „Máme dotace pojistného a uvažujeme o jejich zrušení. Vyspělé země naopak aktivity pojišťoven v oblasti pojištění plodin podporují. Počínaje nebyrokraticky administrovaným příspěvkem k pojistnému v Rakousku přes podporu pojištění ve Španělsku a konče opravdu sofistikovaným systémem podpory v USA, kde stát řízeně pomáhá komerčním pojišťovnám s plněním za následky živelních událostí – na oplátku z něj komerční pojistitelé snímají břemeno náhrad za nejrůznější kalamity – v tom systému je totiž pojistitelné prakticky vše.“
Ing. Škopová z Renomia Agro poukázala na to, že u plodin je většinou vzniklá ztráta jednorázová a týká se produkce v daném roce na rozdíl od víceletých porostů, jako jsou například sady, vinice nebo chmelnice. „U nich by se dalo o škodách uvažovat v obdobných dimenzích jako u škod vzniklých na zvířatech. Vzniká zde jednak ztráta na produkci v daném roce, jednak i na majetku – stromy, hlavy révy vinné a podobně. U běžných jednoletých plodin dochází pouze ke škodě a ztrátám v produkci v daném roce a tato ztráta je většinou nahrazena komerčním pojištěním. Větší problém vzniká u škod, které jsou způsobeny nepojistitelnými riziky – například sucho, dlouhotrvající déšť. O této problematice se již dlouho hovoří a třeba letošní sucha na jižní Moravě ukazují, jak je tato problematika závažná. Stát zvýhodňuje pojištění u rizikovějších plodin vyšší mírou dotace na pojištění. U speciálních plodin – ovoce, zelenina, vinná réva a chmel – zůstává i pro letošní rok sazba dotace do 50 %, u ostatních plodin se potom snížila do 20 % . U zvířat je pro rok 2012 sazba do 40 % z pojistného, které zemědělec uhradí,“ vyložila Škopová.
Ing. Stiborová z České pojišťovny se ale domnívá, že nelze hovořit o dvojím pojištění ani v souvislosti s pojištěním plodin, jelikož se jedná o dvě rozdílné věci. „U pojištění plodin legislativa žádnou obdobu veterinárního zákona nemá, a tak pouze v případě, kdy v minulosti došlo k živelní katastrofické situaci, stát vyplatil zemědělcům ad hoc částku na pokrytí škod, a to jak pojistitelných, tak nepojistitelných,“ řekla.
Dvojí podpora v podstatě existuje i v pojištění plodin, uvedla Ing. Vránová z OK GROUP. „Jen není pevně zakotvena v žádném zákoně a bohužel je závislá na riziku a rozsahu poškození a také hlavně na vůli státních úředníků, zda poskytnou nějakou náhradu a pokud ano, tak v jaké výši.“ V této souvislosti připomněla například květnové záplavy v roce 2010. Stát nakonec postižené zemědělce odškodnil, i když zdaleka ne podle jejich představ, dodala.
Pojišťovny a makléřské společnosti odpovídají
1. Jaká rizika lze krýt ze soukromého pojištění a jaká rizika kryje veterinární zákon?
2. jaká zvířata může chovatel u pojišťovny pojistit?
3. Kdybychom se zaměřili na pojistitelná rizika u hospodářských zvířat, která lze pojistit a která byste doporučili pojistit především?
4. A naopak, která rizika jsou nepojistitelná nebo nejsou dostatečně krytá pojistnými produkty?
5. Propojištěnost v živočišné výrobě se pohybuje kolem osmdesáti procent. Dvacet procent chovaných zvířat není tedy pojištěno. Pochází tato zvířata jen z podniků,
které nesplňují parametry malého a středního podniku?
Agra pojišťovna,
organizační složka
odpovídá:
Ing. Marek Hrubý
ředitel
1. Deklaratorně kryje zákon pouze škody způsobené vyjmenovanými nebezpečnými nákazami. Lze tušit, že by stát pomohl, pokud by mu to jeho možnosti dovolily, v případě rozsáhlých živelních pohrom, například při utonutí zvířat při záplavě, ale obligatorní plnění to
není.
Komerční pojištění nabízí kromě plnění za nákazové škody i plnění za škody vzniklé v důsledku jiných hromadných onemocnění, živelních událostí, úrazů a například i porodních škod a může nabízet některá další, velmi specifická rizika.
2. Všechna hospodářská zvířata, to znamená zvířata chovaná pro hospodářský užitek. Sestupnou tendenci má pojišťování ryb, včel a farmových chovů vysoké zvěře, které Agra pojišťovna ani nenabízí.
3. Především nákazy a živelní události. Na dalším místě jsou ostatní hromadná onemocnění.
4. Zejména hospodářská rizika. Není pojistitel, který by byl ochoten pojistit pokles cen jatečné produkce. A přitom je to riziko, které chovatele likviduje.
5. Existují pro to dva hlavní důvody – buď na pojištění nemají dostatek finančních prostředků, anebo je v jejich mysli zakotveno synonymum pojistitel = podvodník. A s takovým předsudkem se nedá nic dělat. Je samozřejmě možné a pravděpodobné, že na trhu není vhodný pojistný produkt pro minichovatele a asi nikdy nebude. Administrativní náklady spojené s pojišťováním jednoho chovaného kusu činí takové pojištění neprovozovatelným.
Česká pojišťovna, a. s.
odpovídá:
Ing. Alena Stiborová
ředitelka odboru
zemědělského pojištění
1. Z veterinárního zákona vychází náhrada nákladů a ztrát vzniklých vyjmenovanými nebezpečnými nákazami. Soukromé pojištění hospodářských zvířat nabízí kromě pojistného nebezpečí nákazy navíc i pojištění dalších pojistných nebezpečí, kterými jsou hromadná infekční onemocnění, živelní rizika, pojištění akutní otravy, úraz elektrickým proudem či přerušení dodávky elektrické energie z veřejné distribuční sítě, přehřátí organismu a jednotlivé škody. Připojištěním lze krýt i škody způsobené výskytem salmonely v prostředí u drůbeže a odcizení skotu chovaného na pastvě.
2. Obecně lze u České pojišťovny pojistit veškerá hospodářská zvířata. Mezi nejčastěji pojištěná zvířata patří skot, prasata, ovce, kozy a drůbež. V nabídce je dále pojištění koní, exotických zvířat a dalších zvířat ve farmových nebo zájmových chovech.
3. Konkrétní doporučení pojištění vhodných rizik se mění na základě druhu zvířat, chovaných kategorií a podmínek daného chovu. Přehled nabízených rizik je již zmíněn výše. Mohlo by se i zdát, že při současné nákazové situaci v ČR je například riziko nákazy méně podstatné. Jen v roce 2011 byly nahlášeny případy paratuberkulózy, BVD, hlavničky, salmonelózy, cholery drůbeže nebo záchyt salmonely v prostředí. Nebezpečné nákazy přicházejí nečekaně a výše škod dosahují zpravidla milionů korun, což pro mnohé zemědělské subjekty může znamenat likvidační následky. Přímo navazující je riziko hromadných infekčních onemocnění, kterým jsou kryta všechna ostatní infekční onemocnění, jež nejsou zahrnuta mezi nákazami. Nejčastěji zaznamenáváme škody z tohoto rizika, zejména u rostoucích kategorií, například telat, selat, výkrmu prasat, výkrmu drůbeže, kde jsou infekční onemocnění jedny z nejčastějších komplikací.
Dalšími pojistnými nebezpečími v nabídce jsou živelní pojištění, riziko akutní otravy a úraz elektrickým proudem. Pro chovy drůbeže má své opodstatnění pojištění přerušení dodávky elektrického proudu z veřejné distribuční sítě, rizika přehřátí a možnost připojištění rizika záchytu salmonely v prostředí. Ze zkušeností víme, že ani nejmodernější technologie a vybavenost hal pro chov drůbeže škodám z těchto rizik nezabrání.
4. V pojištění zvířat nepojistitelná rizika prakticky neexistují. Mezi nepatrné procento požadavků, které nelze pojištěním řešit, patří snad jen škody způsobené poruchou technologie ve stáji.
5. Nemyslím si, že by nepojištěnými zemědělci byli ti, kteří patří mezi velké podniky. Naopak tyto velké podniky si velmi dobře uvědomují, k jakým škodám by v jejich chovech mohlo dojít, a ve většině případů své chovy pojištěním chrání.
OK GROUP, a. s.
odpovídá:
Ing. Gabriela Vránová
ředitelka úseku
zemědělského pojištění
1. Komerční pojištění kryje uhynutí, utracení nebo nutné poražení zvířete postiženého nákazami, které jsou vyjmenované ve veterinárním zákoně. Dále se toto pojištění vztahuje na ostatní hromadná infekční onemocnění způsobená viry, bakteriemi, parazity či plísněmi. K výčtu je třeba přidat ještě škody způsobené otravou; proudem; přehřátím organismu a živelní událostí.
Podle veterinárního zákona lze chovateli poskytnout náhradu nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání některé z nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka uvedených v příloze veterinárního zákona.
2. V rámci pojištění zvířat lze pojistit nejen hospodářská zvířata, kterými jsou skot, prasata, ovce, kozy, drůbež, koně, ale také ostatní zvířata, jako například ryby, exotická zvířata, jelenovité a podobně.
3. Jak bylo zmíněno v předcházející odpovědi, pojištění kryje uhynutí, utracení nebo nutné poražení zvířete postiženého nákazou, hromadným infekčním onemocněním, otravou, zásahem či výpadkem elektrického proudu, živelní událostí, jako jsou například požár, úder blesku, záplava, a v neposlední řadě i škody způsobené přehřátím organismu. Vhodný typ pojištění nelze paušalizovat, vždy záleží na druhu pojišťovaných zvířat a zhodnocení hrozících rizik. Pojištění je skládanka a vždy musí být jako základ sjednáno pojištění nákaz. K tomuto základnímu pojištění lze pak sjednat ostatní typy. To znamená, že pokud se jedná například o chovatele drůbeže, určitě bych mu doporučila sjednat i typ na hromadná infekční onemocnění a přehřátí organismu.
4. Výčet základních pojistitelných rizik je tak obsáhlý, že už není co přidat. Snad jen pojištění pro případ uhynutí nebo utracení zvířete napadeného jiným zvířetem, například roztrhání ovcí na pastvě.
5. Pohled na procento nepojištěných zemědělců je zkreslující. Statistika zahrnuje všechny chovatele, to znamená, že jsou do ní zahrnuti i chovatelé, kteří mají například dvě, tři či deset zvířat. Tito chovatelé nemají potřebu pojistit si tato zvířata, protože se domnívají, že jim nic nehrozí, a pojištění považují za zbytečné. Myslím si, že právě tito drobnochovatelé tvoří procenta nepojištěných zemědělců. Pojištění zvířat není tak drahé jako pojištění plodin, proto velikost podniku, která je spojená s podmínkami poskytnutí dotací na pojištění, neovlivňuje propojištěnost zvířat a téměř všichni velkochovatelé jsou pojištěni.
RENOMIA AGRO
odpovídá:
Ing. Petra Škopová, MBA
obchodní ředitelka
1. Rozsah komerčního pojištění a rizika jím krytá vycházejí a navazují z velké části na znění veterinárního zákona. Většina pojistitelů se odkazuje přímo na výčet chorob uvedených v tomto zákoně. Někteří pojistitelé mají choroby, které pojištěním kryjí, vyjmenovány, ale rozsah je velmi podobný a navazuje na znění zákona. Je to logické, protože stát může nařídit likvidaci jen u chorob vyjmenovaných ve veterinárním zákoně, a proto ho pojistitelé víceméně kopírují.
2. V podstatě lze pojistit všechna zvířata – od velkých hospodářských přes zvířata chovaná v oborách (to je dnes velmi populární), domácí mazlíčky až po exotická zvířata. Vždy záleží na dohodě s pojistitelem a popsání pojišťovaného rizika. Specifické je například pojištění ryb v rybnících nebo přehradních nádržích, kde je rozhodující třeba stanovení pojistné částky v případě povodní, kdy ryby „vezme“ velká voda. To jsou ale spíše výjimky a těchto pojistek není mnoho. Je bohužel skutečností, že rozměr živočišné výroby se na rozdíl od vyspělých zemí Evropské unie v naší republice neustále snižuje.
3. Ke klasickým pojišťovaným kategoriím patří skot, prasata, drůbež, koně, ovce a kozy. Pokud se týká rozsahu pojištění, lze zvířata pojistit na škody způsobené hromadnými nákazami, které jsou vyjmenované ve veterinárním zákoně, a dále na škody způsobené ostatními nákazami – viry, bakteriemi nebo cizopasníky. Do této kategorie spadají například průjmová onemocnění telat nebo selat, dále respiratorní onemocnění mláďat a další větší úhyny ve všech kategoriích. Z těchto druhů pojištění také zemědělci nejčastěji čerpají pojistná plnění.
Dále je možné sjednat pojištění proti živelním nebezpečím – například úder blesku, povodeň, oheň, výbuch, krupobití, vichřice, pád stromu – přehřátí u drůbeže, úraz elektrickým proudem, akutní otrava. U pasoucích se zvířat lze také sjednat pojištění proti odcizení zvířat, které se většinou sjednává do určitého ročního limitu.
Zajímavým typem je pojištění úrazů a jednotlivých onemocnění. Týká se nerostoucích kategorií, jako jsou krávy, býci, prasnice, kanci. U nich lze uplatnit škodu třeba z důvodu poporodních komplikací, zlomenin a dalších úrazů. Na tento druh pojištění se ale nevztahuje státní dotace.
Určitě doporučujeme sjednat široký rozsah pojištění od nákaz přes ostatní doplňková onemocnění až po živly a přehřátí v případě drůbeže. Cena za komplexní pojištění není příliš odlišná od ceny při sjednání pojištění samostatných hromadných nákaz. Navíc je přitom větší předpoklad získání nároku na pojistné plnění z ostatních onemocnění než z nákazy typu BSE, SLAK nebo ptačí chřipky. Tyto závažné choroby jsou u nás naštěstí zatím spíše sporadické.
4. Nelze pojistit například „kvalitativní“ ztráty. Jedná se kupříkladu o zhoršení růstových schopností, pokud to není prokazatelně způsobeno některou ze shora vyjmenovaných chorob. Pojistnou událostí je vždy úhyn, nutná porážka nebo utracení. Vyloučeny z pojištění jsou i škody zjištěné až na jatkách (mimo takzvaná jednotlivá onemocnění). U „jednotlivých“ onemocnění nelze pojistit chronická onemocnění. Nepojistitelné jsou i škody vzniklé porušením předpisů o veterinární péči (některé z těchto škod jsou kryty z pojištění odpovědnosti veterinárního lékaře) a také například dlouhodobá otrava. Uhradit z pojištění dále nelze běžné ztráty, jejichž rozsah se při řešení pojistné události dokládá a o které se při výpočtu škody snižuje celkové plnění.
Lze říci, že všechna pojistitelná rizika jsou komerčním pojištěním kryta dostatečně. Jde vždy o nastavení výše pojistné částky – hodnoty zvířete. Někteří chovatelé si při sjednání pojištění stanoví nižší částky, než je reálná hodnota zvířete, z důvodu úspory na pojistném a v případě vzniklé škody pak vyplacené pojistné plnění odpovídá této nízké pojistné částce.
5. Nepojištění zemědělci jsou většinou menší chovatelé nebo chovatelé krav bez tržní produkce, kteří svá zvířata pasou. Tito chovatelé mohou mít pocit, že pravděpodobnost vzniku nákazy není tak vysoká jako u skotu chovaného ve stájích. Nicméně i u těchto chovů velmi často vzniknou škody způsobené například živelní událostí, a ty pak přinesou nepojištěným chovatelům citelné ztráty. Drtivá většina podnikatelů střední velikosti i „velkých podniků“ (to jsou firmy, které zaměstnávají více než 250 zaměstnanců či mají roční obrat větší než 50 milionů eur a které nemají žádný nárok na dotaci) má svá zvířata pojištěna, neboť si rizika spojená s jejich chovem dobře uvědomují.
Eva Kořínková Seifertová
