V chovu dojnic je za kritické považováno okoloporodní období. Jeho nezvládnutí má za následek poruchy zdraví chovaných zvířat. A to jak po otelení, tak i během laktace. Proto se ketózy, poruchy minerálního metabolismu, bachorové dysfunkce, imunosuprese a díky tomu i ztížené porody, zadržení lůžka, poporodní ulehnutí, mastitidy, metritidy, dislokace slezu, onemocnění končetin, poruchy reprodukce i infekční choroby staly nejzávažnějším ekonomickým prvkem chovu skotu.
Poruchy zdraví jsou příčinou vyřazování minimálně 25 % plemenic ze stáda ročně, nezřídka v průběhu jejich první laktace. Jak uvádí prof. Kenneth Nordlund (University of Wisconsin-Madison, Food Animal Production Medicine Group), je 80 % onemocnění krav spojeno s okoloporodním obdobím.
Řešení této problematiky existují. Základem je preventivně medicínské pojetí péče o zvířata, založené na znalosti patogeneze procesů, vyhodnocování dat z chovu, zajištění komfortu a výživy, zaměřené na dosažení vysoké žravosti a současně udržení tělesné kondice plemenic v rozmezí 3,25–2,75 bodu.
Defenzíva nebo rozvoj?
Na úvod je potřeba si připomenout realitu, ve které žijeme.
Letní měsíce roku 2012 se opět nesou ve znamení nejistoty nad vývojem domácí živočišné výroby. Obavy o cenu vepřového masa, vajec, drůbežího masa a znovu i mléka mají až existenční charakter, jde o zachování této produkce v České republice.
Možnosti, jak řešit problémy české živočišné výroby a tím i celkovou úroveň českého zemědělství, jsou jenom dvě: vzdát tento boj, nebo jej energicky prohloubit. Žádná třetí možnost neexistuje, všechna částečná a krátkodobá řešení jsou fakticky součástí první varianty.
Rozhodnutí pro druhou možnost znamená mj. dobře znát (průběžně pozorovat a následovat) agrární prostředí a vývoj ve světě a zejména v Evropě (co nejdůkladněji pak v zemědělsky vyspělých zemích EU-15 a v Polsku), efektivně využívat a prohlubovat dostupné podpory z Evropské unie, tvrdě a jednotně bojovat za domácí zemědělce v Bruselu a Praze.
A také se umět sjednotit při odbytu produkce v domácích i zahraničních mlékárnách, obchodních sítích a trzích; odbytem se zabývat soustavně. Přitom dokázat (nečekaně!) obrátit defenzivní vývoj po roce 1989 v program rozvoje domácí živočišné produkce a celého českého zemědělství.
Tato na první pohled málo reálná myšlenka má svůj konkrétní vzor v podnikatelských aktivitách úspěšných (malých rodinných i kapitálově silných) firem, podnikajících v zemědělství ve světě, západní Evropě i v ČR. Významným pro ni je i světový společenský a politický vývoj, charakterizovaný snahou o posílení domácí produkce a spotřeby potravin. Tento vývoj začíná již být vidět na státní, regionální a dokonce i na faremní úrovni. Současně je však také potřeba snáze vyvážet (za podpory svojí vlády jako v Nizozemsku, Dánsku a dalších státech) na trhy třetích zemí.
Oporu pro české zemědělce dnes, spolu s dotacemi, představují ceny rostlinné produkce. A také vědomí, že to, o co se snaží západoevropští farmáři – zvětšit svoje farmy se snahou o úsporu nákladů – je u nás ověřeným standardem. Pomoci by mohla i historická zkušenost, že po hubených letech přicházejí ta úspěšnější.
Vrcholovému řešení problematiky se u nás aktivně věnuje jenom několik desítek osobností zemědělského resortu. Co mohou všichni ostatní „směrem nahoru“ udělat, je vyjadřovat jim jednotnou, viditelnou podporu. A co mohou všichni udělat „směrem dolů“, tj. vůči vlastnímu zemědělskému podniku, chovu? Uskutečnit důkladnou analýzu, co by šlo dělat lépe a začít to dělat lépe.
Následující texty, čerpající z nových poznatků zahraničního i domácího výzkumu, se snaží být k tomu příspěvkem. Využívají poznatků z dlouhodobého projektu US-CZ Dairy Plan, vycházejí z metodiky preventivně medicínských programů, jimž se obě pracoviště autorů věnují. Jsou zaměřeny na problematiku okoloporodního (peripartálního) období, jež je považováno za kritickou fázi celého reprodukčního cyklu dojnic.
Výskyt onemocnění v tomto období má zcela zásadní dopad na celkové ekonomické výsledky chovu. Mimo jiné ovlivňuje četnost výskytu mastitid, metritid, laminitid, dislokací slezu a dalších onemocnění dojnic během laktace. Je hlavní příčinou nedostačující úrovně ukazatele dlouhověkosti (dosažených laktací) krav v chovech v České republice.
Příspěvky jsou předkládány s vědomím, že chovatelům nejvíce pomohou praktické rady, vycházející ze seriózních výzkumných projektů. S tím, že musejí být důkladně ověřené a použitelné v podmínkách českého chovu dojnic. Jen tak jim mohou přinést to, co od nich očekávají – pomoc v řešení problémů provozu a lepší ekonomické výsledky jejich chovu.
MVDr. Miloslav Skřivánek, CSc
