Biomasa je, jednoduše řešeno, veškerá hmota organického původu. V současnosti se mezi odborníky, politiky i spotřebiteli nejvíce diskutují ty druhy, které se využívají k výrobě elektřiny, tepla a motorových paliv. Řeší se zdroje biomasy, výroba, obchodování a podpora z dotačních titulů. V pozadí je státní politika a konkurenční boj mezi resorty a podnikatelskými subjekty.
Z hlediska legislativy České republiky se biomasa dělí hlavně podle původu vzniku, a to do tří kategorií:
Do kategorie 1) patří biomasa, která naroste na poli v rámci běžných osevních postupů, nebo cíleným pěstováním (kukuřice pro bioplynové stanice, vojtěška, apod., rychlerostoucí dřeviny, energetické byliny – ozdobnice, šťovík aj.).
V kategorii 2) jsou zařazeny lesní porosty, tzv. dendromasa. V energetice se využívá především zbytková dřevní hmota ve formě zelené štěpky. Do této kategorie patří i zbytková fytomasa při produkci potravin, krmiv apod., kde je dominantním zástupcem obilná nebo řepková sláma.
Poslední kategorií 3) je tzv. odpadní biomasa, tedy široká skupina bioodpadů a biologicky rozložitelných zbytků z průmyslových výrob, biologicky rozložitelná část komunálních odpadů, ale i např. masokostní moučka, pivovarnické mláto, kaly z čistíren odpadních vod a mnoho jiných.
Další pohled na rozdělení biomasy je v souladu s fyzikálním členěním: Setkáme se tedy s biomasou v plynné formě (bioplyn), v pevné formě (lesní štěpka, pelety, sláma) a v kapalné formě (bionafta, biolíh, rostlinné oleje).
Energetické využití
Z hlediska energetiky biomasu využíváme převážně k výrobě elektřiny, tepla a motorových paliv. Nejširší je segment výroby tepla a elektřiny, kde se využívá tzv. pevná biomasa. Jako příklady můžeme uvést vytápění dřevními poleny, peletami nebo briketami z biomasy v rodinných domech, stejně jako výrobu elektřiny a tepla ve velkých průmyslových zdrojích, kde jako palivo slouží např. lesní štěpka nebo balíkovaná sláma. Zde je potřeba biomasa s určitou kvalitou, především s nízkým obsahem vody, který se však velmi liší v závislosti na používané technologii a velikosti zařízení.
Tzv. mokrá biomasa, pod kterou si představme např. travní senáž, čistírenské kaly, rostlinnou biomasu sklízenou na zeleno s vysokým obsahem vody apod., putuje např. do bioplynových stanic, kde se generuje bioplyn, který následně může být využíván v kogenerační jednotce a vyrábět elektřinu a teplo.
Zvláštním druhem využití může být čištění bioplynu na kvalitu zemního plynu a vtláčení do plynárenských sítí nebo využití bioplynu v dopravě pro pohon motorů. Další možností je výroba kapalných biopaliv, tedy zmiňovaná bionafta, biolíh, nebo rostlinné oleje. Zde se využívají především olejniny, obilniny a cukrová řepa.
Zatím měně využívanou technologií je termochemický rozklad především rostlinné biomasy, (tj. pyrolýza, resp. zplyňování) a následné využití vznikajících produktů.
Princip obchodování
Základními producenty biomasy – tzv. provovýrobci – jsou především zemědělci a lesní podniky. Obchodních modelů může být celá řada: zemědělec může např. pěstovat biomasu a prodávat ji obchodníkovi, nebo napřímo dodávat do přilehlé lokální výtopny, teplárny nebo elektrárny, která biomasu využívá. Také může z biomasy vyrábět pelety nebo brikety a zásobit tzv. retailový trh – tedy domácnosti. Ve využití dendromasy existuje spolupráce mezi vlastníky nebo správci lesů a těžařskými firmami, které buď samy nebo zprostředkovaně skrze obchodníky dodávají biomasu nejčastěji ve formě zelené štěpky energetickému průmyslu.
Principiálně je každý subjekt, u kterého se biomasa v nějaké formě generuje, i prodejcem – dřevozpracující závody a pily dodávají piliny výrobcům pelet, výrobci kapalných biopaliv dodávají zbytkovou surovinu do bioplynových stanic nebo zemědělcům jako krmivo a podobně.
Hlavní hráči na trhu
V lesní biomase má na straně dodavatelů dominantní postavení státní podnik Lesy ČR a Vojenské lesy a statky ČR. V zemědělství jsou to hlavně větší zemědělská družstva a další prvovýrobci, nebo společnosti typu Agrofert nebo Lukrom.
Na straně producentů energií z biomasy to je jednoznačně ČEZ a velké energetické nadnárodní skupiny typu Dalkia a E.ON. Za mnohými velkými energetickými projekty stojí i finanční skupiny, např. J & T. Zdroj na čisté spalování biomasy o velkém výkonu uvedla do provozu například také Plzeňská teplárenská.
V průmyslu kapalných biopaliv dominuje lihovar Dobrovice společnosti TTD, a. s., a lihovar v Trmicích společnosti PLP, a. s. V této branži je velmi činná i skupina Agrofert a společnost Agropodnik Jihlava, a. s.
V odvětví bioplynu nelze na českém trhu jednoznačně identifikovat dominantní hráče v tom směru, že by vystupovali jako vlastníci velkého množství bioplynových stanic, spíše se zde profilují firmy, které staví bioplynové stanice na klíč. Těch největších firem s nejvíce referencemi v České republice operuje asi deset, např. AgriKomp Bohemia, EnviTec Biogas, Farmtec, MT-Energie a další.
Maloobchodní prodej
Segment trhu s biomasou je pro českou ekonomiku velmi důležitý. V první polovině roku 2011 se v parlamentu České republiky projednávaly dva stěžejní zákony. Jednalo se o novelu energetického zákona a zcela nový zákon o „podporovaných zdrojích“, který má nahradit zákon o obnovitelných zdrojích.
Oba zákony souvisejí především s výrobou, podporou a distribucí elektřiny, ale tyto zákony ovlivní i využití biomasy pro výrobu tepla: provázanost sektoru tepla a elektřiny, resp. kombinované výroby elektřiny a tepla, je totiž stále těsnější.
Kromě tzv. velké energetiky, která pracuje s kotli o výkonu 100 a více kilowattů, spotřebují biomasu ve značném objemu i domácnosti. A s tím jsou spojena další odvětví – především výroba kotlů a tvarových biopaliv, resp. ekopaliv, nejčastěji pelet a briket z biomasy.
Doménou výrobců kotlů na biomasu jsou zdroje do 50 kW pro domácnosti a menší budovy. Patří sem zejména krbové vložky na dřevo, automatické kotle na pelety nebo zplyňovací kotle na kusové dřevo. Na domácím trhu se jich ročně prodá asi 25 000, očekává se další růst a kotle jdou i na export. Výrobci a dodavatelé ekopaliv do těchto zdrojů ročně produkují asi 400 000 tun pelet a briket z biomasy.
Nové zdroje biomasy
Diskuse na téma energetického využívání biomasy se v poslední době soustavně stáčí na lesní biomasu, případně na pěstování rychlerostoucích dřevin. Málo se zaměřujeme na využití zemědělské biomasy a odpadů. Vysvětlení je z pohledu investora logické: Pokud si totiž usmyslí, že postaví svůj byznys na energetickém využití biomasy, tak lesní štěpka je nejjednodušší varianta, pokud jde o zdroj, dopravu i spalování. Volné kapacity lesní biomasy pro energetiku ale rychle docházejí. Situaci ještě zhoršují avizovaná omezení v dodávkách uhlí, takže i současné uhelné teplárny a elektrárny přemýšlejí o změně paliva z uhlí na biomasu.
Cestou k řešení je v prvé řadě orientace na zemědělskou biomasu a její cílenou produkci. Zemědělci budou moci diverzifikovat své činnosti a zvýšit příjmy z prodeje biomasy teplárnám a elektrárnám. K tomu však musejí být vytvořeny příslušné legislativní podmínky.
Další možností je navýšení využívání tzv. odpadní biomasy. Ve značné míře se již využívají, např. právě v bioplynových stanicích. Potenciál k roku 2020 by mohl být okolo 600 instalací zemědělských BPS, pak již bude kapacita naplněna. Typická velikost nynější zemědělské BPS je kolem 700 kW instalovaného elektrického výkonu.
Také se uvažuje o několika projektech tzv. mechanicko-biologické úpravy komunálních odpadů, kde podíl BRO dosahuje 60 % a celkové objemy jsou obrovské. Tyto projekty v zahraničí úspěšně fungují a máme tedy dobrý zdroj inspirace. Obecně k tzv. odpadům lze říci, že se již začínají ve zvýšené míře v energetice využívat. Potenciál je ale mnohem vyšší.
Je biomasa problém?
Často je nyní slyšet obava, zda se nemůže stát využívání biomasy v energetice stejným problémem, jako je aktuální stav nezvládnuté regulace a podpory fotovoltaiky.
Tyto obavy ale nejsou na místě. Je potřeba si uvědomit, co se opravdu skrývá za instalací fotovolatické elektrárny a co je spojeno s využíváním biomasy. Obě energie sice patří do stejného balíčku s názvem „obnovitelné“, ale technologicky i ekonomicky se značně liší.
Díky nepřiměřené podpoře se z fotovoltaiky náhle stal velmi výhodný byznys, který nabídl nejvýhodnější úročení vložených investic. Navíc je možno solární elektrárny postavit poměrně rychle.
Biomasa (i bioplyn) ale má ceny dlouhodobě nastavené v rozumné výši a oproti fotovoltaice nabízí i stabilní dodávku elektřiny, což pomáhá ke stabilitě sítí (není závislá na denním cyklu). Důležitým efektem je zajištění nových pracovních míst především v oblastech venkova, hlavně pro zemědělce. Toto fotovoltaika nabídnout nemůže.
Spekulanty odrazuje i to, že majitel se musí o provozy na energetickou biomasu průběžně starat a mít neustále dostatečné množství paliva. Proto se zde zatím prosazují jen smysluplné projekty a podle oficiálních statistik se jejich počet zvyšuje jen pozvolna.
Podpora od státu
Česká republika biomasu podporuje v oblasti investičních i provozních nákladů. Podpora je odlišná podle kategorie původu a druhu biomasy, typu produkované energie a velikosti zařízení. Každé ministerstvo, jehož agenda obnovitelné zdroje nebo energetiku zahrnuje, má vlastní dotační schémata na podporu investičních nákladů – zemědělství má Program rozvoje venkova, životní prostředí má Státní fond životního prostředí a jeho operační programy, průmysl a obchod mají agenturu CzechInvest a její operační programy. Podporována je i věda a výzkum v rámci těchto programů, nebo jako specifická grantová schémata.
V části provozních nákladů existuje státní podpora ve formě tzv. garantovaných výkupních cen a zelných bonusů pro výkup energií z obnovitelných zdrojů, které každoročně stanovuje Energetický regulační úřad.
Další vývoj podpory v dlouhodobém výhledu (ale i v krátkodobém, jak dokazuje nedávná restrikce v podpoře bioplynových stanic) záleží hlavně na politických rozhodnutích na národní i evropské úrovni.
Klíčové informace
– Legislativa České republiky dělí biomasu podle původu vzniku do tří základních kategorií.
– Mezi výrobci energie z biomasy se již začíná projevovat konkurence.
– Utváří se struktura producentů energetické biomasy, zpracovatelů a obchodníků.
– Hledají se nové zdroje biomasy a způsoby dotační podpory ze strany státu.
Ing. Vladimír Stupavský,
místopředseda a projektový ředitel CZ Biom – Českého sdružení pro biomasu, a předseda představenstva Klastru Česká peleta
