Rozhovor s Ramiro Cibriánem, vedoucím Delegace Evropské komise v České republice.
Všeobecně je známo, že jedním z největších problémů při jednání o vstupu kandidátských zemí do Evropské unie (EU) je zemědělství. Vyplývá z hodnotící zprávy, že ČR udělala v této oblasti od uplynulého období nějaký pokrok, a jak zpráva posuzuje celkovou situaci tohoto sektoru u nás?
Hodnotící zpráva zaznamenává velmi dobrý pokrok, k němuž jste dospěli především při vytváření struktur potřebných pro uplatnění Společné zemědělské politiky, nicméně ještě zůstávají oblasti, na kterých je třeba dále pracovat. Je to například oblast fytosanitární a veterinární, kde existují ještě určité normy a standardy, které je třeba zavádět, a je tam ještě řada otázek týkajících se třeba bezpečnosti zemědělských produktů a podobně.
Pokud jde o pokrok, hodnotící zpráva především hovoří o vytvoření Státního zemědělského intervenčního fondu, což je klíčový nástroj pro implementaci Společné zemědělské politiky. Na druhou stranu by Komise ale velmi ráda viděla další pokrok v oblasti veterinární a při akreditaci platební agentury pro SAPARD.
Je možné ze strategického dokumentu o rozšíření, který pravidelnou hodnotící zprávu letos doprovází, usoudit, jak je na tom z hlediska příprav na vstup do EU české zemědělství ve srovnání s agrárními sektory ostatních kandidátských zemí?
Hodnotící zpráva ani strategický dokument nesrovnávají zemědělství jednotlivých kandidátských zemí, protože tato zemědělství jsou často nesrovnatelná. Například zcela okrajový zemědělský sektor Kypru a malé zemědělství České republiky vůbec nemůžeme porovnávat se zemědělstvím zemí jako je třeba Polsko nebo Rumunsko. Zemědělství ČR republiky je bezpochyby na tom relativně lépe a je méně problematické než zemědělství Polska.
Nicméně zemědělství nerovná se ekonomika. Ekonomika hospodářství je podstatně širší než jenom otázka zemědělství. A pokud jde o hodnocení, to pochopitelně probíhalo ve všech oblastech, nikoli pouze v zemědělství. Existuje řada oblastí týkajících se třeba strukturální hospodářské reformy, legislativy o bankrotu a úpadku, udržitelnosti veřejných financí a střednědobé fiskální pozice, ve kterých ČR na tom není tak dobře, jako třeba Polsko, Maďarsko a Estonsko. A to ale vůbec neznamená, že by ČR musela být na tom hůře než tyto země ve všech faktorech.
Bylo by možné, aby některá kandidátská země mohla vstoupit do EU, aniž by měla uzavřeny všechny kapitoly jednání?
Zde je odpověď velmi jednoduchá. Ne, není to možné. Všechny státy musí mít uzavřeny před svým vstupem všechny kapitoly. Při jednání o vstupu nebudeme diskriminovat, ani dávat nějaká zvláštní privilegia.
