Cena za ochranu půdy a životního prostředí, udělovaná Evropskou organizací vlastníků půdy (ELO), letos poprvé směřovala do České republiky. Byl jí oceněn projekt protierozních opatření Jany Maděrové z Jistebnice na Táborsku, která se do soutěže přihlásila prostřednictvím Sdružení vlastníků soukromých a obecních lesů v ČR (SVOL).
Oceněný projekt byl podle své předkladatelky zaměřen na ochranu půdy, biodiverzity a životního prostředí. Porotu tvořenou odborníky z několika evropských zemí podle ní zaujalo především využití mezí, které chrání půdu před vodní erozí. „Není to projekt postavený na vědecké úrovni, ale komise ocenila, že je z praxe. Opatření jsou lety ověřená, proveditelná i přenositelná,“ poznamenala s tím, že soutěžní projekt byl na hektar pozemků Za kostelem, kde jsou stupňovitá políčka, a asi pět hektarů na nedalekých Jistebnických vrších, kde se rozkládají terasovité louky.
Jana Maděrová vlastní celkem 15 hektarů zemědělské půdy. Většinu z této rozlohy však pronajala zdejšímu zemědělskému podniku a soukromníkovi. Sama obhospodařuje pouze malou část. „Není to hospodaření v pravém slova smyslu. Soustřeďujeme se hlavně na údržbu krajiny,“ konstatovala s tím, že na části políček pěstují brambory a část nechávají úhorem. Pak osázená políčka vystřídají. „Sklidíme pár brambor a nějaká jablka, ale není to na obživu,“ podotkla hospodářka. Pracují přitom s maximálním podílem ruční práce, použitím minima mechanizace a bez využití chemických postřiků nebo hnojit. Trávu z luk zaorávají a tím zlepšují úrodnost. Ručně také sbírají kameny ze svých políček. „Tady je kraj, který rodí víc kamení než chleba a s tím tu byl problém pořád,“ podotýká s nadsázkou Karel Urbánek, který se společně s Janou Maděrovou o pozemky stará. Křoviny a větve z mezí vyřezávají, zpracovávají ve vlastním štěpkovači, a využívají při vytápění domácnosti.
Oba připomněli, že šetrným zacházením s půdou se ochraňuje i druhová rozmanitost rostlin a živočichů. „Řada rostlin i drobných živočichů se na naše pozemky vrací. Například jsme objevili jestřábník, silenky, ale i různé druhy poměrně vzácných motýlů,“ řekla. „Naším cílem je zachovat pozemky v původním rázu.“ Přestárlé stromy na mezích se snaží sice nahrazovat novými, ale odrůdami, jaké se v tomto místě vyskytovaly.
Pozemky, které patřily k rodinnému majetku, začala Jana Maděrová obdělávat v roce 1991, ale až v roce 2007 se přihlásila do soutěže. Když v březnu přebírala cenu, mluvilo se o tom, kam by mělo směřovat zemědělství v 21. století. „A toto je jeden ze směrů, kterým by se měl ubírat člověk, který vlastní pozemky, chce si je ponechat, ale o klasické hospodaření nemá zájem,“ míní.
Nepřestat sledovat dění
Oceněný projekt byl podle Jany Maděrové postavený na třech rovinách. Jednou z nich je ochrana půdy před činností samotného hospodáře, který s ní často nevhodně nakládá. Pak je to ochrana před vnějšími vlivy, způsobujícími erozi. Důležitá je i ochrana právní. Zemědělec by neměl přestat sledovat, co se děje v okolí, zejména kdo má jaký záměr s územním plánem. To může Jana Maděrová doložit osobní zkušeností. „Snahou bylo kolem našeho pozemku postavit rodinné domky. Ohradila jsem se proti tomu a nakonec se podařilo dosáhnout, že výstavba rodinných domů nebyla povolena,“ vzpomíná. Stala se tak příkladem pro řadu dalších vlastníků půdy, že je možné si některé věci prosadit.
Podobné to je i v otázce pronájmu pozemků v rámci honebních společenstev. V zákoně je dáno, že majitelé pozemků vytvoří honební společenstvo a od lidí, kteří nemají o účast o vstup do honebního společenstva zájem si seženou hlasy podle výměry. Pokud se najde někdo, kdo nechce do honebního společenstva vstoupit, státní správa rozhodne o jeho přičlenění i o tom, jaký nájem dostane vlastník pozemků. „To je podle nás v demokratické společnosti nemyslitelné, protože nájem musí být stanovený na základě dohody a ne na vůli nějakého úředníka,“ poznamenala. Celá záležitost se řešila ve správních řízení. Okresní soud potvrdil rozhodnutí úředníků. Následně krajský soud sice přiřkl Janě Maděrové místo pětikoruny nájemného za hektar osm korun, ale již vůbec nebral v úvahu to, že se jí nelíbí celý princip této věci. Dnes je žaloba u soudu ve Štrasburku. „Není přece možné, aby úředník rozhodl o nájmu, který se bude platit za deset let. A to bylo ještě před vstupem České republiky do Evropské unie,“ zlobí se. Krajský soud sice rozhodl o tom, že nájem je nízký, leč s podstatnými věcmi se dost dobře nevypořádal, dodala. Postupně se podle Maděrové tento spor dostal až k ústavnímu soudu, ale protože se jednalo o 15 hektarů pozemků a částka nájemného je téměř zanedbatelná, tak se tím nezabýval. „Nám nešlo ale o finanční částku, ale o princip a možnost uplatňování vlastnických práv. Právě v tom smyslu byla podána i žaloba, která je dnes ve Štrasburku,“ zdůraznila hospodářka. Připustila, že v jejich případě jde sice o téměř zanedbatelnou částku, ale když by se to spočítalo na hektary zemědělské půdy, které jsou takto najaté, jde o desítky milionů, které někdo dostává od vlastníků půdy věnem.
Mnoho podobně postižených vlastníků podle ní svůj boj po prvním neúspěchu vzdává. Soudní pře stojí hodně peněz a trvají řadu let. „Náš spor se táhne od roku 2003. Za sedm let se pak dostanete do Štrasburku a výsledek není zatím žádný,“ říká Jana Maděrová. Svůj spor chce však dotáhnout do úspěšného konce. Její žaloba byla totiž první, která se do Štrasburku v souvislosti s pozemky a honebními společenstvy dostala. „Rozsudky jsou důležité, protože jsou průlomové pro všechny vlastníky, kterých se to týká,“ dodala.
