Zveřejňujeme článek Connie Hedegaardové, evropské komisařky pro opatření v oblasti změny klimatu, nazvaný Ekologičtější zemědělství v Evropě: podpora projektů veřejného zájmu, který naší redakci poskytlo Zastoupení Evropské komise v ČR.
Podle názoru předních vědců mezinárodní komunity je více než z 90 % jisté, že ke změně klimatu pozorované již od 50. let minulého století dochází především v důsledku emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností. Změna klimatu je reálná a lze jí dát do souvislosti s celou řadou jiných globálních problémů, a to jak v ekonomické tak sociální oblasti. Zvlášť výrazně je pociťována v zemědělství. Její celkový vliv na agrární sektor bude podle odhadů velmi negativní. Vzniká totiž riziko, že změna klimatu bude mít za následek globální nedostatek potravin.
V důsledku zvýšení teploty atmosféry nakonec poklesne výnosnost zemědělských plodin a zároveň dojde k šíření plevele a škůdců. Změny v rozložení dešťových a sněhových srážek zase zvýší pravděpodobnost neúrody a z dlouhodobého hlediska pak bude hrozit pokles produkce obecně.
Důsledky některých klimatických změn lze pozorovat již dnes: dochází k posunu období květu některých dřevin, prodloužení sezóny pěstování vína a ke změnám v přirozených cyklech dalších rostlin. Zemědělci na nové podnebné podmínky již reagují a mění harmonogram zemědělských prací (např. výsevu a sklizně).
Je však třeba mít na paměti, že k emisím skleníkových plynů dochází i v rámci samotného zemědělství.
Emise způsobené zemědělci ve všech 27 členských státech Unie činí přibližně 9 % celkových skleníkových plynů, které se v EU do atmosféry vypustí. Mezi lety 1990 a 2005 však objem celkových emisí ze zemědělství v EU klesl o 20 %, a to především díky zavedení nových zemědělských postupů.
Množství emitovaných skleníkových plynů se však v následujících dvaceti letech může omezit ještě více. Rozbor Komise ukazuje, že do roku 2050 lze snížit emise jiných plynů než CO2 v zemědělství o 42–49 % (ve srovnání s hodnotami z roku 1990).
Zemědělská půda zabírá polovinu území Unie. Vegetace, která ji pokrývá, přispívá ke snižování CO2 v atmosféře nemalou měrou.
Lze tedy říci, že zemědělství v současné době stojí před dvěma úkoly: snížit objem emisí skleníkových plynů a zároveň se přizpůsobit novým klimatickým podmínkám.
Minulý týden předložila Evropská komise návrh reformy společné zemědělské politiky (SZP) pro období po roce 2013. Jedná se o důležitý krok k posílení konkurenceschopnosti a udržitelnosti evropského zemědělství.
V navrhované reformě stanoví Komise důležitý princip: vynakládat veřejné prostředky na veřejné statky.
Zemědělství a lesnictví hrají ve vytváření veřejných statků významnou úlohu, zejména statků environmentálních, k nimž patří ochrana krajiny, biologická rozmanitost na zemědělské půdě, stabilizace klimatu a vyšší odolnost vůči přírodním katastrofám typu záplav, sucha a požárů.
Komise chce vytvořit systém, v němž by se zemědělcům nevyplácely dotace automaticky, ale velká část by jim byla poskytnuta pod podmínkou, že udělají něco, co bude ve veřejném zájmu. Jinými slovy, finanční podpora bude spojena se závazkem na straně zemědělců, kteří budou muset své hospodářství spravovat udržitelným způsobem.
Komise navrhuje, aby se 30 % přímých dotací vyplácelo zemědělcům, kteří používají postupy, jež zohledňují změnu klimatu, jako je například diverzifikace plodin či udržování stálých pastvin. Zároveň hodláme zajistit, aby alespoň 7 % veškeré zemědělské půdy bylo zachováno jako ekologická rezerva či krajina. To by znamenalo zvýšit současný stav o více než 50 %.
V návrhu se rovněž hovoří o tom, že alespoň 15 % finančních prostředků určených na rozvoj venkova je třeba využít na opatření související se změnou klimatu (např. pobídky ke snížení objemu hnojiv, podpora biozemědělství, zalesňování, vysázení vegetace na polích po sklizni).
Kromě toho by členské státy, které se chtějí více než na podporu příjmů zaměřit na opatření na podporu rozvoje venkova zohledňující změny klimatu, mohly na základě návrhu převést až 10 % finančních prostředků, které byly původně určeny na podporu příjmů, na programy pro rozvoj venkova.
Jak ale zajistit, že splníme vše, co jsme si ohledně výdajů spjatých se změnou klimatu předsevzali? Navrhujeme zavést, a to napříč všemi oblastmi, povinnost určit, kde zemědělská politika EU podporuje opatření v oblasti změny klimatu. Výdaje spojené s těmito opatřeními, pak budeme schopni kontrolovat a monitorovat pomocí účinné metody vypracované OECD.
Závěrem lze tedy říci, že v navrhované reformě společné zemědělské politiky EU se začínají zohledňovat výzvy, které se změnou klimatu souvisejí. Potvrzuje se tak, že dochází k nezvratné změně v uvažování o evropském zemědělství. Dnes se na tento sektor již pohlíží jako na dodavatele veřejných environmentální statků, které zohledňují změnu klimatu.
Rádi bychom nyní vyzvali členské státy, aby z tohoto návrhu vytvořily efektivní balíček zemědělských opatření šetrným ke klimatu.