Mezi zemědělskou a nejen zemědělskou veřejností panuje přesvědčení, že přijetí nových zemí do Evropské unie v roce 2004 mělo především otevřít nová odbytiště pro výrobky ze starých členských zemí a zároveň nepřipustit, konkurenci výrobců z východní a střední Evropy. To se nepochybně, alespoň v zemědělství a produkci potravin podařilo, o čemž svědčí statistická čísla za posledních deset let. Zemědělství v západní Evropě vzkvétá a zvyšuje svoji produkci, ve většině nových členských zemích je tomu naopak a Evropská komise i parlament se snaží, aby to tak zůstalo i v budoucnu.
Halasná prohlášení evropských politiků o spravedlivé reformě společné zemědělské politiky staví na hlavu takzvaný institut finanční disciplíny, tedy způsob, jak krátit kvůli úsporám přímé platby zemědělcům, který minulý týden schválil evropský parlament. V podstatě jde jen o jinou formu zastropování přímých plateb, které mělo poškodit velké zemědělské podniky s jistým konkurenční potenciálem, zejména ve střední a východní Evropě. Bohužel pro tento zjevně nespravedlivý a pro naše zemědělství nevýhodný návrh zvedli bůhví proč ruku i někteří čeští europoslanci.
Stalo se tedy přesně to, čeho se představitelé našich zemědělských firem obávali a proti čemu se jednoznačně vymezovali i emisaři naší země v Bruselu. Uvidíme, jak se k této záležitosti postaví koncem června rada ministrů členských zemí. Pokud totiž zmíněný návrh projde v současné podobě, nebude zřejmě nic bránit tomu, aby se podobný princip dvojího metru v budoucnu uplatnil i u jiných návrhů, jejichž dopady mohou být pro Českou republiku mnohem závažnější.
