Extrémní vedra a období sucha snižují celosvětovou produkci obilí. Nejcitlivější jsou podle nové studie kanadských vědců otištěné v britském odborném časopise Nature velké lány s monokulturami ve vyspělých zemích.
V letech s vysokými teplotami a suchem klesá produkce v zasažených zemích v průměru o devět až deset procent. V bohatších zemích s velkoplošnými monokulturami jsou přitom ztráty až o jedenáct procent větší než v chudých zemích s menšími políčky a méně intenzivním zemědělstvím.
Vzhledem ke klimatické změně a očekávanému nárůstu takových projevů počasí je naléhavě nutné přizpůsobení tomuto vývoji, píšou vědci, kteří v letech 1964 až 2007 do své studie zahrnuli na 2800 extrémních projevů počasí, jako jsou sucha, vlny veder, záplavy i náhlé příchody chladného počasí.
Na rozdíl od veder a sucha neměly záplavy a extrémní zima na národních úrovních výrazný negativní dopad na úrodu pšenice, kukuřice nebo rýže. Vědecký tým v čele s Navinem Ramankuttym z Montrealské univerzity to vysvětluje tím, že tyto události se odehrávají lokálně a jsou časově omezenější.
Dále se ukázalo, že zatímco extrémní vedra snižují výnos obilných druhů, ničí období sucha mnoho rostlin úplně a decimuje celá pole. V následujícím roce se ale produkce obilí téměř bez újmy vrací k dlouhodobému růstovému trendu.
Následovat mají další studie na regionální úrovni. Zkoumat mají například územně omezené záplavy. Měly by zahrnout i tropické bouře, silné deště a větry, řekl Ramankutty.
Existují podle něj různé možnosti, jak by bylo možné se lépe připravit na extrémní počasí. Je to lepší řízení vodních zdrojů a kvality půdy, ale také přechod k obilným druhům, které potřebují méně vody, jsou odolnější vůči suchu a velkému vedru nebo dříve dozrávají, řekl Ramankutty.*
