Farmáři se mohou sami rozhodnout, jakou formu zemědělského hospodaření zvolí

Zejména na koexistenci tři typů zemědělství - organického (ekologického), konvenčního a toho, které využívá geneticky modifikované organismy - se zaměřil ve své řeči na konferenci zaměřené na organické zemědělství komisař EU pro zemědělství, rybolov a rozvoj venkova Franz Fischler. Jak uvedl, reforma společné zemědělské politiky dává farmám více svobody v zaměření jejich produkce.

Konferenci, která proběhla 21. listopadu v bulharském Plovdivu, označil komisař za „výborně načasovanou.“ jak vysvětli, letos byla schválena reforma společné zemědělské politiky, která dává evropskému zemědělství ekologičtější rozměr, a rozšíření přinese příští rok deset nových členů, které mají dobré předpoklady rozvoj svého organického zemědělství. Rozvoj sektoru by podle komisaře měl do budoucna zajistit Evropský akční plán pro organické potraviny a zemědělství, který by měl být hotov a v několika málo měsících.
Fischler konstatoval, že se komise od roku 2001 pokouší definovat strategii, která posílí a pomůže prosadit další vývoj tohoto rostoucího sektoru v rozšiřující se Evropské unii. Podotkl, že „bylo zřejmé, že je nutné odpovědět na některé otázky. Jak například budeme podporovat obchod a spotřebu ekologických produktů v EU? Jak můžeme usnadnit jejich výrobu a zpracování? Jak můžeme zajistit sledovatelnost původu a organickou autenticitu a v souvislosti s tím, jak můžeme udržet koexistenci organických farem se zemědělstvím používajícím konvenční metody nebo geneticky modifikované organismy?“
Pro budoucnost organického zemědělství je podle Fischlera nezbytné:
 zlepšit vazbu mezi producentem a trhem a rozběhnout informační kampaně pro spotřebitele: 92 procent oslovených respondentů věří, že více informací zvýší zájem konzumentů,
 posílit podporu organického zemědělství: 93 procent respondentů si myslí, že je důležité že společná zemědělská politika poskytuje organickému zemědělství nezbytnou podporu,
 podpořit financování výzkumu pro organické zemědělství,
 harmonizovat inspekční orgány a standardy pro organické zemědělství v celé EU.
Komisař poznamenal, že v uplynulých letech také vzrostla politická podpora organického zemědělství. Mimo jiné zmínil v této souvislosti götenburský evropský summit v roce 2001, podle jehož závěrů by SZP a její změny měly přispět k dosažení trvale udržitelného rozvoje. Nutnost podporovat zemědělství přátelské životnímu prostředí vyzdvihl i Šestý environmentální akční program. Závěry Světového summitu o trvale udržitelném rozvoji doporučily podporovat tržně orientované iniciativy pro vznik a expanzi domácích a mezinárodních trhů pro ekologické zboží a služby. Právě tato zadání splňuje podle Fischlera letos schválená reforma SZP, která posiluje pilíř rozvoje venkova, a tím podporuje obnovu a regeneraci venkovských oblastí. Komisař předpokládá, že přinese ekologičtější přístup celého zemědělství k hospodaření v krajině.
Fischler konstatoval, že nelze mluvit o organickém zemědělství, aniž by bral v úvahu perspektivy geneticky modifikovaných organismů (GMO). Problém koexistence různých způsobů hospodaření a skutečnost, že evropské farmy dostanou svobodu pro své podnikání, vyvolává podle něj mnohé debaty. Jak mohou tak jasně protikladné systémy existovat vedle sebe? Je to téma, které bude předmětem mnoha diskusí na místní, národní a mezinárodní úrovni s otázkou odhadu environmentálního a bezpečnostního rizika podle existující evropské legislativy. Komise proto členským státům doporučila, aby navrhly, co je nutné udělat pro limitování možného nepříznivého efektu koexistence těchto systémů.
Nežádoucímu křížovému opylení může zabránit zavedení pylových bariér nebo používání odrůd s nízkou produkcí pylu. Důležitou roli bude hrát monitoring, poradenství a vzdělávání. Nejdůležitější podle komisaře bude podpora spolupráce mezi farmáři na místní úrovni, například pomocí dobrovolných skupin různých typů farem. To však nemůže řídit Brusel. „Věřím, že téma koexistence různých typů zemědělského hospodaření je dalším příkladem, kdy my v Bruselu musíme ustoupit, abychom dovolili národním a regionálním autoritám rozhodnout, jaký způsob bude nejvhodnější a nejekonomičtější pro zabránění smíchání GM a ostatních plodin. Přijatá opatření musí vycházet z regionálních specifik, jako je umístění farem, pěstované plodiny, místní klimatické podmínky apod.,“ uvedl komisař, který věří, že národní a místní instituce jsou daleko více oprávněny tento problém řešit a navrhnout potřebnou strategii koexistence.
Při koexistenci konvenčního a organického zemědělství i pěstování GM plodin je důležité mít také na zřeteli spotřebitele. „Jako farmáři mají právo si vybrat, co budou pěstovat a jak to budou pěstovat, veřejnost má právo vědět, co kupuje, co to obsahuje a odkud to pochází,“ konstatoval Fischler. Jak uvedl, současný limit, od kterého je nutné vyznačovat přítomnost GMO na obalu je 0,9 procenta. „Vím, že někteří producenti by rádi vidělinižší hranici pro organické potraviny, jsem přesvědčen, že bez dalšího výzkumu praktických dopadů bychom mohli vytvořit nemožně komplikovaný dvojí systém, který by věci neprospěl,“ uvedl komisař s tím, že si je vědom toho, jak důležitá je pro organické farmáře zejména otázka limitu proznačení přítomnosti GMO v osivech. Slíbil, že při dalším rozhodování, k němuž by mělo dojít na základě předchozího výzkumu, se bude brát zřetel na to, aby nedošlo k ohrožení životaschopnosti organického zemědělství.
Značení je podle Fischlera důležité nejen pro indikování přítomnosti GMO, ale mělo by se také daleko více využít při marketingu a propagaci organické produkce.Jako příklad uvedl používání log organického zemědělství, které není důležité jen pro sledovatelnost a autenticitu původu. Pomůže také veřejnosti, aby získala potřebné informace a získala důvěru, která je pro budoucnost organického zemědělství klíčová. Používání národních log může hrát důležitou roli v marketingu těchto produktů na domácím trhu. Kromě vlastní zemědělské prvovýroby je však nutné také dbát i na zpracování. Některé jeho nedostatky také přispívají k vysokému cenovému rozdílu mezi organickými a konvenčními potravinami. Kromě propagace organických produktů je pro jejich širší zastoupení na trhu také důležitá adekvátní a pohotová distribuce.
Jak Fischler připomněl, mezi roky 1993 a 1999 se organické zemědělství v Evropě ztrojnásobilo. Od roku 1998 se odhaduje, že roste ročně o 30 procent. Odhaduje se však, že trh s těmito produkty roste dokonce rychleji a některé klíčových konzumujících zemí doposud importují významné množství této produkce. To dává jasný prostor pro růst tohoto sektoru. Poptávka po místní produkci organických potravin má také důsledky pro nové farmáře vstupující na trh unie, a to buď konverzí z konvenčního zemědělství nebo díky rozšíření.