Fencl: Zemědělství se stalo obětním beránkem naší integrace do EU

Rozhovor týdne s Janem Fenclem, předsedou Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova

Jak se díváte na současnou situaci v našem zemědělství?
V posledních dvou letech není příroda zemědělcům nakloněna. V médiích se často píše o tom, že zemědělci stále něco chtějí a ono to tak skutečně vypadá, nicméně já to spíše chápu, jako potvrzení faktu, že zemědělství je něco zcela jiného než jakékoli jiné podnikání. Tady je
příroda tím hlavním faktorem, neboť zejména ona určuje výsledky hospodaření. Není-li sedlákovi nakloněna, tak ten i při sebe větším úsilí a píli prostě zaznamená ztrátu. Jsem však optimista, protože léta nepříznivá střídají ta příznivá, takže věřím, že konečně přijde dobrý rok a že si společnost odpočine od debat o problémech zemědělství.
Co se týká kompenzací za škody, musím přiznat, že tady došlo k moudrým rozhodnutím vlády i resortu. V otázce nízkých cen za zemědělskou produkci se stále opakuje problém, kdy jsou prvovýrobci při vyjednávání tím nejslabším článkem. Jsem rád, že tady existují odbytové organizace, o jejichž posílení jsem vždycky usiloval. Jejich podíl na trhu je ale stále ještě podstatně menší, než by bylo třeba. V žádné z komodit zatím v součtu jednotlivých odbytových družstev nedosáhla ani padesáti procent produkce, a to je špatně. Je nezbytné pracovat na tom, aby cena nebyla pro prvovýrobce likvidační. Ale volám k odpovědnosti i samotné zemědělce a připomínám to, co se před pár lety odehrálo v ceně prasat a jaké to mělo důsledky. Zemědělci musí mít určitou hranici, kam až lze cenu tlačit, protože když ji překročí, v dalším období se jim to v ceně vrátí.
Myslím si, že stát měl letos vyhlásit intervenční nákup obilí, a zemědělci měli říci, že mu za cenu 3500 Kč/t pšenici neprodají. V tu chvíli by měli dobrou vyjednávací pozici, a ten posun ceny vzhůru, k němuž nyní došlo, by byl rychlejší a znatelnější. Mrzí mne, že takto do dumpigových cen propadla poměrně významná část letošní produkce, protože ti, co nemohli čekat, prostě prodali se ztrátou.
Myslíte si, že jsou zemědělství i resortní administrativa připraveny na vstup do EU
To, co bylo vyjednáno je konečné. Já to respektuji a zdržuji se komentáře, zda to bylo vyjednáno dobře či špatně, protože v té poslední fázi jsem u toho nebyl. Nicméně trvám na tom, že nabídka Evropské unie nebyla přátelská ani spravedlivá. A zemědělství se stalo obětním beránkem naší integrace do evropských struktur. Tu samozřejmě jednoznačně podporuji, ale nemohu být nadšen z toho, jak jsme ji zaplatili. Co se týká připravenosti, nejsem si jist, že resort je v tuto chvíli dostatečně připraven na administraci finančních prostředků z unie. Doufám, že zpoždění, které vzniklo kvůli povodním a možná i kvůli delšímu přešlapování na místě, bude dohnáno. Protože když tady nebude fungující platební agentura ani informační a kontrolní systém IACS, neumím si představit, že by sem peníze z unie přišly. Jsem přesvědčen o tom, že jsme měli realizovat plnohodnotný systém přímých plateb. A myslím, že jsem resort předal v situaci, kdy bylo velmi reálné akreditovat obě platební agentury i dokončit IACS Zjednodušený systém Evropská komise přichystala pro země nepřipravené a my jsme měli být připraveni. Mám problém akceptovat argument, že zjednodušený systém směřuje k restrukturalizaci Společné zemědělské politiky EU, kdy peníze nepůjdou za komoditami ale za jednotlivými subjekty. Tyto částky přece budou vycházet ze součtu všech plateb za určité časové období, takže když nebudeme mít plnohodnotný systém, abychom tento součet zjistili, budeme ho muset nasimulovat, protože jinak se nedostaneme k sumě peněz, která půjde za konkrétním farmářem. A každá simulace přináší podstatně více rizik, než reálný součet položek, které zemědělec skutečně obdržel.
Jak může přispět Senát k řešení problémů v zemědělství?
Každý senátor musel získat podporu voličů ve svém obvodu a ono to funguje i naopak. Ta zodpovědnost vůči volebnímu obvodu je nepochybná. Takže v okamžiku, kdy se například schvaloval zákon, který umožňoval 1,4 miliardy na kompenzaci zemědělcům, na jeho podporu vystoupila téměř polovina senátorů bez rozdílu stranické příslušnosti. Protože oni mají ke svému regionu vztah, a i když sami nejsou zemědělci, tak s nimi udržují kontakt, což je nesmírně důležité. Ten posun ve prospěch zemědělců jsem mezi svými kolegy zaznamenal.
Také řadu zemědělských zákonů a zákonů souvisejících s venkovem posunul Senát správným směrem. Bohužel některé z nich vrátila svoji silou poslanecká sněmovna do původní podoby.