K růstu zájmu o zpracování zemědělské produkce a ke zvýšení konkurenceschopnosti potravinářského průmyslu mají přispět i podpory z národního dotačního titulu, který je určen pro velké podniky. Během let 2005 až 2009 bylo v jeho rámci schváleno 540 žádostí s náklady na projekty 3,625 miliardy korun. Vlastní dotace činila 1,052 miliardy korun. Drobnější zpracovatelé mohou žádat o tuto podporu z osy I Programu rozvoje venkova.
Jak uvedl Martin Štěpánek z ministerstva zemědělství na semináři, který se uskutečnil v rámci programu na podporu regionálních potravin a propagaci soutěže Regionální potravina, realizovaného Agrární komorou ČR za pomoci krajských a regionálních agrárních komor nedávno v Mostě, každoročně přitom převažuje poptávka nad nabídkou. „Do minulého roku bylo přitom zaevidováno 618 projektů s požadavkem na dotaci asi dva milióny korun. „Letos zatím došlo 49 žádostí s požadavkem 301 milionů,“ informoval. Výše podpory přitom představuje nejvýše 25 procent prokazatelně vynaložených nákladů. „Záleží na tom, kolik projektů bude realizováno,“ poznamenal Štěpánek s tím, že již vypršela výjimka, umožňující čerpat tyto dotace do 40 procent.Očekává, že podpora by mohla dosáhnout zhruba 22 procent nákladů. Podle Štěpánka tento titul, určený pro velké podniky, má zajistit zvýšení kvality zpracování zemědělských produktů, růst konkurenceschopnosti, hlavně s ohledem na jakost, nezávadnost a dohledatelnost výrobků. Pro střední a malé podniky je určena podpora z PRV, dodal.
Jako komunikační prvek se spotřebitelem existují podle Štěpánka schémata kvality potravin. Jejich cílem je mimo jiné ochrana názvů produktu před zneužíváním a napodobováním, podpora rozmanitosti zemědělské produkce a důraz na zvláštní povahu produktů.
Připomněl, že v roce 1992 EU vytvořila systém chráněných značek. Ten měl ochránit názvy kvalitních zemědělských výrobků i potravin, které si získaly věhlas v EU i ve světě. Jde o chráněné zeměpisné označení a označení původu. „V současné době je v rejstříku zapsáno přes 1400 registrovaných názvů,“ podotkl Štěpánek. Česká republika má 24 těchto chráněných označení. Jde například o Štramberské uši, Třeboňského kapra, Nošovické kysané zelí, Hořické trubičky a další. V procesu zápisu se nacházejí Olomoucké tvarůžky a Karlovarské oplatky, Karlovarské trojhránky a Chelčicko-lhenické ovoce. Dalším chráněným označením je zaručená tradiční specialita. „Aby zemědělský produkt nebo potravina mohly být uvedeny v rejstříku, musí být buď vyprodukovány z tradičních surovin, nebo se musí vyznačovat tradičním složením, způsobem produkce nebo zpracování,“ zdůraznil. Tento produkt přitom musí být na trhu nejméně 25 let.
Podle něj s předpokladem většího úspěchu Česká republika podává společně se Slovenskem žádost o registraci špekáčku, loveckého salámu, liptovského salámu nebo spišských párků. Probíhá také jednání o zápis pražské šunky, nebo pomazánkového másla, doplnil.
Národní politika kvality Pokud se týká schémat České republiky, existuje národní politika kvality, která funguje na základě usnesení vlády. Vrcholným orgánem tohoto programu je Rada kvality ČR, řízením je pověřeno ministerstvo průmyslu a obchodu. Jejím cílem je podle Štěpánka vytvořit jednotný systém, který umožní zviditelnit důvěryhodné a nezávislé znaky kvality, založené na objektivním ověřování kvality třetím stranou. Jednou z nich je národní značka kvality Klasa, která je udělována od roku 2003. Dosud ji obdrželo téměř 1320 výrobků od 226 výrobců, nejvíce zastupované komodity jsou masné, pekařské a mléčné výrobky. „Mezi oceňované výrobky nejsou zařazeny ty, které nemají balení, produkty s podílem strojně odděleného masa, výrobky distribuované pod privátní značkou obchodních řetězců, obsahuje-li výrobek náhražky surovin běžně používané v obdobných výrobcích, například sója místo masa v uzeninách,“ upozornil. Podle něj Klasa doznala v roce 2007 poměrně významné změny, protože podle pravidel EU nelze v rámci propagace podporovat české potraviny. Z tohoto důvodu se do popředí dostalo vymezování výjimečných kvalitativních charakteristik.
Regionální potravina
Novou značkou pak je regionální potravina, která navazuje na krajské soutěže o nejlepší potravinu kraje. „V ní můžeme poukazovat na původ, konkrétní regiony,“ konstatoval. Vyhlašovatelem soutěže o regionální potravinu je krajská nebo regionální agrární komora, administrátorem krajský úřad.
Štěpánek sdělil, že na základě výběrového řízení ministerstvo zemědělství před několika dny pověřilo pražskou společnost Foodservis zajištěním hodnocení a kontroly projektů soutěže o značku Regionální potravina. Součástí veřejné zakázky je i provádění administrace a vypsání dílčí zakázek. Ty budou vyhlášeny ve třech termínech v červnu podle toho, kdy se uskutečňují krajské soutěže o nejlepší regionální potraviny. Krajské soutěže o regionální potravinu budou vyhlašovány jednou v roce, nejpozději však do 30. září.
V soutěži o regionální potravinu se mohou produkty utkat v šesti kategoriích, a to v kategoriích mléko a mléčné výrobky, pekařské a cukrářské výrobky, masné výrobky, alkoholické a nealkoholické nápoje s výjimkou vín,. Která mají vlastní marketing,.ovoce a zelenina a ostatní výrobky. „Větší část prostředků, přidělených na tuto značku, je v současnosti alokováno na propagaci,“ řekl Štěpánek.
Obchodní ředitelka společnosti Renomia Agro Petra Škopová zdůraznila, že podporou regionálních potravin se podpoří i zemědělci. Podle ní důležité je vytvořit dobrou značku. U velkých společností často bývá hodnotově na vyšší úrovni než je hodnota majetku. „Pokud někdo vytvoří dobrou značku, disponuje i lepšími předpoklady například pro jednání s bankami,“ konstatovala. „Například značka Klasa je tu asi pět let, a každý rok se do ní dává dvě stě milionů korun, je to miliardová značka. To se projevilo i v průzkumech, podle nichž ji zná kolem 80 procent dotázaných. V účinnosti značky by se měly totiž odrazit vynaložené prostředky.,“ míní.
Podle ní by malí producenti měli využít možnosti spojení se značkami, které se díky investicím do propagace dostaly do povědomí lidí, ať již jde například o Klasu nebo regionální značky.
