Fischler uvažuje o osamostatnění podpory venkova

Společná zemědělská politika má podporovat nejen produkci kvalitních zdravotně nezávadných potravin. Jejím úkolem je také přispět k harmonickému a vyváženému trvale udržitelnému rozvoji venkovského prostoru unie, který zaujímá stále zhruba 80 procent jejího teritoria.

Podpora zemědělství a venkovského rozvoje představují dva pilíře společné zemědělské politiky EU (SZP). Na vztah mezi těmito dvěma pilíři SZP a politikou ekonomické a sociální soudržnosti unie se orientoval Franz Fischler, komisař pro zemědělství, rybolov a rozvoj venkova, ve své řeči, kterou přednesl počátkem července v Bruselu na konferenci zaměřené na otázky soudržnosti.
Problémy regionů nejsou stejné
Jak Fischler uvedl, venkovský prostor nadále čelí různým změnám, které přináší odchod obyvatelstva, nedostatek pracovních možností i sociálních služeb, pokračující restrukturalizace zemědělství, ekologické zájmy a problémy atd. „Proto Evropská komise v roce 1999 ve své direktivě pro programy strukturálních fondů pro období 2000 až 2006 zdůraznila tři priority, a to posílení agrárního sektoru, zvýšení konkurenceschopnosti venkovského prostoru a zachování životního prostředí a dědictví evropského venkova,“ vysvětlil komisař. Podle něj z rozdílnosti venkovských regionů unie vyplývá potřeba, aby klíčový v rozvoji venkovského rozvoje byl princip subsidiarity (to znamená, aby se všechny problémy s tím spjaté řešily co nejblíže občanům, jichž se dotýkají). Každý členský stát a region si bude moci vybrat mixáž opatření, která budou pro něj nejvhodnější a budou odpovídat legislativě venkovského rozvoje tak, aby zůstalo jen nezbytné minimum společných standardů a přístupů.
Různé programy i financování
Tomu mají podle Fischlera napomoci i existující programy zaměřené na rozvoj venkova. Na období 2000 až 2006 je jich celkem 230 a je možné je zhruba rozdělit do tří hlavních typů:
- 88 programů částečně financovaných záruční sekcí Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství (EAGGF), včetně 20 programových dokumentů pro Cíl 2 (regiony, které mají potíže s restrukturalizací a nespadají do Cíle 1),
- 69 programových dokumentů pro Cíl 1 (zaměřuje se na regiony, jejichž HDP na obyvatele je nižší než průměr tohoto ukazatele v EU), které také zahrnují opatření na rozvoj venkova částečně financovaná orientační sekcí EAGGF,
- 73 programů spadajících do iniciativy společenství nazvané Leader+, kterou také částečně financuje orientační sekce EAGGF.
Jak Fischler dále uvedl, financování pro období 2000 až 2006 zahrnuje asi 50 miliard eur pro hlavní programy venkovského rozvoje, přičemž 32 miliardy eur přijdou ze záruční sekce a 18 miliard z orientační sekce EAGGF. Další téměř dvě miliardy eur jsou v iniciativě Leader+. To podle Fischlera znamená, že existují dva systémy, kterými jdou peníze na rozvoj venkova.
Záruční sekce EAGGF podporuje schéma venkovského rozvoje mimo regiony spadající do Cíle 1 a čtyři tzv. doprovodná opatření v regionech Cíle 1.
Opatření pro regiony Cíle 1 se integrují do programů spadajících pod orientační sekci EAGGF. Stejně tak se z této sekce částečně financuje i iniciativa Leader+.
Fischler rovněž připomněl, že od příštího roku začnou politiku venkovského rozvoje uplatňovat i nové členské státy. Vletech 2004 až 2006 budou v rámci Temporary Rural Development Instrument (TRDI, dočasný nástroj pro venkovský rozvoj) implementovat řadu nových opatření, na něž je vyčleněno 5,1 miliardy eur. Existuje deset programů venkovského rozvoje, které bude částečně financovat TRDI, zatímco financování dalších devíti programových dokumentů zahrne orientační sekce EAGGF jako část programů Cíle 1 v nových členských státech.
Oddělit struktury pro rozvoj venkova
Návrhy komise na reformu SZP, které přijala rada ministrů zemědělství v červnu, představují, jak komisař uvedl, další posílení druhého pilíře. Je to nejen posílení v jeho působnosti (kvalita potravin, dosažení úrovně předepsané standardy, welfare zvířat), ale i z pohledu finančních podmínek pro modulaci přímých plateb pro farmáře v prvním pilíři a přenesení těchto prostředků na druhý pilíř, tedy na rozvoj venkova.
Podle komisaře jde v období 2000 až 2006 56 procent celkových výdajů ze záruční i orientační sekce EAGGF na hlavní programy určené pro regiony spadající do Cíle 1. Tento trend posílí podle Fischlera i současný balíček pro rozšíření s více než 95 procenty prostředků z TRDI směřujícími do regionů Cíle 1 v nových členských státech. Očekávané náklady v EU 25 se od roku 2007 budou koncentrovat do regionů Cíle 1.
„Zeslabením důrazu na první pilíř a posílením druhého přispíváme ke zvýšení soudržnosti,“ poznamenal Fischler a dodal, že při přípravě dalších programových období je nutné se komplexně zaměřit na oba systémy využívající jak záruční tak i orientační sekce EAGGF. Venkovský rozvoj potřebuje detailnější pravidla pro volitelnost a definování opatření, než je tomu dnes ve strukturálních fondech. Je to nezbytné, aby se zajistila spojitost mezi prvním a druhým pilířem SZP. Tři faktory - průhlednost, přístup z pohledu rozšíření EU a specificita opatření venkovského rozvoje - argumentují podle komisaře ve prospěch oddělení finanční a řídicí struktury pro venkovský rozvoj. To ukazuje, že by venkovský rozvoj měl mít vlastní programování, finanční řízení a kontrolní opatření aplikovaná unií.