29.08.2006 | 11:08
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Fond rozvoje vzbuzuje obavy

Agrodružstvo Morkovice hospodaří v okrajové oblasti Hané. Zhruba tři čtvrtiny jeho pozemků leží v řepařské výrobní oblasti a čtvrtina v oblasti bramborářské. Družstvo se ale i tady snaží hospodařit intenzivně. Znamená to mimo jiné investovat do moderní techniky a skladů. V tom zatím pomáhají některé podpůrné programy. Po spuštění Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD) však vedení podniku očekává problémy.

„Směr, který jsme zvolili, tedy vysokou intenzitu,znamená, že na jedné straně máme vysoké výnosy, ale na druhé straně také vysoké náklady, protože se snažíme udržovat půdní fond v kondici, aby byla půda dobře vyhnojené, a to stojí peníze. Například v Polabí nebo ve středové Hané se dá hospodařit i několik let bez vysokých vkladů do půdy. Když ale u nás nebudeme dva tři roky hnojit, dostaneme se do krize,“ říká místopředseda družstva a vedoucí úseku rostlinné výroby Josef Uchytil.

Rostlinná výroba je základ

Agrodružstvo zaměstnává přes 200 pracovníků a obhospodařuje 5250 hektarů orné půdy s ročním objemem výkonů okolo 280 milionů korun. Jeho rostlinná výroba stojí od počátku na produkci kvalitní potravinářské pšenice, kterou dnes pěstují asi na 35 procentech orné půdy, a sladovnického ječmene. Ten zaujímá něco kolem 15 procent výměry. „Snažíme se co nejvíce zjednodušit osevní postup, abychom dosáhli maximální produktivity práce.Vyřadili jsme řadu komodit, které jsme dříve produkovali a zaměřili jsme se jen na úzký okruh plodin,“ vysvětluje Uchytil. V Morkovicích pěstují zhruba na 15 procentech orné půdy kukuřici, přičemž ze dvou třetin jde již dnes o kukuřici na zrno. Očekávají totiž, že v dohledné době začne výroba biolíhu a jako budoucí dodavatelé mají uzavřeny předběžné smlouvy o smlouvách budoucích s odbytovým družstvem.
„Je otázka, jak to půjde dál. Zda sladovnický ječmen budeme utlumovat například ve prospěch kukuřice - to ukáže čas. Po vstupu sladoven Soufflet jsme plochy ječmene nenavyšovali, protože ceny byly staženy na minimum, přestože jsme dodávali ječmen velmi kvalitní. Tahle plodina je ale pro nás zatím stále zajímavá a máme na ní zajištěn odbyt,“ konstatuje místopředseda.
Z technických komodit, které zde dříve pěstovali pouze okrajově, se stal dominantní mák, na který má podnik velmi dobře vybavenou posklizňovou linku. Letos jím oseli na 550 hektarů a jeho hlavními odběrateli jsou potravinářské firmy. Mák tak vytlačil kdysi dominantní cukrovku jejíž pěstování se v poslední době stává problémem. V Morkovicích její plochy snížily ze zhruba tisíce hektarů na letošních 307 hektarů. „Nikdo neví, který cukrovar bude zavřený a který přežije, Rozhodující bude zřejmě 31. leden 2007, kdy budou mít cukrovary poslední možnost získat maximální kompenzaci za ukončení výroby. Do toho ale nemůžeme jako prvovýrobci mluvit, takže možná budeme hledat za čas za cukrovku náhradu,“ uvažuje Uchytil.

Chybí sklady

Z dalších technických plodin pěstuje družstvo řepku a len olejný, který v oseté výměře již několik let po sobě řepku předstihuje. Při zvyšující se intenzitě hospodaření a rostoucí produkci přestaly poslední dva tři roky morkovickému družstvo stačit sklady, a protože Agrodružstvo nechce prodávat obilí ihned po sklizni, muselo využívat cizí sila, což zvyšovalo náklady. V současnosti se podnik snaží maximum obilí uskladnit doma, ale jeho kapacita stačí pouze na 18 tisíc tun. Nároky na prostor ještě zvyšuje produkce osiv, která jsou na uskladnění velmi náročná. Navíc značnou skladovací plochu zabírá mák a makovina a také len, což ročně dohromady představuje plochu na které by bylo možné uskladnit až pět tisíc tun obilí. Problémy se sklady se firma rozhodla letos vyřešit stavbou nových sil zhruba na osm tisíc tun obilí a k tomu hodlá využít operačního programu. I když se nepodaří získat v jeho rámci dotaci, sila vybudují stejně. Jde o investici kolem 25 milionů korun, ale podnik by tak mohl uskladnit veškerou produkci ve vlastních skladech.

Stavy skotu klesly

„Živočišná produkce Agrodružstva Morkovice doznala v poledních letech značného poklesu“ konstatuje předseda družstva Václav Řezáč. V roce 1989 zde chovali 2100 kusů dojných krav v letošním roce už jen 780. Podnik zrušil i chov prasat, protože neměl dostatečnou úroveň technologie a staveb, které by dávaly předpoklad kladné ekonomiky tohoto sektoru živočišné produkce. Podobná situace byla u skotu, ale snížení stavů umožnilo družstvu dostat se na solidní užitkovost, která již v minulém roce překročila osm tisíc litrů za laktaci. Je to důsledkem modernizace kravína v nedalekých Počenicích, původně dimenzovaného pro tisíc kusů dojnic, kde je dnes umístěno 500 dojnic. Před rokem a půl tady vyrostla i nová dojírna, která významně posunula ekonomiku stáje. Obdobná vylepšení proběhla i na druhém středisku v Nitkovicích, kde chovají 280 krav. „Jsme rádi, že jsme se postupnou modernizací technologie dostali loni ve výrobě mléka do zisku, a je předpoklad, že se nám to podaří i letos, takže tento segment produkce bychom měli i do budoucna zachovat,“ říká Řezáč. Vzhledem k přetrvávajícím problémům s ekonomikou výkrmu podnik upustil už před dvěma lety od produkce jatečných býků a zatím nezvažuje, že se k němu vrátí, přestože se cena za jatečný skot poněkud vylepšila.
Problémy má v poslední době Agrodružstvo s chovem drůbeže, který ročně produkuje přes 600 tun drůbežího masa. Z poloviny jde o jatečné krůty a z poloviny o brojlery. „Bohužel zatím nejsme schopni dostat se do kladných čísel, i když provoz modernizujeme, zrekonstruovali jsme porážku, dobudovali jsme porcovnu drůbeže, takže dnes můžeme dodávat na maloobchodní trh v požadovaném sortimentu i kvalitě,“ stěžuje si předseda. Dodává, že podnik dosud prodával nedělenou chlazenou drůbež, ale o tu je na trhu stále menší zájem, protože a spotřebitelé raději sáhnou pro připraveném naporcovaném mase.

Přidružená výroba

Z přidružených výrob, které družstvo v minulosti provozovalo dnes zbyla pouze kovovýroba. „Orientujeme se v ní na dodávky dílů pro brněnský Zetor. Je to nevýznamný objem, který doprovází obrovský tlak Zetoru na snižování ceny, takže jsme v současnosti na hranici ukončení této výroby,“ upřesňuje Rezáč zaměření zdejší kovovýroby. Podílí se na ní 15 stálých pracovníků s občasnou výpomocí brigádníků a její výkony se ročně pohybují kolem sedmi milionů korun. Není to ale jenom kovovýroba, která bojuje s nízkou rentabilitou. Během posledního půl roku zastavil podnik činnost vlastní pekárny, především kvůli silné konkurenci a špatné platební morálce odběratelů.
Naproti tomu jako rentabilní se ukazuje nově zavedená výroba pelet z biologických odpadů.
Linka vznikla minimálními náklady v hale bývalé horkovzdušné sušárny, kam loni na podzim nainstalovali technologii a během tří týdnů rozjeli výrobu. „Na začátku byla snaha ušetřit a vytápět areál družstva peletami z vlastních odpadů. Dnes chceme vyrábět čtyři tisíce tun pelet ročně a jsme schopni produkci navýšit. Ekologicky tady zpracujeme veškerý vlastní bioodpad, ušetříme za jeho likvidaci a navíc je o pelety obrovský zájem, takže s odbytem není problém,“ říká Uchytil. Hlavními odběrateli jsou hodonínská elektrárna a teplárna v Otrokovicích a při výrobě pelet najdou celoročně zaměstnání minimálně čtyři pracovníci.

Co nabídne fond?

Obavy a nejistota jsou zřejmě nejvýstižnější charakteristikou postoje, jaký zaujímají vedoucí pracovníci podniků hospodařících v produkčních oblastech k připravovanému Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova. „EAFRD je pro inftenzivní oblast problém, Vznikla sice řada organizací specializovaných právě na čerpání peněz z tohoto fondu, které se chystají využít peníze na krajinotvorné prvky, budování cyklostezek a podobně, ale zapomnělo se, že tento fond by měl také poskytovat peníze v produkční oblasti, jako na ta naše. Do intenzity je třeba investovat, to znamená dát prostředky do osy dvě na modernizaci strojů, abychom byli konkurenceschopní. Chápu, že je třeba na venkově vytvářet pracovní místa, ale Agrodružstvo je tady v regionu jedním z největších zaměstnavatelům a pokud přestanou fungovat operační programy, na které jsme byli zvyklí, nebudou nám nic platné opravené chodníky nebo kanalizace, protože podnik půjde ke dnu,“ soudí Řezáč. Spolu s Uchytilem se shodují, že na rozvoj intenzivních oblastí bude ve fondu, tak jak je nastaven jeho rozpočet, zoufale málo peněz, a že ke změně chybí ochota ministerstva zemědělství, které je na rozdíl od podobných institucí v zemích západní Evropy vůči domácí prvovýrobě macešské. „Například ve Francii se ministerstvo zemědělství zastává výhradně tamějších prvovýrobců, protože ti jsou bezbranní a pomoc potřebují. U nás ministerstvo řeší, jak to bude s cukrovarnickými společnosti či výkupními organizacemi. Když začaly žně a bylo zle, sešel se na ministerstvu krizový štáb, ale místo toho, aby jednal o neutěšené situaci pěstitelů, řešil obavy pekařů z vývozu kvalitní pšenice, aby se v zemi nezdražily rohlíky a chleba. Jak se má potom prvovýrobce na takový přístup dívat. Prostě u nás to nefunguje,“ stěžuje si Uchytil.
Podle něj chybí především kvalitní systémový rozbor našeho zemědělství, na jehož základě by měl stát k evropskému fondu pro rozvoj venkova přistupovat. „Zahraniční cukrovary si podobný průzkum udělaly a Hanou v něm vyhodnotily jako jednu z nejlepších řepařských oblastí v Evropě. Proč takové šetření neudělal například Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky nebo ministerstvo zemědělství? Přitom ve zprávě Evropské unie s výhledem pro příští roky není naše republika vůbec uvedena jako země, kde se bude pěstovat cukrovka Takže zřejmě zdejší cukrovary skončí a s námi jako s pěstiteli cukrovky nikdo nepočítá. Spotřebitel nás přeci nepotřebuje, vždyť mu stát nabídl supermarkety,“ dodává hořce.

Napsat komentář

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2022 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down