GMO pod taktovkou unie

Evropská komise zveřejnila koncem minulého měsíce směrnice pro koexistenci geneticky pozměněných a obvyklých kulturních plodin. Slouží k tomu, aby pomohla členským státům vypracovat v souladu s unijním právem opatření určená pro praxi.

Směrnice stanovují obecné principy a technické a procesní aspekty, které je nutné respektovat. Podle komisaře pro zemědělství Franze Fischlera chce komise zajistit, aby si zemědělci mohli sami zvolit, pro jaké hospodaření se rozhodnou. Jednotlivé členské země mohou podle schváleného ustanovení Evropské komise IP/03/1056 přijmout taková opatření, aby zabránila přítomnosti geneticky modifikovaných organismů (GMO) v běžných produktech.
Evropská unie bude samozřejmě nové GMO testovat i nadále, protože podle platné legislativy mohou být modifikované plodiny k prodeji nebo pěstování povoleny jen tehdy, když neohrožují lidské zdraví a životní prostředí.
Respektovat zájmy všech zemědělců
Opatření týkající se koexistence musí zaručit přiměřené respektování zájmů zemědělců všech produkčních způsobů. Zároveň se musí tvořit transparentním způsobem na vědeckých základech a za spoluúčasti všech zainteresovaných. Strategie jednotlivých států a vhodné postupy se přitom mají držet předepsaných prahů pro značení a standardů pro čistotu, platných pro geneticky pozměněné potraviny, krmiva a osiva. Očekává se, že opatření budou efektivní a účinná a nebudou překračovat požadavky závazné pro dodržování prahů pro značení. Měla by být přizpůsobená jednotlivým plodinám, protože pravděpodobnost přimíchání se v jednotlivých případech liší (např. řepka a brambory). Mimoto je třeba v plném rozsahu respektovat místní a regionální aspekty. Zemědělci mají mít podle směrnice možnost rozhodnout se pro libovolný způsob produkce, aniž by donutili sousední podniky ke změně již osvědčeného produkčního způsobu. Zásadně však musí rolníci, kteří zavádějí do regionu nový typ produkce, během zaváděcí fáze podniknout všechny požadované akce, aby omezili riziko přimíchání GMO. Kromě toho se musí v souvislosti se stálým zdokonalováním těchto opatření bezpodmínečně zaručit průběžné sledování a hodnocení, stejně tak jako rychlé šíření osvědčených postupů.
Katalog návrhů
Tento seznam obsažený ve směrnicích, který ale není vyčerpávající, dává členským zemím vodítka pro opatření, která mohou přizpůsobovat a vzájemně kombinovat a zahrnout do příslušných pracovních postupů a strategií. Uvést je nutno především následující:
 vnitřní opatření v podniku (například bezpečnostní odstupy, pufrační zóny, pylové pasti nebo bariéry, jako jsou například meze),
 spolupráce mezi sousedícími podniky (například vzájemné informování o osevních plánech, používání odrůd s rozdílnými dobami kvetení),
 monitorovací a informační systémy,
 školení zemědělců,
 poradenské služby.
Oblast platnosti a odpovědnost
Přednost by měla získat ta opatření, která lze v souvislosti s kulturou a charakterem produkce (např. osivo) uplatnit v samotném podniku a při úzké spolupráci se sousedy. O opatřeních s regionální platností je možné uvažovat tehdy, když jsou přiměřená a když jiným způsobem nelze dosáhnout dostatečného stupně čistoty.
Co se týká odpovědnosti v případě hospodářských škod způsobených přimícháním GMO, směrnice členským zemím doporučuje, aby přezkoumaly příslušné právní normy, jestli v této oblasti poskytují dostatečnou ochranu. Řešení, která členské státy pro koexistenci zvolí, se mohou projevit i na součastně platných pravidlech týkajících se odpovědnosti. Zemědělci, dodavatelé osiv a ostatní účastníci trhu by měli být kompletně informování o kritériích odpovědnosti, která platí v případě škody způsobené příměsemi. V této souvislosti mohou členské státy popřípadě i přezkoumat, jak dalece by mělo smysl přizpůsobit nebo znovu vypracovat existující pravidla pro pojištění. Za dva roky podá komise radě a Evropskému parlamentu zprávu o zkušenostech z jednotlivých členských států a popřípadě sdělí, zda jsou potřebné další kroky.
Co je koexistence
Pod pojmem koexistence se rozumí způsob, jak umožnit zemědělcům poskytnout spotřebiteli volbu mezi běžnými, ekologickými a geneticky pozměněnými produkty, které odpovídají evropským předpisům o značení a čistotě. Koexistence neznamená vznik rizika pro zdraví nebo životní prostředí, protože v EU se mohou pěstovat jen ty geneticky modifikované rostliny, které byly povoleny bez jakýchkoli pochybností, že by se jejich pěstování mohlo negativně projevit v oblasti zdraví a ekologie.