Připravit zemědělství na co nejrychlejší vstup do Evropské unie je cíl, na němž se současná vláda a stínový kabinet čtyřkoalice shodují, potvrzuje v rozhovoru stínový ministr čtyřkoaliční vlády Jan Grůza, místopředseda sněmovního zemědělského výboru.
Co nejbližší přičlenění k Evropské unii a zemědělství připravené na tento vstup je cílem čtyřkoalice i nynější vlády. Nacházíte v postupu sociální demokracie nějaké chyby?
Nynější vláda převzala od předchozích pevně nastavené mantinely, proto její chyby v zemědělské politice nejsou fatální, výrazně však zpomalují pokrok směrem k EU. Máme zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu, pro jehož přijetí byl hlas lidovců zcela rozhodující, nicméně fond jde ve šlépějích bývalého fondu tržní regulace a nepřistupuje ke krokům, které nás skutečně Evropě přiblíží. Dodnes chybí jednoznačné stanovení dlouhodobých referenčních cen pro jednotlivé komodity, od nichž by se stejně jako v unii odvíjela celá politika. Stanovení cílových a referenčních cen na předvstupní období je přitom klíčové nejen pro zemědělce, ale zvláště pro spotřebitele, aby se zamezilo skokovému zdražení potravin po vstupu do unie.
Jaké další překážky ještě vidíte v našem přizpůsobování?
Velkou chybou je, že dodnes nemáme zaregistrovanou Platební agenturu a za to je především odpovědné ministerstvo zemědělství. Jsou snad pro nás peníze ze SAPARDu tak nevýznamná pomoc? Vážné problémy vyvolává také nesprávné nastavení systému cukerních a mléčných kvót. U cukru vedl oprávněný výrok Ústavního soudu k destabilizaci v cukerním pořádku pro letošní rok. Díky dodatečným úpravám u systému mléčných kvót je zřejmě ústavní soudci nezamítnou. Úpravy byly ale zbytečné, systém mohl být ihned nastaven na rozvoj hospodářství s investicemi podpořenými státem a nemusela se podstatná část kvót blokovat v nesmyslné rezervě. Asi nejzávažnější chybou současné vlády je, že naše republika ztratila náskok, který měla u bionafty a biolihu.
Byl jste také starostou, nemyslíte, že funkce zemědělství a rozvoj venkova se chápe stále dost odtrženě?
Že zemědělství nebudeme považovat jen za výrobu potravin, ale vnímat ho jako prvek stabilizace života na venkově, bylo základem volebního programu čtyřkoalice. A myslím, že pro tento jednoznačný trend, kterým jde Evropa, současná vláda u nás mnoho nedělá.
Na rozuzlení čeká otázka transformačních podílů. Jak to podle vás bude možné?
Snažil jsem se přispět k určité konsensuální předloze, která by byla průnikem tří návrhů, jež jsou ve sněmovně. Řešení musí být přijatelné pro obě silné strany - ČSSD i ODS. Předem jsem rozhodně odmítl, že se lidovci při hlasování přikloní k jedné či druhé straně. Jednoznačně podpoříme, aby stát převzal garance za výplatu dluhopisů a těmi do deseti let ve třech lhůtách vyrovnal nároky oprávněných osob. Pozemkový fond, který by dluhopisy vydával, by pak nároky vymáhal na povinných osobách. Narazili jsme ale na technické potíže. Pozemkový fond by musel ručit majetkem a záruka státní půdou se nejeví jako příliš vhodná. Problém je i s jeho finančními možnostmi. Příjmy Pozemkového fondu jsou nedostatečné a zjišťujeme, že během dvou let bude jeho rozpočet i bez dluhopisů v červených číslech. Nabízí se cesta přes Konsolidační banku, z hlediska vymáhání pohledávek u zemědělských družstev je zase vhodnější Pozemkový fond. Je špatné, že družstva z vypořádání utekla, ale je to chyba prvního transformačního zákona, který to umožnil. Poslanci nyní musí „transformační tečkou“ napravit, aby oprávněné osoby nebyly poškozené.
