Již do 15. února příštího roku musí ti, kterých se to týká, tedy i některé zemědělské a potravinářské podniky, poskytnout údaje do integrovaného registru znečišťování životního prostředí (IRZ). Ukládá jim to zákon č. 76/2002 Sb. a s ním související vládní nařízení č. 368/2003 Sb.
Vládní nařízení přináší limitní hranice, tzv. ohlašovací prahy množství nebezpečných látek uvolňovaných za rok do ovzduší, vody a půdy. V roce 2004 nařizuje sledování 72 látek. (Až vstoupí v platnost Evropský registr úniků a přenosů znečišťujících látek (tzv. E—PRTR), rozšíří se jejich počet až na 92.) Jak uvedl Jan Maršák z ministerstva životního prostředí, v zemědělství budou této povinnosti podléhat zejména velkochovy zvířat. Hlášení do IRZ pro ně bude povinné tehdy, pokud dosáhnou nebo překročí v nařízení vlády uvedené roční ohlašovací prahy pro emise do ovzduší, vody, půdy a v tzv. přenosech. Z látek, které se v IRZ sledují, se budou velkochovů zvířat v oblasti emisí do ovzduší týkat např. amoniak (10 tun), oxid uhličitý (100 000 tun), methan (100 tun), oxid uhelnatý (500 tun), ale i další. Ke zjištění množství amoniaku uvolňovaného chovem do ovzduší je možné použít výpočet stanovený v nařízení vlády č. 353/2002 Sb. (Chovatelé, kterým krajský úřad schválil zavedení zásad správné zemědělské praxe a kteří zároveň používají technologie snižující množství amoniaku v emisích do ovzduší, mohou vypočtené hodnoty tohoto plynu snížit podle bodu 8, nařízení vlády č. 353/2002 Sb.).
Údajem, s nímž se porovnává ohlašovací práh a který podnik (pokud tento práh dosáhne nebo překročí) hlásí do IRZ, je součet všech emisí daného plynu do ovzduší z celé zemědělské provozovny. „Stejně tak se jako součet za celý podnik budou uvádět případné emise škodlivých látek do vody, půdy a přenosy,“ vysvětlil Maršák, s tím, že tento přístup je odlišný od hlášení souvisejících například se zákonem o ovzduší. Tam se jednotlivé druhy chovu zvířat v rámci jediného podniku (například skot a prasata) považují za samostatné zdroje znečišťování. V zemědělské výrobě se tedy pro IRZ sčítají všechny emise ohlašovaných látek ze všech zdrojů, tedy z hal s drůbeží, stájí prasat i skotu, skladů, jímek, silážních jam a hnojišť.
Velkochovy zvířat a zemědělské provozovny obecně se dále musí soustředit na sledování emisí ohlašovaných látek do vody a půdy. Pro zemědělské provozovny je důležité specifikovat především pojem emise do půdy. Přestože vládní nařízení předepisuje, aby do registru podávaly hlášení i podniky, které překročí definované mezní hodnoty celkového dusíku (50 tun/rok) a fosforu (5 tun/rok) do půdy, nepovažuje se podle Maršáka za emisi do půdy hnojení hnojivy (ve smyslu zákona o hnojivech). Jak uvedl, ohlašovací práh pro emise do půdy se v zemědělství týká látek, které jsou zároveň škodlivé podle zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Upozornil přitom zejména na pesticidy a čistírenské kaly, které většinou obsahují těžké kovy. Pokud se tyto látky dostávají do půdy, je samozřejmě nutné jejich množství sledovat a při překročení ohlašovacího prahu hlásit do IRZ. Práh u rtuti činí jeden kg/rok, u arsenu a kadmia po 5 kg/rok, niklu a olova po 20 kg/rok, u chrómu a mědi po 50 kg/rok.
Je třeba dále upozornit na skutečnost, že IRZ pokrývá i problematiku tzv. přenosů a havarijních emisí. Přenosem se rozumí přesun znečišťující látky v odpadech nebo odpadních vodách čištěných na čistírně odpadních vod umístěné mimo provozovnu. Podrobné informace jsou ve zmíněné legislativě, v publikaci MŽP Příručka pro ohlašování do IRZ (I.díl) a na www.irz.cz.
.
