Hlavní instituce Evropské unie

V souvislosti s projednáváním návrhu ústavy Evropské unie si krátce zopakujeme, jaké hlavní instituce v tomto společenství pracují.

Evropská rada
Evropskou radu tvoří hlavy členských států (jejich prezidenti nebo premiéři), ministři zahraničí a členové Evropské komise. Vznikla na začátku sedmdesátých let. Od roku 1986 se schází nejméně třikrát ročně (jde o tzv. summity EU). V čele Evropské rady je hlava toho státu, který právě předsedá Evropské unii. V předsednictví se členské státy střídají po půl roce. Evropská rada je zodpovědná za společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a za policejní a justiční spolupráci v trestních věcech. Jejím hlavním úkolem je vymezovat obecné politické směry unie. V současné době se zabývá hlavně uspořádáním EU po rozšíření a návrhem její ústavy. (Pozor nezaměňovat s Radou Evropy. Jde o jinou instituci, jejímž je ČR členem a která nemá s Evropskou unií nic společného.)
Rada EU
Rada EU je rozhodujícím orgánem EU. Každá členská země je v ní zastoupena svým ministrem. Podle problémů, které rad řeší, se vždy scházejí příslušní ministři – například pravidelně jednou za měsíc se schází rada ministrů zemědělství. Rada EU je legislativním a výkonným orgánem. Schvaluje návrhy komise a přijímá rozhodnutí v dané oblasti. Například v letošním roce přijala rada ministrů zemědělství reformu společné zemědělské politiky, o níž jednala na základě návrhu předloženého za komisi jejím členem - komisařem pro zemědělství, rozvoj venkova a rybolov Franzem Fischlerem. V předsednictví rady se opět příslušní ministři střídají podle toho, který členský stát v dané době unii předsedá. Předsednická země má možnost určovat agendu a priority rady, a tím může ovlivnit směr, kterým se ubírá celá unie. Zejména menší členské země proto trvají na zachování rotačního předsednictví.
Evropská komise
Evropská komise (EK) je administrativou EU, jakousi její vládou. Dohlíží na plnění smluv, iniciuje a vytváří návrhy legislativy, některé legislativní normy může i sama vydávat. Rozhoduje v některých společných politikách a v mezinárodně obchodních vztazích a při jednání o nich vystupuje jménem unie. Spravuje společný rozpočet unie. Dohlíží na plnění legislativy EU, včetně včasného zavádění směrnic do národních právních norem. V případě, že shledá porušení práva EU, může toho, kdo se jej dopustil, žalovat u Evropského soudního dvora. Evropská komise má dnes dvacet členů. Vždy dva pocházejí z Francie, Německa, Itálie, Španělska a Velké Británie, po jednom z ostatních členských států. (Podle smlouvy z Nice bude mít po rozšíření každý členský stát svého komisaře.) Schvaluje je Evropský parlament. V komisi nezastupují členský stát, jehož jsou občany, ale mají povinnost jednat pouze v zájmu unie. K tomu je zavazuje i přísaha věrnosti společenství, kterou skládají. V čele stojí předseda – nyní je jím Ital Romano Prodi – a dva místopředsedové. Komise je jmenována na pět let. Každý komisař zodpovídá za určitou oblast (nebo několik oblastí – např komisař Franz Fischler za zemědělství, rozvoj venkova a rybolov, komisař David Byrne za ochranu zdraví a spotřebitele). Komise se obvykle schází jednou týdně a svá rozhodnutí schvaluje prostou většinou. V praxi se však častěji používá zásada konsensu. Každý komisař má svůj kabinet. Kromě toho existuje ještě 36 oddělení označovaných jako generální ředitelství (DG). Například v oblasti zemědělství působí DG Agri. Členové Evropské komise a generální ředitelství sídlí v Bruselu.
Evropský parlament
Evropský parlament (EP) tvoří poslanci volení na pět let v členských státech. Původně šlo jen o poradní orgán, jeho pravomoci se však postupně zvětšovaly. Posuzuje návrhy komise a spolu s radou se podílí i na tvorbě legislativy. Potvrzuje ve funkci Evropskou komisi, kterou má také právo odvolat. V současné době se parlament skládá z 625 poslanců (smlouva z Nice zvyšuje jejich počet na až 732), kteří se scházejí jeden týden v měsíci na plenárním zasedání ve Štrasburku, kde má parlament také svoje oficiální sídlo. Mezi plenárními zasedáními jednají poslanci ve dvaceti stálých výborech, které se však scházejí v Bruselu. Poslanci mezi sebou volí předsednictvo, tj. předsedu a čtrnáct místopředsedů. Předseda zastává svou funkci 30 měsíců (v současné době je to irský liberál Patrick Cox). Předseda reprezentuje EP na mezinárodní úrovni a při jednáních s dalšími institucemi. Předsednictvo a generální sekretariát parlamentu sídlí v Lucemburku. Kromě stálých výborů mohou existovat také podvýbory, dočasné výbory či vyšetřovací výbory. Do klubů se poslanci sdružují nikoli podle toho, z jaké země pocházejí, ale podle politické příslušnosti. Dnes má Evropský parlament sedm frakcí a skupinu nezařazených poslanců.
Evropský soudní dvůr
Evropský soudní dvůr (ESD) je nejvyšší instancí práva společenství. Jeho úkolem je dohlížet na dodržování práva při výkladu a realizaci zakládacích smluv a nese odpovědnost za jednotnost výkladu a aplikace práva unie. Kontroluje rozhodování rady a komise, rozhoduje o právních podáních soudů členských států. Nemá žádnou pravomoc nad aplikací a interpretací vnitrostátního práva jednotlivých členských zemí unie, pokud toto právo není v rozporu s legislativou EU. K ESD se může obrátit každý členský stát, který se domnívá, že jiný členský stát porušil komunitární právo. Stejně tak může učinit i Evropská komise. Na ESD se mohou obracet i fyzické a právnické osoby, ale jen pokud se dovolávají spravedlnosti opět v oblasti práva společenství a nikoli ve věcech legislativy svého státu. Evropský soudní dvůr má 15 soudců a 9 generálních advokátů jmenovaných na základě dohody členských států na šest let. Funkční období předsedy soudu, kterého soudci mezi sebou volí, jsou tři roky. Generální advokáti poskytují k projednávaným případům odborné, nezávislé a nestranné stanovisko. Od roku 1989 existuje také Soud první instance. Řeší podání fyzických a právnických osob proti rozhodnutím institucí unie, spory mezi institucemi EU a jejich úředníky a zaměstnanci a žaloby proti komisi. Proti jeho rozhodnutí je možné se v určitých případech odvolat k ESD.
Evropský účetní dvůr
Evropský účetní dvůr (neboli dvůr auditorů) reviduje účty a přezkoumává veškeré rozpočty, příjmy a vydání všech institucí a agentur společenství, ověřuje všechny finanční operace EU a kontroluje hospodárné využívání jejích prostředků. Každá instituce, která má přístup k fondům EU, je povinna mu poskytnout všechny informace a dokumentaci,o něž požádá. Účetní dvůr se vyjadřuje k rozpočtovým a finančním projektům EU. Po ukončení každého rozpočtového roku předkládá výroční zprávu, kterou projednává Evropský parlament a která se zveřejňuje v úředním věstníku EU. Účetní dvůr má 15 členů, které jednomyslně jmenuje rada po konzultaci s parlamentem na šest let. V současné době je předsedou Španěl Juan Manuel Fabra Vallés. Sídlem účetního dvora je Lucemburk.
Evropská centrální banka
Evropská centrální banka vznikla v roce 1998. Její základní jmění činí pět miliard euro. Jejím hlavním úkolem je dbát o udržení cenové stability v rámci evropského měnového systému a podporovat všeobecnou hospodářskou politiku unie. K dalším úkolům patří například definování a vedení měnové politiky unie, řízení devizových obchodů, spravování devizových rezerv zúčastněných států. Má výlučné právo povolovat vydávání bankovek v eurozóně. Sídlem Evropské centrální banky je Frankfurt nad Mohanem.
Evropská investiční banka
Evropská investiční banka poskytuje nebo garantuje úvěry především v oblasti průmyslu, infrastruktury, telekomunikací, ochrany životního prostředí a energetiky. Jejími základními úkoly jsou pomoc méně rozvinutým oblastem, rozvoj dopravní a telekomunikační infrastruktury, ochrana životního prostředí, rozvoj konkurenceschopnosti průmyslu, podpora malého a středního podnikání. Většinu projektů banka financuje do výše 50 procent jejich nákladů. Banka také podporuje pomoc, kterou EU poskytuje rozvojovým zemím. Od roku 1990 poskytovala banka také investiční úvěry zemím střední a východní Evropy.
Evropský ombudsman
Evropský ombudsman prošetřuje stížnosti občanů i firem na činnost orgánů EU. Tyto stížnosti může podat kterýkoli subjekt s bydlištěm či sídlem na území EU. Do funkce jej jmenuje Evropský parlament. Při svém šetření má rozsáhlé pravomoci - orgány unie jsou povinny poskytnout mu všechny informace a podklady, o něž požádá. Odvolat jej může Evropský soudní dvůr na žádost Evropského parlamentu. Sídlem evropského ombudsmana je Štrasburk.
Hospodářský a sociální výbor
Hospodářský a sociální výbor je jedním ze dvou hlavních poradních orgánů komise, rady a parlamentu, a to v ekonomické a sociální oblasti. Tvoří jej z 222 představitelů různých oblastí hospodářského a sociálního života, které navrhují vlády členských zemí a po doporučení komise jednomyslně jmenuje rada na čtyři roky.
Výbor regionů
Výbor regionů je dalším poradním orgánem pro komisi, radu a parlament. Existuje od roku 1994 a působí v něm zástupci oblastních a místních samosprávných orgánů jednotlivých členských zemí. Smyslem vytvoření výboru je umožnit zástupcům lokální a regionální samosprávy vyjádřit svůj názor na ta opatření Společenství, která se jich bezprostředně dotýkají. Výbor má 222 členů, které jmenuje jednomyslně na čtyři roky rada z volených představitelů místních a oblastních samospráv. Výbor má sedm odborných komisí, z nichž jedna je zaměřena na zemědělství, rozvoj venkova a rybolov.