Hlavní zásady správné silážní praxe

Kukuřičná siláž tvoří zpravidla čtvrtinu celkové sušiny krmné dávky dojnic. Představuje tedy zásadní nutriční veličinu jejich výživy. Obvyklé náklady na produkci tuny tohoto krmiva se pohybují v dimenzi 600 až 700 Kč a v dávce 20 kg denně při roční užitkovosti 8000 kg zatěžují každý litr vyprodukovaného mléka náklady asi 0,65 Kč.

Na první pohled se zdá, že se nejedná o mnoho, ale při bližším zkoumání zjistíme, že výše uvedená průměrná cena kukuřičné siláže se odvíjí od výnosu, který v tomto případě představuje sklizeň 30 až 35 tun silážní hmoty z hektaru, což nemůžeme v žádném případě označit za špičkový výkon.
V současné době disponujeme intenzivními hybridy kukuřice (Ronaldinio, Severo, Symbol atd.), které mají produkční potenciál sklizně kolem 14 až 18 t sušiny z hektaru, takže lze z této plochy sklidit minimálně 45 až 50 t silážní hmoty.
Při takové intenzitě pěstování dokážeme vyprodukovat tunu siláže za 450 Kč i méně, a tím snížit náklady na jeden litr mléka na 0,45 Kč – tedy o 20 haléřů.
Můžete namítnout, že tato úspora v celkových nákladech mnoho neznamená, ale přesto to má svou hlubokou logiku, neboť extenzitou v dnešní rychle se vyvíjející ekonomice nemůžeme zvítězit. Uvědomme si to především v okamžiku volby hybridů pro příští sklizeň.
Bohužel často dochází k tomu, že hlavním kritériem je cena výsevní jednotky, a tak se sahá po nejlevnějších hybridech, byť s nízkým výnosovým potenciálem. Paradoxně vytvoříme touto „úsporou“ podmínky pro výrobu dražších siláží a zároveň k tomu potřebujeme větší výměru osevu. Je třeba si uvědomit, že i když osivo výkonných hybridů zatěžuje hektar pěstované kukuřice na siláž zhruba 17 %, tento vklad je schopen zúročit vložené prostředky do hnojení, ochrany rostlin a agrotechniky více než 3x.

Stravitelnost živin

Stravitelnost živin je dalším z významných faktorů ovlivňujících produkční účinnost kukuřičné siláže. Přesto o ní u konkrétních krmiv v krmné dávce víme velmi málo.
Zpravidla se spokojíme s tabulkovými hodnotami a bilancováním celkového objemu živin. Přitom stravitelnost těchto živin se může výrazně lišit, což je dáno vývojovou fází sklízeného porostu (zralostí), hnojením, obsahem sušiny, dostupností škrobu a celou řadou dalších vlivů.
Kukuřice pěstovaná na siláž by měla vykazovat maximální výnos hmoty, jejíž stravitelnost by neměla klesnout pod 70 %.
Ne vždy toho v praxi dosáhneme a velmi často sklízíme polozaschlé porosty, kdy zbytek rostliny vykazuje balastní hodnoty. Obsah sušiny ve zbytkové části rostliny bez kukuřičného klasu by se měl pohybovat v dimenzi 20 až 24 % sušiny. Při zvýšení nad tuto hodnotu může dojít ve hmotě stébla k poklesu obsahu energie až pod 4,3 MJ NEL.
U přezrálého, zaschlého nebo pomrzlého porostu dochází k prudkému poklesu stravitelnosti zbytku rostliny více než o 20 %, což při zapojení takové siláže do výživy dojnic způsobuje i výrazný pokles užitkovosti. Zpravidla dojde k snížení denní dojivosti v rozmezí jednoho až dvou litrů denně. U stáda 250 kusů dojnic to pak znamená roční výpadek 90 000 až 180 000 litrů mléka, což v současných cenách představuje ztrátu 500 000 až 1 milion Kč.
V přepočtu na produkci l kg mléka je to 0,25 až 0,50 Kč. Kompenzace nízké stravitelnosti kukuřičné siláže, zejména zbytku rostliny, je velmi problematická. Určitým řešením této situace je uplatňování tzv. stay green hybridů (Menuet, Severo, Kosinus atd.), které si uchovávají optimální sklizňovou zralost delší dobu, zpravidla až 14 dnů a nemůže u nich dojít k prudkému snížení stravitelnosti zbytku rostliny.

Vhodný čas sklizně

Z výše uvedené problematiky vyplývá, že jedním ze zásadních rozhodnutí při pěstování kukuřice je určení vhodného okamžiku pro její sklizeň. Není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, neboť musíme vystihnout optimální kombinaci mezi kvalitou a výnosem.
Hodnocení stavu porostu jen podle sušiny celé rostliny je mnohdy zavádějící, a proto musí jít o komplexní pohled zahrnující obsah živin, fyzikální formu a stravitelnost s doplňujícím kritériem o obsahu neutrální detergentní vlákniny (NDF).
Základním pravidlem je zásada sklízet v době, kdy na zdravé zelené rostlině přirozeně dozrává klas, přičemž obsah škrobu v zrnu by měl vyplňovat zhruba 2/3 obsahu zrna (tzv. mléčné linie). Proto dalším požadavkem na vstupní kvalitu silážní hmoty je její zdravotní nezávadnost. Bohužel velmi často je zatížena přítomností plísní a jejich toxinů.
Prvotním zdrojem je stav kultury na poli. U silážní kukuřice výběrem nevhodného hybridu a chybami v agrotechnice mnohdy dosáhneme toho, že porost sklízíme takřka zaschlý s velkým výskytem fuzárií a helmintosporióz, což má přirozeně vliv na průběh kvasného procesu a výskyt toxinů plísní.
Často jsou listy rostliny napadeny již v průběhu vegetace. Dlouhodobější zkrmování takových siláží přináší nejprve problémy se záněty mléčné žlázy a později dochází k poruchám reprodukčního cyklu apod.

Kvalita řezanky

I přesto, že kukuřičná siláž je dobře silážovatelnou hmotou, musíme i zde realizovat některé důležité předpoklady. Jedním z prvních je kvalita řezanky, která musí umožnit kvalitní dusání a vytěsnění vzduchu. Proto části stonků s dužninou musí být náležitě rozdrceny, ale zároveň přílišným mělněním nesmíme zvyšovat nebezpečí odtoku silážní šťávy.
Při optimální zralosti je dostatečná délka částic hmoty v dimenzi 15 až 25 mm a v případě přeschlého zbytku rostliny musíme snížit jejich délku až na 5 mm.
Velmi účinným nástrojem na sklízecí řezačce jsou drticí válce Cracker, které umožňují nejenom dostatečné narušení kukuřičného zrna, ale zároveň stonek podélně naruší na vláknitou strukturu. To umožní snížit fermentační ztráty na technologické minimum.

Organizace práce

Významným způsobem přispívá i úroveň organizace práce na jámě. Chaos a nesystematičnost vždy zbytečně snižují kvalitu. Proto obecně platí zákon – výkonnost rozhrnování a dusání je rozhodující pro celou sklizňovou linku. Nesmíme dopustit, aby dopravní technika zajížděla na vrstvený materiál a nová vrstva byla příliš silná, což by vylučovalo řádné vytěsnění vzduchu. Zásady pro správný postup lze shrnout do následujících kroků:
- dodržet výšku nové vrstvy do 30 cm,
- intenzivně dusat každou vrstvu zvlášť,
- pojezdová rychlost do 4 km/h,
- v průběhu naskladňování nepřerušit dusání,
- po ukončení naskladňování dusat ještě 1 až 2 hodiny,
- dusání v noci a ráno před naskladňováním je škodlivé a zbytečné.
Z uvedeného vyplývá, že nejde o žádnou vědu, ale pokud ponecháme provádění prací pouze na vůli pracovníků, kteří si to přizpůsobí svým zájmům a svému pohodlí, pak se nedivme, že siláže doslova žalují na prohřešky během silážování v podobě tmavých pruhů narušeného krmiva. Ale to je již pozdě na jakákoliv opatření.
Obdobnými problémy je provázeno zakrytí hotové siláže. I když ve většině podniků se užívají silážní fólie, pozornost, která je věnována vlastnímu plnění žlabu, v této fázi již vyprchá a vykonáním tohoto závěrečného kroku jsou pověřeni pracovníci, kteří tuto práci provedou bez jakéhokoliv zájmu – často hraničícím s lajdáctvím. Takové zakrytí silážní jámy má jen dočasný charakter, zpravidla do prvních poryvů podzimních větrů, a je zbytečným vyhozením nemalých finančních prostředků.
Správný technologický postup spočívá v ošetření povrchové vrstvy speciálním konzervantem na bázi kyseliny propionové, sorbové a octové s obchodním názvem Zea-cid, který zabezpečí účinnou konzervaci povrchové vrstvy, která je v bezprostředním styku se vzduchem.
Obvyklé dávkování je šest litrů na 1 m2 při ředění konzervantu s vodou 1 : 5.
Takto ošetřená povrchová vrstva je zakryta nejprve transparentní mikrotenovou fólií a pak silnou třívrstvou plachtou, přičemž nejdůležitějším krokem tohoto systému je účinné zatížení fólií silničními panely, hustě narovnanými pneumatikami, sítěmi a podobně. Zkrátka, důslednost je onou tečkou za každým správným systémem silážování. A nejde o málo, neboť běžné ztráty při výrobě silážovaných krmiv se pohybují na úrovni 20 až 25 %, což při kalkulaci nákladů na produkci mléka dělá až 0,50 Kč/l mléka.
Ještě závažnější než samotné viditelné ztráty je fakt, že při vzniku silně zaplísněné povrchové vrstvy, mnohdy více než 50 cm silné, nebezpečí trvá i po jejím odstranění, neboť mycelia hub a plísní prorůstají do hlubších vrstev a kontaminují i hmotu, kterou považujeme již za bezproblémovou. Špatné výsledky v zabřezávání i náhlé metabolické problémy nám dávají na srozuměnou, v čem je příčina.
Výše uvedené „zásady správné silážní praxe“ nejsou pro ostříleného praktika ničím novým, ale ruku na srdce – realizujeme je s takovou samozřejmostí a bez zbytečných chyb? Bohužel, následky chyb při silážování se zpravidla sčítají, a tak přinášejí rozsáhlé ekonomické ztráty, které si v žádném případě nemůžeme dovolit.

Klíčové informace

- Kukuřičná siláž ve výživě dojnic je důležitým zdrojem energie ve formě jednoduchých cukrů, ale i škrobu a vedle toho i zdrojem velmi dobře stravitelné vlákniny. 
- Pohotové cukry jsou využívány bachorovou mikroflórou k tvorbě bachorového proteinu, a naopak škrob (zhruba jeho třetina) je metabolizován přímo v tenkém střevu pro energetickou potřebu dojnice. 
- Optimální vztah mezi těmito složkami rozhoduje o výši užitkovosti.

Ing. Stanislav Padrůněk
Ing. Stanislav ValentaZEA Sedmihorky